Báseň Hrabovské rybníky od hrabovského rodáka a významného básníka 20. století, Viléma Závady, vyšla v básnické sbírce Polní kvítí roku 1955.
V této básni Vilém Závada vzpomíná na rodnou ves Hrabovou a zároveň teskní po zrušených starobylých rybnících, v nichž se zrcadlilo Závadovo dětství.
Plavala Hrabová, rodná má dědina
jak slípka divoká, na vodě rybníků
Zdaleka svítila stříbrná hladina
nad ní se vznášely myšlenky poutníků
Vyschlé jsou rybníky, nezní tu racka smích
do hlíny hnědavé rádlo se zarývá
jen duby staleté šumí dál na hrázích,
v duši mé chvěje se hlubina zářivá
