K 110. výročí narození nejslavnějšího hrabovského rodáka a významného básníka Viléma Závady (narozen 22. května 1905) vám teď přinášíme třetí pokračování doslovného přepisu jeho osobní korespondence s hrabovským farářem Josefem Řezáčem ze dne 30. dubna 1929.
…Ale teď docházím k tomu, abych přiznal vlastní barvu. Nevím, zdali Vás to uspokojí. Ale jedná se mi o něco víc, než abych se zalíbil. Ostatně, všechno je otázkou času. A nikdy nežádáme v únoru na stromech, aby vydaly své ovoce. Jsem snad teprve na začátku cesty, ale už jsem na cestě. A časem snad také dojdu. Myslím, že jsem zůstal náboženským člověkem přes to, že jsem vystoupil z církve. Ostatně myslím, že z církve konec konců nemůže nikdo vystoupit. A myslím, že z vyššího stanoviska nebylo od kněží taktické, jestliže se proti odpadlíkům příliš mnoho exponovali. Neboť lidé jsou naivní a takoví naivní bezvěrci se snadno mohli domnívati, že vystoupením se skutečně dopustili hrdinství, když ti kněží proti nim tolik horlili. A dále se mi zdá: že ti kněží, kteří proti bezvěrcům tolik bojovali, jakoby trochu podceňovali církev. Neboť církev není jen takovým nějakým fotbalovým klubem, politickou partají nebo nějakým holubníkem, aby z něho nebo do něho se mohlo jen tak celice přeletovati. Když je někdo Kuba nebo Ryba, přestane jím býti, když na návsi klukům prohlásí, že Kubou není? To jen na důkaz, že z církve není možno vystoupiti.
Ale to všechno je jen teorie, pravidlo. Životní prakse je docela jiná. A uznávám všechny Vaše námitky, které ze svého pastorálního stanoviska proti mému tvrzení budete míti.
Dále: víra se nedá nadiktovati jako nějaké školní pensum. K víře je zapotřebí milosti, ba víra je milost sama. A protože víra je darem milosti, neodvíjí se od člověka, věří-li nebo nevěří-li. Ovšem milost může býti vyprošena. Na milost se musí čekat, jako rolníci čekají na déšť. I já jaksi na svém kousku země čekám. A k víře, k pochopení své víry je zapotřebí takového studia, strádání, bolesti, zkušeností a utrpení, jako je jich zapotřebí k poznání života, jako je dlouhého studia třeba k pochopení případného dění. Pro svou osobu chovám velkou naději a těším se, že k těm věcem brzy dospěju. A pokud jsem duchovně žil, kdy celý můj duchovní život by a je jedinou cestou za Bohem. A nemohu za to, že jsem teprve na počátku cesty. Býti po mém, byl bych se dávno vrhnul za svým úlem, tak jako se vrháme do propasti…
Pokračování příště
