V třídílné sérii přibližující dějiny správy v Hrabové se vám pokusím přiblížit zdejší správní uspořádání, moc soudní a poměry v církevní, vrchnostenské i obecní samosprávě. První díl se zabývá správou vsi Hrabová do přelomového roku 1538.
Středověká osada Hrabová byla pravděpodobně založena v první polovině 13. století v souvislosti s tzv. vnitřní kolonizací obyvatel z moravského vnitrozemí. Jedná se tudíž o osadu vystavěnou na tzv. českém právu, které v sobě zahrnovalo soubor zvykových práv a povinností poddaných vůči feudálům. V období raného feudalismu (12. a 1. pol. 13. století) existovala na vesnicích skupina svobodných obyvatel (hlavně bohatí sedláci), kteří si svá stará práva uchránila z raného středověku, avšak převažovala část poddaného obyvatelstva na starém, tedy nevolnickém právu, nicméně i tito lidé byli zcela svobodní ve svých osobních právech, v těchto dobách dokonce mohli poddaní pohnat před soud svého pána, mít slyšení před králem, který jako panovník z milosti Boží poté neodvolatelně rozhodoval či žádat panovníka o milost a další.
Takový nevolník obvykle neměl zájem o práci na svěřených pozemcích od svého pána, o které mohl kdykoliv přijít. Z pozemků, které obdělával, odváděl naturální rentu plus konal rentu v úkonech, která byla avšak ve středověku velmi malá, třeba jen robotovat 1-3 dny v roce či též mít např. povinnost připravit vybraný den jídlo na šlechtickou tabuli, účastnit se jeden den lovu se svým šlechticem či jeden den mlít mouku na své náklady apod.
V prvotním období existence Hrabové období středověku bylo hospodářství obce založeno na spolupráci celé obce, též termín sousedská občina. O všech významných otázkách ve vsi rozhodovala tzv. hromada, tj. shromáždění všech příslušníků dané obce v hlasování zastoupených hospodáři všech usedlostí. Ti též původně volili tzv. stařešinu sousedské občiny, který se vyvinul společně s nově příchozími lokátory ve 13./14. století v rychtáře (fojt, šoltys, iudex).
Hrabovský fojt měl především správní a soudní moc. Vybíral platy, dávky, které pak odváděl vrchnosti, a dohlížel na pořádek v obci. V období středověku jej volili příslušníci obce, v pozdějším období se téměř upustilo od volby a fojta jmenovala vrchnost. Fojt zároveň vykonával až do 16. století soudnictví, v soudech mu pomáhali 2-4 přísežní (konšelé), kteří byli přísedícími u soudů. V roce 1516 například hrabovský konšel Jiřík odevzdává za 25 hrabovských usedlostí daň 7 zlatých a 4 groše.
Působnost výše zmíněné “demokratické” hromady s postupem času upadala, nicméně i v 16. a 17. stol. se hromada scházela při každoročním výročním soudu, kde se schvalovala např. koupě gruntu. Obyvatelé Hrabové po celé sledované období odváděli tzv. desátek, tj. desátý díl z úrody, jehož třetina připadla biskupovi, třetina místnímu plebánovi (faráři) a třetina panovníkovi.
Z dosavadních poznatků vyplývá, že ves Hrabová (poprvé v písemných pramenech zmíněna 2. srpna 1297, “…ceterum illud exceptum est communiter et expressum, quod in Grabow, et in Paʐkow, et illic vbique contra bona Barutonis…” od svého založení pravděpodobně spadala pod církevní vrchnost, olomoucké biskupství, kterému panovník formálně udělil rozsáhlé oblasti na Moravě v léno. Církevní vrchnost se obvykle vyznamenávala lepší správou a větším pochopením o potřeby poddaných než např. u bohatých šlechtických rodů.
Ve druhé polovině 13. století docházelo v této oblasti k početným kolonizačním aktivitám spjatým s působením olomouckého biskupa Brunona ze Schauenburku, který na Moravu v tzv. vnější kolonizaci pozval obyvatele z převážně německy mluvících oblastí, jež s sebou přinesli nové znalosti a pokrokové emfyteutické právo, na které postupně přešly i ostatní starší zemědělské vsi, mezi něž se počítala i Hrabová. Z rozhodnutí olomouckého biskupa Brunona prováděli lokátoři v tomto regionu vysazování starých osad z českého práva na nové emfyteutické právo, z lokátora se pak často stával jakýsi představený obce, rychtář, šoltys, fojt etc.
Nové emfyteutické (též německé) právo byla feudální forma dědičné držby pozemků, emfyteuze byla na počátku prvním majitelem zakoupena a stejný rod již pak nadále své statky a pozemky držel dědičně již bez nových zákupů. V tomto právu začala být nově odváděna smluvně stanovená renta peněžní, poddaný mohl se svolením vrchnosti prodat majetek a mohl jej též svobodně odkázat, což dříve nebylo možné. Zejména z tohoto důvodu bylo emf. právo lepší než původní české, jež začalo postupně vytlačovat.
V poslední třetině 13. století spadala Hrabová, jež si zachovávala pod přímou svrchovaností olomouckého biskupství značnou autonomii, k městskému právnímu a soudnímu obvodu Moravské Ostravy, kde vrchní a odvolací soudní pravomoci vykonával moravskoostravský městský fojt, respektive městský soud. Pod svrchovanost Moravské Ostravy náleželo její bezprostřední okolí a vsi Zábřeh, Stará Bělá a Hrabová. Například pod pravomoc města Brušperk náležely Fryčovice, Staříč, Stará Ves nad Ondřejnicí a Paskov.
Dne 12. ledna 1300 udělil olomoucký biskup Dětřich na hradě Hukvaldy nově vzniklé paskovské léno, jehož součástí se stala i Hrabová, jako tzv. stolní statek Janovi z německého rodu Stange. Jan ze Stange se stal tzv. manem olomouckého biskupa, který zůstal jeho lenním pánem. V držení rodu Stange zůstává Hrabová až do roku 1358. Roku 1376 Hrabovou drží Tomík a Vichek z Hrabowe jako samostatné biskupské léno, které se v 1. polovině 15. století rozpadlo na dvě části.
Olomoučtí biskupové zůstávají v konečné instanci hrabovskými lenními pány až do roku 1538, kdy je paskovské léno spolu s Hrabovou vyměněno s Janem z Pernštejna za městečko Dědice s příslušenstvím. Paskovské léno se tak stává zápisem do zemských desk dědičným majetkem rodu Pernštejnů.
Těším se na případné komentáře.
