Privilegium
fojta Melichara Cholevy z Velké Hrabové.
Já, Franz Josef, svaté říše římské hrabě z Oppersdorfu, svobodný pán z Dubu a Frydštejna, dědičný pán na Paskově, jeho císařské a královské milosti skutečný komorník a královský hejtman Kraje Olomouckého, Přerova a Bruntalské čtvrti.
Známo činím tímto listem všem vůbec, obzvláště pak tu kdežby toho potřeba ukazovala, že jest přede mne předstoupil Melichar Choleva, fojt Velkohrabovský, s uníženou žádostí, abych jemu obdarování na fojtství Velkohrabovské, které předkom jeho v časy nepokojné od nepřátelského lidu zkaženo jest, nýbrž i jiné povinnosti, kterýma u mě a budoucí vrchnosti Paskovské a Velkohrabovské opovázán jest, obnovil a potvrdil.
Kdežto uznávajíce Já, jeho poníženou a slušnou žádost, jemu dotčené obdarování za sebe i erby a potomky své moci listu tohoto obnovuji a potvrzuji, a jeho s potomky svými při těch platech a jiných povinnostech jak mým předkom i mě až doposavad opovázaný byly, na časy budoucí zanechávám, totiž aby každoročně Sto Jirského gruntovního platu po jedenácti krejcařích 2 den, Sto Václavského gruntovního též jedenáct krejcarů 2 den jednu slepicu, Ittem: z jednoho rybníka, o který mezi ním fojtem ze strany jedné, a Šimonem Žáčkem a Matějem Haladejem sousedy Velkohrabovskými ze strany druhé jistá rozepře povstala, posledně pak ode mě naznáno jest, že tenž rybník spravedlivě k témuž fojtství a trávu užívati. Když pak zaset jest, tehdy dokonce žádné překážky jemu v něm činiti nemají, pšenice jednu měřici a dva achtle, rži jednu měřici a dva achtle, Ittem za chrta, kdyby se vrchnostem nelíbilo, jej na chování dáti, ovsa též 3 měřice, při podeji pak Anfanku z každého sta zlatých Slezských, po deseti zlatých Slezských do důchodův mých odváděti při tom gořalku a pivo panské, přivezouce sobě sám s koňmi svými, spravedlivě šenkovati povinen byl, všeliký pak cizozemský nápoj pak pro sebe, tak pro hostě domů přinášeti, přivážeti neb šenkovati dokonce žádného práva míti nemá, pokudž by se pak naň proneslo, tehdy dle provinění od milostivé vrchnosti pokutován býti má. Pro lepší pak jistotu a stálost toho všeho, svou vlastní rukou tento list jsem podepsal a pečeti přirozenou jej vědomě potvrditi dal.
Jenž se stalo v zámku Paskovském dne 13. Juni Anno 1694.
Privilegium
volného sedláka Jana Žáčka z Velké Hrabové.
Já, Franz Josef, hrabě z Oppersdorfu svaté římské říše, svobodný pán z Dubu a Frýdštejna, dědičný pán na Paskově a.t.d.
Známo činím tímto listem všem vůbec, obzvláště pak tu kdežby potřeba toho ukazovala, že jest přede mne předstoupil Jan Žáček, volný můj Velkohrabovský, žádajíce mě, abych jemu obdarování, mající na volenství Velkohrabovském, potvrdil. Kdež uznávajíce Já jeho poníženou a slušnou žádost, jemu dotčené obdarování za sebe i erby a potomky, moci listu tohoto potvrzují a jej při těch platech, robotách a povinnostech, kterými jak mým předkům tak mě až posavad opovázaný byl na časy budoucí zanechávám totiž: Při sv. Jiřím gruntovního platu jeden rýnský 48 krejcarův, při sv. Janě gruntovního podobně jeden rýnský 45krejcarův, při sv. Václavu gruntovního jeden rýnský 48 krejcarův, při vánocích gruntovního 45 krejcarův, a rbotního osmnácte rýnských, jednoho chrta pánského chovati aneb za nechování ovsa tři měřice, při prodeji pak volenství z každého sta zlatých Slezských po deseti zlatých Slezských Anfanku do důchodu mých odváděti, ittem kamení mlýnské ke mlýnu Velkohrabovskému a trůby k rybníkům nepořádku vozili, item čtyři dni pod semeno orati S. V. hnoje šest fůr na roli vyvésti, dvě fůry sena z luk a dvacet kop obilí t rolí panských každoročně svésti povinen bude.
Pro lepší pak jistotu a stálost toho svou vlastní rukou tento list jsem podepsal a pečetí přirozenou jej vědomě potvrditi dal.
Jenž se stálo v zámku Paskovském dne 13. Juni Anno 1694.
Privilegium
na snížení robot a platů sedláku Kašparu Žáčkovi ve Velké Hrabové.
Já, Franz Josef, svaté říše římské hrabě z Oppersdorfu, svobodný pán z Dubu a Frýdštejna, dědičný pán na Paskově a.t.d.
Známo činím tímto listem všem vůbec, ale zvláště pak kdež by toho potřeba ukazovala, že jest přede mne předstoupil Kašpar Žáček poddaný můj z Velké Hrabové a uníženě mě přednesl, kterak jemu z gruntu svého jsouce nad jiné nuznější ano také stavení velmi spustily, zároveň s jinými jak gruntovní platy, tak roboty panské odbývati nemožné jest žádajíc mne při tom, abych jemu i potomky jeho pro zvelebení téhož gruntu jisté gruntovní platy a místo povinných robot též mírný plat a při tom některé snesitelné roboty milostivě vysadi.
Kdež uznávajíce Já slušnou žádost jeho tak činím, a jemu následující povinnosti vysazuji, totiž: Aby on i potomci jeho každoročně gruntovního platu při termínu svatého Jiří třicet krejcarů 1 denár, při termínu svatého Jana za hlasku dva krejcary 1,5 denaru, při termínu sv. Václava třicet krejcarův 1 denár, při Vánocích za hlásku dva krejcary 1,5 denáru a za roboty devět rýnských třiceti set krejcarův, hus jednu, slepici jednu, ovsa ospového jednu měřicu 4 achtle, a za to nechování chrta tolikéž jednu měřici 4 achtle odbývati, a při tom z panského přediva jednu štuku napřásti a k tomu každý rok ještě šestnácte dní, totiž s koňmi osm a pěšky osm dní robtovati povinen byl. Nadto pak ve více, nyní i na časy budoucí potáhován býti nemá.
Pro lepší jistotu a stálost toho svú vlastní rukú tento list jsem podepsal a pečetí přirozenou jej vědomě potvrditi dal.
Jenž se stalo v zámku Paskovském dne 31. Augusti Anno 1699.
Privilegium
na obecní chalupu (nebo kovárnu) ve Velké Hrabové.
Já, Franz Josef, svaté říše římské hrabě s Oppersdorfu, svobodný pán z Dubu a Frýdštejna, dědičný pán na Paskově a.t.d.
Známo činím tímto listem všem vůbec, zvláště však to kežby toho potřeba ukazovala, že jsou přede mne přestoupiti fojt, purkmistr a celá obec dědiny Velké Hrabové, poddaní moji věrni milí a mně poníženě přednesli kterak majíce oni na jednu chalupu nákladem svým při „drahách“ vystavenu, ano taky na některé kousky role k tejž chalupě přikoupené, jisté obdarování od předešlých milostivých vrchností sobě udělené, dle kteréhožto privilegování byli v tejž chalupě kováře, neb jiného řemeslníka pod platem k obecnímu dobrému přicházejícím míti neb držeti. Takové pak obdarování jim v ty válečné a nepokojné časy ke skáze a rujně přišlo. Žádajíce mne v unížené a poddané pokoře, abych jim tož ke skáze přišlé obdarování milostivě obnovil a potvrdil.
Když znajíce Já žádost jejich slušnou, a je k sobě vždycky věrné a poddané býti, tak činím jim toho všeho jak skupení těch kousků rolí, tak taky aby plat z nich i také z chalupy jim obci přicházel, a oni to, komu by se vidělo pronajímati, kováře neb jiného řemeslníka v ní chovati a prodat, obnovuji a potvrzuji. A žádné překážky jim já, ani erbové moji činiti nechci a nemáme, nýbrž je při tom při všem nyní i na časy budoucí zachovati připovídám. Však toto se znamenitě a zřetelně vymiňuje, že ten, kdo touž chalupu buď pronajme, nebo koupením držeti bude, na budoucí časy a u mě erbům mým, i budoucím pánům držitelům tejž vsi Velké Hrabové, na znamení poddanosti každoročně platu dvaceti čtyři krejcary, totiž o sv. Jiří 12. kr. a o sv. Václavě 12 krejcarů davati a k tomu z panského přediva tři lokte příze napřásti má. Kdyby pak táž chalupa hospodáře neb pronájemníka neměla, anebo dokonce by spustla, tehdy celá obec zvrchu psaný plat povinnosti milostivým vrchnostem zbejvati povinná bude. Nadto pak v nic viceji otahování býti nemají. Pro lepší pak jistotu a stálost toho všeho, list tento svou vlastní ruku jsem podepsal a pečetí svou přirozenou jej vědomě potvrditi dal.
Jenž se stal v zámku Paskovském dne 29. Augusti Anno 1699.
Dávky a desátky
Farářovi a rektorovi farnosti Paskovské a předpis štolových poplatků z r. 1682.
Vydává se pro nyní a pro příští časy oznámení a rozdělení dá vek a desátků farnosti Paskovské jak následuje: (vypsány jsou z Urbáře panství Paskovského z r. 1699 pouze dávky, jež odváděla Velká Hrabová).
Dřeva z panského lesa lípové – 1 kus, bukové – 1 kus, jedlové – 3 kusy, kteréž dřevo jemu panu farářovi Paskovští, Žabenští, Krmelínští, Malo a Velkohrabovští fárníci jsou povinni narubati, přivésti, poštípati a do sáhu uložiti, a to bez odpočtení panské roboty.
Obilního desátku v zrní byli povinni Velkohrabovští odvádět v poměru k jiným obcím velmi mnoho a to: rži 30 měřic 4 osminky, a ovsa taktéž 30měřic 4 osminky, jež rozděleny byly následovně:
Jméno poddaného rži – měřic osmin
- Melichar Choleva, fojt – 2 2
- Kašpar Žáček, volný – 4 4
- Hans Lyčka – 1 1
- Hans Žiaček – 1 1
- Šimon Haladej – 1 1
- Mates Martinák – 1 1
- Mates Piskoř – 1 1
- Jakob Míček – 1 1
- Hans Dluhý – 1 1
- Melichar Vale – 0,4 0,4
- Mates Haladej – 1 1
- Šimon Žiaček – 1 1
- Vencel Chlupatý – 1 1
- Paul Toman
Jméno poddaného ovsa – měřic osmin
- Paul Toman – 1 1
- Josef Jaroš – 1 1
- Josef Svoboda – 2 2
- Andres Žiaček – 1,2 1,2
- Hans Honus – 1,2 1,2
- Tomáš Havlík – 1 1
- MelicharMutina – 1 1
- Josef Šustek – 1 1
- Mateus Juříček – 1 1
- Mateus Černý – 1 1
- Andres Lyčka – 0,4 0,4
Rolí při Hrabovské faře:
Hrabovská fara jest nyní (1699) od vysoce důstojného biskupského úřadu ke Paskovské faře jako filiálka přidělena.
Dle listiny z 28. Srpna 1682……Ist nun mehr Von den Hochwurdigen Bischoftlichen Amt zu der Paskover Pfarratag gua Filialis Alimgirt, Wozu gehorigen Acker sind:
- Na „Břehu“ a na Slíně jmenované na 14 měřic,
- Za „Vodou“ asi na 12 měřic
- A na „Luhu“ asi na 7 měřic
- Celkem 33 měřice
- Louky za farskou zahradu n a1 fúru sena.
- Zahrada při faře z části ovocná, travná a osevná.
Při generální vizitaci v roce 1682 od vysokého důstojného biskupského úřadu, bylo písemné nařízení vydáno pro nynější a budoucí faráře štole – následujícího obsahu:
Nařízení štoly pro farníky paskovské
Doslechnouce J.V.C.K. Milost Pan Pan Karol, z Boží milosti Biskup Holomoucký, Vejvoda Svaté římské říše, kníže kralovské kaply české a z Lichtenštejna hrabě, častěji z nelibosti žalob, že mnozí faráři tejto Diecesi v Akcidenti Štole execírují, a zkrz to své ubohé farníky bez rozdílu osob nadmíru obtěžují, kteřížto kněží Universálně a Speciálně na to slyšeni, vlastní Consignací k biskupskému úřadu exhibitovali, a co jeden každý z nich ordinarie od jednej každej funkci žádá a přijímá totižto:
Od křtu – 2,4,6 českých, od úvodu šestinedělek – 1,2,3 české, od zpovědi, posluhování a posledního pomázání – nic, od zdavek s ohláškami – 12,15,18 českých-1fl-1fl 10 českých, od úvodu nevěsty 4, 5, nejvýše 6 českých, od pohřbu sprostého 8, 10, 12 českých, se čtverou mší 15čských – 1fl., se mší zpívnou a konduktem 1 fl.5 českých., když se při tom oficium za mrtvé koná 2 fl. Straniva kázání se o to obzvláště porovnati.
Táž pak axidentní taxa, budouce zdravě uvažovaná, dosti modernizovaná, mírná a pravá seznána jest.
Pročež generální Vizitací Authoritate nadjmenovaný J.V.C.K. Milost, následovaným zvýškem u lamentacím příhodně chtíc vstříc jíti, touž tak položenou taxí, ve všem všudy Ratificíruje, Aprobíruje a Confirmuje, přímě poroučejíc, aby také budoucí jeho potomci bez přerušení observírovali, aniž přes to pod velikou nemilostí a pokutou biskupskému úřadu k propadení, nikterakým způsobem se nižádný vymáhati neosměloval, anobrž právě od chudobných nic bráno nebylo, i nad to pilně pozorovalo, by ministrové a služebníci kostelní v svých Akcidentích nepřestupovali zvýšením, též ve všechném zámožnost, mohovitost a povaha osob Diskrétně pozorována byla.
Jenž se stal při Generální vizitaci na děkanství Ostravském, dne 28. Měsíce Augusti Letha Panie 1682, Jeho Vysoké Cís. Král. Milosti Pana Pana Karla, z Boží Milosti biskupa Holomuckého, v duchovenství Generalis Vikarius et officialis, Joanes Josephus, hrabě Breunner, biskup Nikopolitánský, hlavního kostela Holomuckého Scholasticus, Sufragan a kanovník u Svatej Anny, tamž taky rektora nařízený generální visitator.
Jo: Josephus Co: Breuner. Paul Pusch. J. Joan Hladil, gen. Visit.naturius.
Štolové platy rektora
Rektor Paskovský Martin Heral, podal v roce 1691 na ctěnou paskovskou vrchnost zdvořilou žádost tohoto obsahu:
Vysoce urozený, svaté říš římské hrabě, pane, pane můj milostivý.
A že Vaši vysoce hraběcí excelenci já ubohý člověk zaměstnávajíce tímto uníženým Memoriálem pokorně za odpuštěním prosím. Jak jsem Vysoké Vaší Hraběcí Excelencí zkrz Memoriál z panských důchodů Solarium (platy) rektorské oznamoval, což Resoluti(odpověď) mne nabízí, cedulí nějakou se na to poukázal. Já ve vší poníženosti s tímto Extraktem (výpisem) z originalu pana faráře zdejšího, i rukou podepsáním, že se to všechno z lásky dávalo, poukazuji. To dříví a ta Lehčina se dávala, aby růženec svatý tím pilněji odpravoval, jakož taky strany toho žita co jsem oň žádal, dávají toho mně sousedé zdejší zprávu, že se to proto dávalo, aby v postě zkrz mládeže cvičení Salu odpravoval. Pročež V. V. Hraběcí excelenci poníženě a pokorně prosím, o tyto nadepsané věci, že by mě z lásky své nejmilostivější (jsouc té jisté naděje), dáti nařidit ráčil. Slibujíc zas, kdybykoliv mše svatá v den sobotní držena byla, na Intent (výzvu) V.V.K. Excelenci i celý slavný rod Litaniu B.V.Maria při ní odpravovat se oblígíruji. Načež milostivé Resoluti (vyřízení) s naplněním mých ponížených žádostí očekávajíce, zůstávám V.V.K. Excelenci na motlitbách věrný služebník.
Martin Heral, rektor z městečka Paskova.
Poznámka: Pokaždé při nastoupení nové vrchnosti na panství Paskovské musel rektor svou žádost novému pánu předložiti.
Na uvedenou žádost obdržel rektor vyřízení takto: Tomuto žadateli, jako zdejšímu rektorovi, má býti jako, před tím vydáno: ty dva rýnské peněz, jedna sáha jedlového dřeva, a jeden kus jiného dřeva, jakož také pokaždé várce más piva, když jedna se dělá – půl vědra, a půl měřice žitné mouky na hostie do kostela.
Paskov, dne 27. Mája 1691. Fridrich, graf z Oppersdorfu.
Syn výše uvedeného Friedricha – Frank Josef, na opětovnou žádost rektorovi jeho příjmy potvrdil, avšak s tím závazkem, že povinen bude každou sobotu, když pan farář doma, tj. v zámecké kapli mši svatou čistí, bude, přede mnou a mojí hraběnkou Litanii předzpěvovat.
Platy rektora od farníků
Pasovští rychtáři (18) a Chalupníci (15) dávají ročně každý po 2 krejcary a 4 haléře, což vynáší 1 fl.28 ku. 26 sedláků a zahradníků, každý ročně po dva peceny chleba, což činí 52 pecenky. Ze Žabňa 13 sedláků a zahradníků, každý ročně po 2 peceny chleba, dohromady 26 pecenků. Z Krmelína 6 Chalupníků (zahradníků) dávají rektorovi každý ročně po 4 krejcary, což činí 24 krejcarů. Z Malé Hrabové všichni ročně na penězích 1 fl. Z Velké Hrabové všichni ročně na penězích 1 fl. 30 kr. Z Nového Oppersdorfu, počínaje roku 1705 – 15 malých zahradníků po 4 kr., což činí 1 fl.
Vedlejší důchody:
pro rektora vybíraly se následující poplatky:
- Od pohřbu s vysokým obřadem po 24 až 30 krejcarů
- Od pohřbu bez mše svaté po 12 až 18 krejcarů
- Od zápisu křtu 3 kr.
- Od zápisu zdavek 6 kr.
R. 1714 – 1717: Vdova Anna Františka Oppersdorfová, rozená hraběnka z Henklu.
R. 1717 – 1731 : Ignác, rytíř z Hocku.
R. 1731 – 1753: Samuel František, svaté říše římské svobodný pán z Rebentišu, dědičný pán panství paskovského, Říšs. Cís. A král. Komorní rada a vrchní kamerál – Direktor v knížectví Sedmihradském i také obecní bankatilací vrchní representant. Prodati povolil panský špitál 2-9. 1733 městečku Paskovu za 10rynských. Kupní smlouva z 5. 9. 1733.
R. 1753 – 1759: Maria Paulina, vdova po Samueli, svobodná paní z Rebentišu, rozená z Kalaniku, ovdovělá po II. Firstenbuch. Ulevila poddaným na celém panství roboty r 1755 následující listinou:
Mým společným paskovským poddaným na jejich poníženou prosbu k vědomosti vydávám: Ačkoliv ve vrchnostenském urbáři Fol. 143 srozumitelně jest obsaženo, že ti poddaní, kteří koňskou robotu vykonávají, a na místo takové dle potřeby k času té třídenní roboty k dříví sekání bráni budou, po tři dni čtyř sáhy dřeva sekati a do náležitých dobrých sáhů složiti mají, následovně paskovská vrchnost žádnou příčinu nemá od té urbární povinnosti odstoupiti, nicméně z pouhé vrchnostenské milosti jím poddaným, neb ta čtvrtá sáha odpuštěna bude následovně: Oni zavázáni býti mají, aby skrze ty tři robotní dni v týdnu, tři náležité sáhy udělali, a strom od pně s jejími vlastními dobrými pilami uřezali a na polena v kraji obyčejné délce rozsekali, tehdy ty klády dobře rozštípali, a v náležitě spravedlivé sáhy však beze všeho hranného kříže a fortelu, tím jistěji složiti mají. Čím jistěji v protivné příhodě, kdyby oni poddaní mé vrchnostenské vrchnosti se věrně neužívali, a všemu nadřečenému se nám nejvýš podložiti nechtěli, oni k výše řečené urbární povinnosti těch čtyř sáhů přidržení zůstat mají.
Sigl. V Paskově, dne 28. Augusta 1755. L.S. Maria Paula, verwittible Gräfin Firstenbuch, úboren Gräfin von Kallanick.
Že my společně poddaní tomuto vysokému vrchnostenskému odpuštění přijímáme, a na výše jmenovaný způsob ty tři sáhy dříví skrze tři dny v týdnu sekati chceme, a máme, taky kdybychom my takové nevyplniti měli, k urbářské povinnosti těch čtyř sáhů se poddáváme, a takový potvrzují přitlačené všech společných obcí pečetě a podpisy.
Sigl. V Paskově dnu 28. Augusty 1735. L.S.N.N. Burmistr, Rychtář a celá Velko Hrabovská obec. Také podpisy za obec Paskov, Žabeň, Krmelín, Novou Bělou a Malou Hrabovou.
R. 1759 – 1765: Syn Samuela z Rebentišu, Achac Joan Nepomuk, svobodný pán z Rebentišu.
R. 1765 – 1778 : Karel, rytíř z Paamersbergu na Kettenbergu.
Robotní povinnost
všech obcí po vydání robotního patentu za Marie Teresie r. 1775.
Potažní rozdělení na 4 díly dle placení daně. Kdo platil do 14 fl. robotoval s jedním hovadem 3 dni v týdnu trest 156 dní ročně a 15 dní pěší roboty.
Do 28 fl. robotoval se dvěma hovady 3 dni týdně, t. jest 156 dní ročně a pěší od sv. Jana do sv. Václava 1 den týdně t. jest 13 dní ročně.
Přes 42 fl. robotoval se čtyřmi hovady 3 dni týdně tj. 156 dní ročně a pěší roboty 3 dni týdně od sv. Jana do sv. Václava tj. 39 dní ročně.
Pěší robota (mimo sedláků) rozdělena na 5 tříd:
- Podruzi, živící se denním výdělkem – jedna osoba 13 dní ročně
- Chalupníci, platící 53 kr. daně, z chalupy 1 osoba 26 dní ročně.
- Chalupníci, platící 2 fl. daně, 1 os. 1 den týdně – 52 dní ročně.
- Chalupníci, platící 7 fl. daně, 1 os. 2 dny týdně – 104 dní ročně.
- Chalupníci, platící 9 fl. daně ročně, 1 os. 3 dny týdně – 156 dní ročně.
Výměnkáři a jiní obyvatelé po 13 dní ročně dle ustanovení.
Denní práce stanoveny: v létě na 12 hodin denně, v zimě na 8 hodin denně.
R. 1778 – 1778 : Vdova hořejšího, Anna Kateřina Pamersbergová.
R. 1778 – 1778 : Františka Lindnerová a vnuk Joachim Strobl.
R. 1778 – 1808 : Josef, hrabě Mitrovský, pán na Hrabyni a z Nemyšle.
R. 1808 – 1809 : Strýc hořejšího, Antonín, hrabě Mitrovský, pán na Paskově a Řepišti.
R. 1809 – 1846 : Filip Ludvík Saint – Genois, baron de Aneaucourt (z Francie).
Po r. 1800 jsou v Hrabové tato jména: Na čísle 54 Lyčka Jan (1812)
Na čísle 55 Piskoř Josef, Piskoř Frant., Piskoř Jan.
Na čísle 17 Piskoř Johan
Na čísle 50 ovčíř ( Schäffer ) Piskoř
Na čísle 16 kovárna – Sendecký.
R. 1834 při komisi, která určovala nový směr silnice od Paskova k Hrabové (jelikož řeka Olešná ohrožovala starou silnici a bylo třeba tuto od řeky vzdáliti) při kříži Šedovém vyřkl správce panství tento výrok (dle ústního podání): Spíše mi chlupy na dlani narostou, nežli by ta cesta vedla přes ten folvark. Vypřímená byla tato cesta teprve v roku 1925, kdy toho nutnost rychlé frekvence vyžadovala.
R. 1846 – 1880 : Syn hořejšího, Moritz, hrabě Saint – Genois.
Dodatek: Po roce 1848 zůstal v Hrabové majitelem dvora čís. 1. Od něho zakoupil tento dvůr i s panstvím paskovským Vintíř, hrabě ze Stolbergu v r. 1880 a byl držitelem tohoto až do r. 1924. V tomto roce rozparcelován byl dvůr v Hrabové a dřívějšímu majiteli zůstalo jen panství v Paskově.
Na zámku paskovském bylo mnoho zachovalých starých listin, které zničeny byly posledním hrabětem Güntherem Stolberg – Stolbergem. (Dle vypravování pana Janše, šafáře a osobního sluhy hraběte).
