Pamětní kniha Hrabové – pokračování č. 1

Po celé západní části rozprostírají se rybníky. Z nich selské jsou již vysušené na pole, což mělo kromě hospodářského významu i ten dobrý výsledek, že zmizela z obce nemoc zimnice, jež byla tu v dřívějších dobách domovem. S hejny komárů zmizelo však i vodní ptactvo, které dříve velmi oživovalo krajinu. Pouze panské rybníky „se močí“, tj. z jara napouštějí vodou. Za rybníky zvedá se půda o několik metrů a část ta, až po hranici novobělskou, kterou tvoří příkopa Zyf s občasnou vodou, nazývá se „Na břehu“. Pole od rybníků k Hrabové nazývá se „Slín“. Pole na východ od obce nazývá se „Na luhu“, podél řeky jest „Vrbina“ nebo „Topolina“ a Kamenec.

Hranice selských pozemků, tj. široké meze pro jízdu vozem, táhnou se směrem od východu k západu, takže každému rolníkovi patří část břehu, rybník, slín, a po východní straně část luhu, vrbiny, kamence a po případě i část „Za vodou“.

Celá kotlina, v níž Hrabová leží, až po břeh jest naplavenina řeky Ostravice v pradávných dobách, o čemž svědčí kopání do hloubky. Tak např. při stavbě nového hostince „U lípy“ přišli na náplav čistého písku, který bez osívání mohl bytí upotřeben při stavbě. Při stavbě hasičského skladiště /věže/ naproti hostince „U lípy“ nalezen taktéž písek a staré zaplavené stromy. Aby utvořen byl pevný základ, byly nejprve zaraženy do země piloty 5 – 6 m dlouhé a pak teprve položeny byly betonové základy. V r. 1905 dle usnesení konkurenčního výboru ze dne 30. května měl se stavěti nový kostel na obecním pozemku mezi novou školou a starým kostelem. Shledáno však blízko pod povrchem samé bahno, takže místo k stavbě kostela uznáno za nezpůsobilé. Ve spodu jsou pruhy červeného písku, které jsou hojné a široké, že skoro nikde není pitné vody jen sama „rezavka“. Studánky s dobrou vodou jsou jen ojediněle a to: Na dolním konci u struhy na „Hranického“, uprostřed dědiny za stavením rolníka Ličky a „Na Černého“ pod břehem, jenž povstal tím, že pole na luhu se sklání rychleji než silnice. Místo to také nazýváno „Pod liščůví“ od lísek, které tam rostly. Jiné studánky jsou jen na západ od rybníků, kde přestává náplav. Byl to kdysi břeh Ostravice a vede tudy chodník od samoty Adámkovy do Mitrovic. Aby byl dostatek pitné vody pro školu, bylo nařízeno okresním hejtmanstvím v Morovi. Ostravě 4. září 1904, by zřízen byl vodovod ke škole a faře a nová škola kolaudována s touto podmínkou 14. září 1904. Studánka za Velkým Bezďákem pod „Prašivkou“, jež vyčnívá směrem k Hrabové, byla prohloubena a z ní vedeno potrubí přes protest faráře paskovského M. Lubojackého, který nechtěl dovolit vodu ze studánky brát. Když ani hrabě Stolberg nechtěl dovolit, by potrubí vedeno bylo pod jeho hrází – položeno zčásti pod jeho hráz / 25,5 m/a pak v rybníku gruntu čís. 45. Potrubí jest celkem 570 – 580 m dlouhé.

Poloha Hrabové jest otevřena na všechny strany, chráněna není odnikud. Ponejvíce táhnou větry jihozápadní „Brušperák“ a severozápadní, jež přinášejí déšť a pak suché větry severovýchodní „Polák“. Větry jihovýchodní neb jižní táhnou velmi zřídka. „Na hrázkách“, silnice od dolního konce Hrabové k samotě Adámkové, vždycky fučí. Přesto podnebí bývá dosti příznivé, zvláště podzim bývá mnohdy velmi krásný. Lepším odrůdám stromoví se tu nedaří.