K 110. výročí narození nejslavnějšího hrabovského rodáka a významného básníka Viléma Závady (narozen 22. května 1905) vám teď přinášíme druhé pokračování doslovného přepisu jeho osobní korespondence s hrabovským farářem Josefem Řezáčem ze dne 30. dubna 1929.
…Tedy: s volnomyšlenkáři a bezvěrci jsem neměl nikdy nic společného. Dříve než jsem se s nimi vnějškově poprvé setkal, poznal jsem jejich prázdnotu, jalovost a ubohost. Byly doby, kdy jsem jimi pohrdal, neboť mi připadali jako kluci, kteří hážou blátem po automobilech. Dnes jim už neklnu; mám s nimi soustrast a lituji jich: jsou to vlastně chudáci. A ten, kdo vzbuzuje lítost, je opravdu ubožák. Ale k vůli pravdě musím poznamenat, že chápu ony velké atheisty, kterých v našem zbahnělém národě nikdy nebylo, ale kteří žili třebas v 18. stol. v takové Anglii a jinde. Myslím na ony velké atheisty, kteří s nasazením celého života zuřivě popírali Boha. Kdyby Boha necítili, tedy by ho nepopírali. A že ho popírali, je mi důkazem, že Boha cítili. A jsou takové bytosti hrdé a cudné, které by je raději zabily, než by někomu vyznaly lásku. A vezmeme-li si příklad z lidského života, tedy jsou lidé, kteří se navzájem velmi milují, ale kteří se také z veliké lásky navzájem strašlivě trápí. Ostatně takových atheistů bylo velmi málo a nikdy ne u nás, v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku, čili úhrnem v ČSR. A myslím, ačkoli ti zní paradoxně, že atheismus těchto lidí byl jen jinou formou, nepřímou a nepřiznanou formou jejich víry.
Ostatně, pro svou osobu, nepatřil jsem ani k těmto atheistům. A pokud se týče těch církviček jako církev čsl, myslím, že to je to pravé české hrdinství – hrdinství u piva, hrdinství za pecí. A zase česká hloupost, prostřednost a česká prázdnota. Polo móda, polo ješitnost a celkově nic…
Pokračování příště
