Pamětní kniha Hrabové – pokračování 3.

Z historie mlýna:

V r. 1880 mlýn vyhořel. Náležel p. Pospěchovi, který se přiženil na mlýn po zemřelém Najzarovi Františkovi. Udržování stavu na Ostravici a struhy pohlcovalo mnoho peněz, neboť po celý rok pracovalo tu 5 – 6 lidí. K této opravě dodávali mu sedláci zdarma vrbí, jelikož tím byly jejich pozemky chráněny. On dal koly a platil práci. Když sedláci přestali jej podporovat, přestal on břehy opravovat a od té doby trhá Ostravice břehy a tvoří si nová řečiště. Řeka tenkrát šla místem, kde vede nyní nová struha dřevěná k vítkovickým pumpám. Když přišla velká voda a řeka utvořila si nové řečiště, nemohl nový náklad zmoci a prodal mlýn pí. Konečné Terezii, mlynářce v Leskovci, která jej odevzdala své dceři Anně, provdané za Jana Vogla. Tento opět postavil stav nákladem 3000 – 4000 K, ale řeka si opět utvořila nové řečiště a staré zanesla štěrkem. Zbytky stavů jest vidět dosud ve vrbině. Když se to opakovalo, nemohl ani on nést tak velké náklady a prodal mlýn v r. 1907 vítkovickým železárnám za 35 000 K. Ty koupily mlýn proto, že k němu patřilo vodní právo /jen část byla prodána ratimovské celulozce/ a oni čistou vodu z Ostravice potřebovali. Po nákladném sporu soudním s rolníky hrabovskými / Sýkora Jan, Černá Marie, Piskoř Jan/ postavily vítkovické železárny nový splav a novou struhu v původním toku řeky Ostravice jakožto veřejným majetku, jež trvá dosud. U struhy za hostincem „U lípy“ vyhloubily studny, z nichž voda potrubím do Vítkovic odchází. Za malého stavu vody /za malého tlaku/ pomáhají pumpami. U lesíku u tohoto vodovodu bývaly výlety neb cvičení školní mládeže.

Jan Vogl byl pak správcem mlýna. Po jeho smrti 11. 1. 1918 stal se správcem mlýna jeho zeť František Konečný.

Z veřejných budov dlužno jmenovati faru spojenou s nejstarší školou, ve které jest nyní v přízemí byt pro učitele, kaplana /1. poschodí s okny na cestu/ a učitelky /1. poschodí s okny na dvůr/. K této přistavena byla v r. 1885 stará škola se 2. obytnými světnicemi a třemi třídami. V nové škole postavené v r. 1904 jest byt pro správce školy, 3 třídy, kabinet a nová sborovna. U nové školy jest obecní domek se dvěma obytnými světnicemi a obecní kanceláři. Při Ščučí jest chudobinec vedle hasičského skladiště.

Z dějin obce Hrabové

Je zajímavo položiti si otázku, proč poříčí řeky Ostravice, zvláště po levém břehu, bylo z celého širého kraje osídleno až naposledy – a že pak dosti rychle po sobě byly stavěny osady přímo v obrovském inundačním pásmu této řeky, jakoby s jakousi nabytou jistotu od Místku k Ostravě. Mnoho napovídá geologický útvar půdy. V místech, kde stojí obec Hrabová, jakož i na trati „Rybníky“ nachází se pod povrchem ve hloubce asi 2 m partie zaplavených stromů listnatých /dubů/ i jehličnatých, důkaz to, že zde byla nejen inundace řeky, ale současně jezero, a dlouho divoká, neschůdná džungle. Z toho lze usuzovati, jako by Ostravice v dávných dobách byla někde nad vtokem do Odry přepažena nějakou přirozenou umělou přehradou a že odpad vody sjednala ruka lidská, totiž naši předkové někdy v 7 – 8 století.

Příčinou pozdního osazení údolí řeky Ostravice byla snad také okolnost, že řeka Ostravice, která tvořila hranice mezi Moravou a Slezskem, často měnila svůj tok v dosti širokém pásu, o který pak vznikaly časté rozepře mezi obyvateli Moravy a Polska. Majitelé tohoto kraje se také o osazení jeho málo starali. R. 1256 na sněmu v Opavě učiněny nové smlouvy mezi králem českým Přemyslem Otakarem II. a Vladislavem, knížetem Opolským /již po druhé/, kdež stanoveny byly hranice mezi Polskem a Moravou (1). Majiteli toho kraje byli:

R. 1230-1236: Blud byl majitelem lesa v krajině, kde leží dnes městečko Paskov.

R. 1236-1256: Konrád z Plavce. Tento založil ves Passecov.

R. 1256-1260: Vdova po Konrádovi z Plavce.

R. 1260-1538: Náleželo panství paskovské kapitule olomoucké.

R. 1260-1270: Spravoval toto panství sám biskup olomoucký.

Bruno ze Šaumburku, který koupil panství Passcov pro kapitulu olomouckou od vdovy po Konrádovi z Plavce, která toto panství po svém manželovi zdědila.

O tom píše ve své závěti ze dne 3. 12. 1267 před odjezdem do Polska: „Koupili jsme od hraběte Franka z Kukeswaldu kraj, který začíná u řeky Sedlnice a hraničí z jedné strany na Odru a z druhé strany na Bruneswerde se 70 lány. Tento kraj okolo Bruneswerde koupili jsme od paní po Konrádovi z Plavce a jeho dědiců a náleží celý našemu biskupství“. V téže závěti píše také: „Grabove, ville per nos locate“. Jest to dosud nejstarší známá zmínka o naši obec Hrabové.

Biskup Bruno rozdělil celý kraj na jednotlivé oddíly, ustanovil jich hranice a na těchto zakládal vesnice, městečka a města, jak jsou v našem okolí. Po vystavění selských gruntů a přidělení pozemků k těmto osadil „lokátor“, /jenž byl zajisté tehdejší fojt/ grunty novými osadníky. Těmto byly grunty za mírný poplatek přenechány k užívání a tito se museli zavázati spláceti poplatek a držiteli panství paskovského polní a jiné práce /tehdy jen mírně/ jako povinnost robotní vykonávati. Ves Paskov rozšířil, osadil novými osadníky jako poddanými a přidělil s celým panstvím pod vrchnostenskou pravomoc hradu Hukvaldu, k němuž přináleželo až do r. 1538, kdy se stalo „allodním“, tj. samostatným a vyvázano z léna biskupského.

V roce 1269 přidělil ves Paskov s celým panstvím pod pravomoc městského soudu nově založeného a vystavěného města Brunsberka, kdež se paskovské právo mělo obracet v těžších soudních případech. K tomuto soudu přináleželo panství paskovské až do roku 1538, kdy se stal Paskov městečkem.
R. 1270 – 1300: Petr Stango, syn Heroltův. Tento obdržel panství paskovské od biskupa Bruna jako léno. Držitelům lánového propůjčeného statku říkalo se „Man“ nebo „Lenní pán“ a statek, jenž od biskupa dostal propůjčený byl „statkem manským“, čili lénem. Manové měli statek pro sebe a své potomky. Za to povinni byli odváděti biskupovi ročně dle smlouvy buď poplatek v penězích, nebo jistou míru polního užitku. Dále bylo povinností mana plniti věrně povinnosti závazkem stanovené, totiž býti věrným a pevným ve víře katolické a na zavolání biskupovo postaviti se do zbraně a táhnouti pod jeho korouhví do pole proti nepříteli. Držitel lenního statku nesměl bez povolení biskupova statek odprodati nebo nějak zlehčiti. Vymřelo – li mužské potomstvo mana jednoho, propůjčil biskup statek jinému, kterému byl nejvíce přízniv.

V listinách udělujících toto léno Petru Stangovi, neuvádějí se vesnice, které byly přiděleny k panství paskovskému, avšak možno míti za to, že kromě vesnice Hrabová stály již i vesnice Žabeň, Nová Bělá a Hrabůvka.

Roku 1296 byla hrozná povodeň. Řeka Ostravice prodrala si nové toky na straně Moravské, zejména v Paskově a Hrabové. Slezané činili si pak nárok na pozemky, jež byly za novým tokem řeky Ostravice na východní straně, tvrdíce, že dle dřívější smlouvy řeka Ostravice jest hranicí. Z toho povstaly různé hádky a stížnosti Moravanů až k biskupovi olomouckému Dětřichovi. Na základě těchto stížnosti učiněna byla 2. srpna 1297 smlouva mezi knížetem těšínským Měškem, který byl držitelem lenního panství české koruny, a biskupem olomouckým Dětřichem o urovnání hranic mezi Moravou a Slezskem, a to na hradě ve Slezské Ostravě.

R. 1300 – 1322: Jan Stango. Tomuto druhému lennímu držiteli udělil biskup olomoucký Teodorich v roce 1303 na hradě hukvaldském léno paskovské jako „stolní statek“, tj. takový, který má bezprostředního pána samého biskupa.

Roku 1315 zaznamenán jest hrozný hlad. Neúroda po více let byla příčinou drahoty, nedostatku a takového hladu, že snad někde lidé nejen zdechliny, ale i lidské maso jedli. Z toho povstaly nemoci /cholera/ a mnoho lidí zemřelo.

R. 1322- 1358: Bratři Petr a Jan Stangové. V době Stangů vystavěn byl dvůr a zřízena vrchnost, k níž vesnice přiděleny. Rod Stangů vymřel po meči, proto dáno léno paskovské rodu Volfsberkům, kteří požívali přízně biskupovy.

R. 1358-1388: Markvart, rytíř z Wolfsberka. Teprve zde u nového držitele léna z rodu rytířského /Markvart byl zakladatelem toho rodu/, v odevzdací listině v roce 1358 se uvádí, že převzal léno pskovské, k němuž patří celá ves Paskov, tvrz, dvůr se všemi právy vrchnostenskými, Žabna, Nová Hrabová celá s dvorem, /asi naše Hrabová, původem mladší než Hrabůvka/, část vesnice Staré Hrabové /asi nynější Hrabůvky/ a Nová Bělá.

Poddanství venkovského lidu selského se ve století 14. zvětšovalo a lid byl pozvolna uváděn do nevolnictví. Roku 1361 byla velká neúroda, z čehož povstala drahota a u chudého lidu hlad. Z toho povstala roku 1362 cholera, jež mezi veškerým obyvatelstvem zle řádila.

Poddaný robotný lid počal již z panství, na kterých musel mnoho robotovati utíkati /zbíhati/ a odcházel na jiná panství, kde doufal nalézti lehčí práci. Následkem toho konán byl v roku 1380 na Špilberku v Brně /tehdy hrad/ za přítomnosti markraběte moravského Jošta sněm, kde páni moravští se usnesli, že nikdo z pánů nesmí trpěti na svém panství sedláka neb nádeníka z jiného panství přišlého, leda kdyby si přinesl list, že byl ze závazku poddanství od dosavadního pána propuštěn.

R.1388-1392: Jošt /Jodocus/, rytíř z Wolfsberka. Tento těšil se obzvláštní přízni biskupa olomouckého. Byl mnoho let maršálkem biskupovým a hejtmanem na Hukvaldech.

R. 1392-1403: Václav, rytíř z Wolfsberka.

R. 1403-1413: Jan, rytíř z Wolfsberka. Tento listinou z roku 1408 přejímá Paskov se Starou Hrabovou a Novou Hrabovou.

R. 1413-1432. Jošt, rytíř z Wolfsberka.

R. 1432-1460: Mikuláš, rytíř z Walsenberka /Joštův syn/. V lenní při tohoto rytíře roku 1435 jest psáno: Na Hrabůvku Malou a Hrabůvku Velkou v Olomouci dává zajistiti své ženě Barboře Gemeldě věno v ceně 300 hřiven kromě jiných vesnic i na Malé Hrabové: 11 hřiven 28 grošů, 1,5 míry ovsa a od každé míry kuře. Na Velké Hrabové zajištěno bylo mnohem méně: 1,5 hřivny. Při tom podotčeno, že poddaní mají zůstati při právu pásti v lesích a právu na dříví stavební a palivové. Asi v roce 1450 přidělená byla k panství paskovskému vesnice Krmelín.

R. 1461-1464: Barbora Gemelda, vdova po Mikuláši.

R. 1464-1504: Jan, rytíř z Walsenberka. V roce 1484 byl Paskov obehnán vodním příkopem /tvrz/. Roku 1487 dne 1. října bylo usnesením českého sněmu poddanství lidu selského zákonitě prohlášeno a s různými přitěžujícími dodatky trvalo až do roku 1848.

R. 1504-1536: Ladislav z Kadaně. V roce 1505 připomíná se Malá Hrabová jako část velkého panství Ladislava z Kadaně, jež zabíralo levý břeh řeky Ostravice od Čertovy Lhotky /nyní Mar. Hory/ až po Žabeň.
V roce 1531 po velké povodni řeky Ostravice počala opět rozepře o hranice mezi Moravou a těšínskem, tudíž mezi olomouckým biskupem Stanislavem Thursym a vladařem těšínským Janem Sedlnickým. Šlo o pozemky „Závodí“. Na rozkaz Jana z Pernštýna jako zemského hejtmana moravského, sjelo se na zámek v Polské Ostravě 11 pánů těšínských, kteří dne 7. 11. 1531 učinili písemné prohlášení na urovnání tohoto sporu.

Dal popud k zakládání rybníků, aby zadržována voda byla při povodních a tím se zabránilo potopám v obcích. Rybníky přinášely pak i užitek, neboť byly založeny na nížinách a bařinách, které žádného užitku do té doby nedodávaly a velké povodně v té době byly dosti časté.