Architektura a stavební vývoj kostela sv. Kateřiny

V tomto článku se pokusím přiblížit hrabovským čtenářům, a tím jim i udělat radost, z jiného úhlu pohledu dřevěný kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové.

Zaměřím se zejména na oblast architektury a stavebních výrazových prostředků, také bych chtěl osvětlit postupný stavební vývoj až do požáru kostela v roce 2002 včetně nových a pro mnohé i překvapivých poznatků. Dodávám, že současný kostel sv. Kateřiny byl obnoven jako architektonicky zcela identický s využitím původních prvků a původních základů podle stavu z roku 2002.

Jak jsem již naznačil v článku Církevní dějiny Hrabové v době předbělohorské, kostel sv. Kateřiny byl dle znaleckého posudku Josefa Kyncla z roku 2003 vybudován z jedlí pokácených po roce 1522, vlivem požáru se však datace posunula mezi roky 1540–1550, tomu by odpovídal i letopočet 1543, jenž se dle interpretace Dr. Grůzy nalézá v inventáři z roku 1796. Stará hrabovská lidová pověst praví, že kostel přenesli hrabovští sedláci z Metylovic, tam avšak stojí od roku 1577 kostel zděný. Přirozeně se nabízí se otázka, proč by byl v chudých Metylovicích takto mladý kostel vzápětí nahrazen jiným. Prohlídky kostela konzervátory, historiky umění, stavebními experty i archeologické průzkumy v 20. a 21. století vyloučily přenesení kostela.

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské původně pochází z 1. poloviny 16. století, v téže době došlo k vybudování téměř čtvercové kostelní lodi o rozměrech 9,7 × 8,4 m (délka × šířka), trojboce uzavřeného presbytáře o rozměrech 8,2 × 5,8 m a malé sakristie. V kostele orientovaném k východu se prolínala pozdně gotická a raně renesanční architektura, kterou ztvárnili lidoví tesařští mistři z širokého okolí, kteří se specializovali na dřevěnou architekturu.

Západnímu průčelí dominoval portál provedený ve tvaru pozdně gotického oslího hřbetu, který je příznačný pro tzv. jagellonskou gotiku, zde však došlo vlivem nastupujícího renesančního stavitelství ke stlačení oblouku téměř do horizontály, stejný portál ve tvaru oslího hřbetu se nacházel na jižní straně, někteří historikové umění se domnívají, že mohl sloužit i jako hlavní vstup do kostela. V interiéru nás upoutával plochý trámový strop a také mohutný půleliptický vítězný oblouk, který byl podepřen masivním horizontálním trámem a který měl za úkol pevně spojit a chránit jižní a severní stěnu kostela. V protáhlém presbytáři, který zakončuje trojboký závěr, se nacházel, a v obnoveném kostele se i nachází, raně renesanční půlkruhový portál, jenž sloužil jako vstup do sakristie. Raně renesanční půlkruhový a dva pozdně gotické vladislavské portály, všechny příznačné pro první desetiletí 16. století, se u dřevěné lidové architektury projevovaly se zpožděním, které odpovídá době vzniku kostela. V exteriéru se pozdně gotická architektura také projevovala nápadnou vertikalitou, tj. gotickou strmostí, střech.

Záměrně jsem se zatím nezmínil o věži (zvonici) kostela. Štenýřová věž, kterou můžeme obdivovat i dnes v obnoveném kostele, byla nově postavena až v roce 1787, stoprocentně to dokládají písemné prameny uložené v Archivu města Ostravy. V roce 1769 píše kaplan v dopise biskupské konsistoři v Olomouci, že „prastará zvonice na způsob věže“ („perantiquum campanile sitae una cum turri“) je již velmi zchátralá. V dopise hrabovského lokálního kaplana v roce 1786 se dovídáme, že požaduje u „věže nad střechou kostela, která je vysoká 7 sáhů, tj. 13 metrů“ („turris supra tectum esslesiae…“) zcela odstranit 1 sáh výšky, tj. 1, 89 metru. Píše z důvodu, že stará věž příliš zatěžovala svou váhou dřevěný kostel, který byl dlouhý jen 9 sáhů, tj asi 17 metrů, kaplan proto navrhoval buď starou věž snížit o prohnilou část, nebo vystavět zcela novou menší a přiměřenější kostelu. Děkanská matrika z roku 1764 uvádí, že se původní věž nachází na západní straně „v průčelí“ kostela. Z toho jasně vyplývá, že původní věž byla hranolová, tj. tvaru 13. metrů vysokého hranolu, který začínal u spodní hranice dnešní zvalbené střechy a která svou velikou monumentálností symbolizovala bohatství Velkohrabovské vsi, pocházející zejména z výnosů rozsáhlých hrabovských rybníků.

V původní hranolové věži byly od roku 1660 zavěšeny tři zvony, dva z nich ulil v roce 1660 opavský zvonař Hans Knauff, také pravděpodobně v roce 1724 vznikl i sanktusník, tj. malá věžička na východní straně kostela, do kterého byl zavěšen malý zvon. Podle dochovaných záznamů v účetní knize byla postavena v roce 1787 nová štenýřová věž („Neuerrichtung eines Kirchen-Thurmes“), předsazená před kostelem a stojící na čtyřech hlavních trámech. U ní totiž nehrozilo přílišné zatěžování střechy jako u minulé hranolové věže, tesař dostal za zboření staré a postavení nové věže zaplaceno 68 zlatých.

V souvislosti s postavením nové věže vznikl v její spodní části předsíň, prostor v minulosti vždy hojně zaplněný věřícími, a také ochoz obíhající kolem kostela. V ochozu, tj. tzv. sobota, se taktéž zdržovali při bohoslužbách věřící, částečně tento prostor sloužil jako technické zázemí. V roce 1904 byla o dva metry rozšířena sakristie, doplněná o druhé okno a druhý vchod vedoucí ven z kostela. Časté opravy poznamenaly tento významný doklad lidové architektury, namátkou vybírám pouze doložené roky důležitých oprav, tj. 1659, 1735, 1737–1739, 1750, 1775, 1785–1787, 1793, 1808, 1811, 1827, 1851, 1892, 1896, 1898, 1902–1903, 1904, 1930, 1951, 1999–2000. Dne 2. 4. 2002 dřevěný kostel vyhořel, následně se však přistoupilo k obnově. Obnovený kostel byl slavnostně vysvěcen dne 27. 11. 2004.