Starosta obce byl osobně hnán k zodpovědnosti za smyšlení obyvatelstva s pohrůžkou odnětí přídělu potravin, rekvisice dobytka atd. Byly ustavičně pořádány válečné sbírky a to peněz a šactva. Nakonec pak po válce došla velká zásilka obnošeného šactva z Ameriky prostřednictvím Červeného kříže, které bylo rozděleno mezi nejpotřebnější.
Konány rekvisice kovů mimo železa (toho jsme měli dost, neboť Rusové ho naházeli na východní frontě svým dělostřelectvem), mosazné kuchyňské hmoždíře musely být odvedeny a vyměněny za železné nebo porculánové, ovšem s příplatkem. Byly zrekvírovány zinkové okapové žlaby, mosazné kliky od dveří a zvláště bylo pátráno po mědi. Všechno bylo předěláno na železo, i drobné peníze byly železné. Kostelní zvony byly také zrekvírovány za nepatrnou náhradu. Na velké prosby faráře a starosty byl nám starý zvon z r. 1660 ponechán.
Dále byly konány sbírky hader, chlupů i suchých kopřiv. V r. 1916 a 1917 v Hrabové byli starší vojáci přes 50 let, Ukrajinci a Rumuni z Bukoviny, a měli za úkol ošetřovat vyhublé a nemocné koně, sbírali suché kopřivy po dědině, kosti, hadry a žebrali o chléb a cukr u starosty.
Současně v neděli přijížděli do obcí úředníci od hejtmanstí a z berních úřadů na schůze, jež musel starosta svolávati, a řečnili o upisování válečných půjček. Vždy se muselo alespoň něco upsat, sic obec, která tak neučinila, vydána byla v nebezpečí náhlých rekvisic a podobně. Mnohé úpisy nebyly pak provedeny. Klam za klam!
První 2 roky bylo o zásobování v Hrabové postaráno dobře. Obec se všemožně zabezpečila a mnozí starší lidé a děti nechodili ke starostovi nadarmo prosit o menší příděly cukru, krupice nebo světlé mouky. I německé noviny ve Frýdku-Místku o tom psaly. Každá obec dostávala potraviny podle přísných evidenčních výkazů o stavu obyvatelstva, zprvu měsíčně, později co 14 dnů a pak i týdně. Ovšem avisované zboží, mouka nebo cukr, nebylo někdy vydáno, když bylo tyto zásoby nutno honem poslat na frontu. Pak ovšem nescházelo vášnivých scén na obecním úřadě.
Tabák náležel mezi nejhledanější zboží. Lidé kouřili všelijaké listí, pokud to jejich natura dovolila.
V zimě 1916-17 stavěla obec lávky přes Ostravici za pomoci vojáků Poláků, jež musela živit. Největší rekvisice sena a slámy nadešly v zimě 1916-17, protože oba roky byly velmi suché a armáda měla ještě stále hodně koní. Tu bylo ke splnění kontigentu použito veškerých zásob ze statku číslo 28 po padlém svobodném rolníku Aloisu Kročkovi se svolením jeho bratra Josefa Kročka, toho času šikovatele zeměbraneckého pluku č. 32 v poli.
Přes všechnu opatrnost byla řada lidí zatčena následkem velezrádných řečí a pomohly jim často červené dotazníky, které musel starosta vyplňovati pod osobní zodpovědnosti a dokazovati bezvadné vlastenecké smyšlení delikventů. Sám byl koncem roku 1917 s napětím všech sil a s pomocí okresního hejtmana od válečného soudu v Mor. Ostravě v záležitosti Jos. Hranického také propuštěn.
Na jaře 1917 byl hotový hlad. Ve Vítkovicích byla demonstrace a stříleno do lidu. Členové aprovisačního výboru Duhan a Opěla přinesli zprávu, že ve mlýně je kukuřice. Starosta je ihned poslal do Vítkovic, nepatří-li to pracujícímu dělnictvu, že to obec zabaví. Ale sotva přijeli na kolách zpět, byl mlýn obklíčen vojáky a bylo po chuti.
Vojíni v poli
Docházející zprávy o pádu a úmrtí vojínů byly zdrcující a scény, jež se odehrávaly v obecní kanceláři, trhaly nervy. Jména těch ponejvíce mladých mužů, kteří se nevrátili, nebo zemřeli krátce po návratu, jsou zvěčněna na novém zvonu v kostelní věži.
Čest a sláva nehynoucí buď jim zachována, ale i těm jsme zvláštní občanskou úctou povinni, kteří válku prodělali a zažili nesmírných útrap tělesných, duševních, škod na zdraví a majetku, jakož všem sirotkům válečným a jejich ubohým matkám, vdovám za jejich bolest a utrpení.
Ve válce padli:
1. Bakota, zemřel v Polsku. 2. Blahut Alfons, zemřel v nemocnici v Polsku. 3. Budín František, padl v Polsku r. 1916. 4. Duda Inocenc, padl v Polsku. Firek Jan, zemřel v nemocnici v Polsku r.1916. 6. Fíža, padl v Polsku. 7. Huber František, zemřel v zajetí v Rusku r. 1919. 8. Choleva Cyril, padl. 9. Kroček Alois, zemřel v Polsku r. 1916. 10. Kýr Rudolf, utopil se na lodi „Ištván“. 11. Lička Karel, 12. Mutina Florián, nezvěstný od útoku na Lublin v r. 1914. 13. Mutina ze Závodí, padl. 14. Mutina Rudolf z čísla 30, padl v Polsku. 15. Mynář Antonín, padl v Polsku. 16. Mynář Viktor, padl v Polsku v r. 1916. 17. Pajorek Josef, padl v Polsku. 18. Petr Josef a 19. Petr František, bratři. 20. Salomon Karel ze Závodí, padl. 21. Slavík Augustin ze dvora, padl v Polsku. 22. Slavík, padl. 23. Stavinoha Alois, zemřel ve Vídni r. 1916. 24. Stavinoha Josef, zemřel v Polsku r. 1916. 25. Šodek Bohdan, padl u Tarenta r. 1918. 26. Tichopád Alois, 27. Tománek Arnošt, padl první z Hrabovanů v Polsku r. 1914. 28. Tvarůžek Josef, padl v Polsku r. 1914. 29. Vašut Jan, pilot, zemřel v Polsku. 30. Velký Emil, zemřel v lazaretu v Sandoměři. Závada Karel, padl v Polsku 1916.
Do zajetí upadli:
1. Bakota František ze Závodí, Italie. 2. Černý Rudolf, Rusko, zdráv. 3. Folta František, Rusko, zdráv. 4. Frýdecký Ludvík, Rusko, zdráv. 5. Gerolt Petr, Rusko, zdráv. 6. Hulín Čeněk, Sibiř, zemřel na cestě domů r. 1919. Hynek František, Rusko, zdráv. 8. Kaloč Josef, Rusko, zdráv. 9. Kolář Karel, Rusko, po návratu zemřel co invalida v Mitrovicích. 10. Lička Valentin, Rusko, zdráv. 11. Maňásek Josef, Rusko. 12. Mikenda Karel, Rusko, vrátil se až po 4 letech domů zdráv. 13. Mutina Eduard, Rusko. 14. Mutina František, Rusko, invalida. 15. Mutina Rudolf, Rusko, zdráv. 16. Mutina Josef, Rusko, zdráv. 17. Novosádek Antonín, Rusko, zdráv. Olšanský Petr, Rusko, zůstal v armádě. 19. Peter Rudolf, Rusko, zdráv. 20. Pešat Bartoloměj, Rusko. 21. Popelář, Rusko. 23. Šodek Robert, Rusko, zdráv. 24. Žraut Josef, Rusko, zdráv.
Legionáři.
- Dluhoš František – v ruských legiích, přišel ze Sibiře přes Ameriku zdráv domů.
- Hejč František – v ruských legiích, padl na Urále r. 1918.
- Klečka Štěpán – v ruských legiích. Vrátil se domů zdráv v r. 1920.
- Klečka Štěpán – v ruských legiích, vrátil se domů zdráv v r. 1920.
- Laník František – kapitán ruských legií. Navrátil se domů zdráv v r. 1920.
- Mutina Alfons – zajat v Itálii r. 1917. Bojoval ve francouzských legiích na Soči. Vrátil se domů zdráv.
- Mutina Josef – bojoval v italských legiích na Soči. Vrátil se domů zdráv.
- Peter Evžen – v ruských legiích. Nyní doma zdráv.
- Pustka Karel – kapitán ruských legií. Vrátil se r. 1920 domů zdráv.
- Slavík Leopold – v italských legiích. Vrátil se domů zdráv.
- Svrček Alois – v ruských legiích, vrátil se zdráv v r. 1920.
- Závada Albín – v ruských legiích. Zemřel na zpáteční cestě v r. 1919 na skvrnitý tyf v sanitním valku a je pohřben v Polovině.
- Závada Josef – v italských legiích. Vrátil se domů zdráv.
- Závada Josef – v ruských legiích. Vrátil se domů choromyslný a byl odvezen do Šternberku.
Vězněni byli:
Pro výroky protidynastické byli vězněni: Tvarůžek Adolf, Duhan Jan, Břenek Antonín. Dva za nějaký čas propuštěni, ale Jan Duhan vězněn byl 9 měsíců.
Vojna zastihla také náležitě prvního občana hrabovského, jenž dosáhl hodnosti doktorské na Karlově univerzitě v Praze v prosinci 1913. Je to vojenský lékař Dr. Josef Adámek, který celou dobu válečnou prodělal na bojišti bez oddechu. Nejdříve na ruské frontě u myslivců, potom se zeměbraneckým plukem štýrským na italské frontě na Soči a Doberdu, po jeho zničení u chebského pluku na Piavě, v horách Monte Grappa, Monte Pasubio a v hrůzném údolí Teltve atd.
Zásobování po čas války
Před válkou krylo obyvatelstvo svou spotřebu u obchodníků v obci a část dělníků brala zboží ve Vítkovicích z „Warenhalle“, kdež byly ceny o něco levnější.
Ve válce, když počal se jeviti nedostatek nejnutnějších potravin a veškeré zboží počalo zdražovati, byl volný obchod se základními potravinami zamezen a jako všude jinde i u nás byl zřízen hospodářský úřad, kterému dle počtu obyvatelstva přidělováno bylo různé zboží, jako mouka režná, pšeničná, ječná, kukuřičná a bramborová. Ku konci války a ještě po ní bylo zvlášť mnoho přidělováno mouky ječné a kukuřičné, z níž byl chléb odporný. Dále přidělována byla pšeničná a kukuřičná krupice, kroupy, luštěniny, fasole, hrách, rýže, ovesné vločky, cukr, káva, sádlo, máslo rostlinné, mýdlo, líh na pálení, sušené švestky, marmeláda, svíčky, zápalky, petrolej. I obuv, látky, obleky a obuvnické potřeby byly obchodníkům dodávány.
Hospodářským úřadem obecním bylo rozděleno zboží obchodníkům, u nichž si ho vyzvedli na lístky odběratelé, jež každému obchodu byli přiděleni. Příděl zboží byl však velmi omezený, nedostatečný, zvlášť ke konci války a po ní a zboží mimo příděl, jak se říkalo „pod ruku“ bylo lze těžko dostati. A když, šla cena do závratné výšky, jelikož obchodník se vydával v nebezpečí, že mu úřady zboží zabaví a bude ještě pokutován. Musel je také nemilosrdně draho zaplatiti, nehledě k tomu velkému nebezpečí.
Z obchodníků po čas války vojenskou službu nastoupil Bohumil Němčanský a Felix Dvorský. V roce 1920 byl zde zřízen dělnický konsum, takže přestalo chození dělnictva do „Warenhalle“a bylo pak zboží státem obhospodařované dělníkům dodáváno přímo z velkonákupu dělnického. Ceny zboží pohybovaly se jak vidno z tabulky níže.
Dodávka mouky obnášela ke konci války na osobu 1 kg za týden. Z toho bylo v dobách nejtěžších ½ kg mouky chlebové, ½ kg mouky kukuřičné nebo ½ kg mouky kukuřičné a ½ kg mouky k vaaření. Chléb býval jakosti nanejvýš mizerné. Proto kdo jen trochu obilí měl, namlel potajnu na starých mlýnkách dávno zapomenutých a přidával pak tento šrot do mouky koupené, by chléb aspoň trochu k požívání byl způsobilý. V roce 1920-21 byla dávka zvýšena na 1 ½ kg v jakosti již lepší. Před vánoci byla dávka zvýšena o ½ kg mouky k pečení.
Příděl cukru obnášel 1 kg na osobu a měsíc, po roce 1921 byl zvýšen o ¼ kg. O cukr bývala velká nouze, neb příděl nestačil a nebyl ani za velké peníze k dostání. Rolníci vařili jakýsi druh syrupu z řepy. Také řepu rozkrájeli na plátky, ty pak sušili a mleli pak na cikorku.
Rovněž příděl mýdla byl ještě i po válce omezený. V mnoha případech vařili sobě občané mýdlo sami, které nebylo dobré, ale v těžkých dobách muselo dostačovati.
Také při nedostatku petroleje byly užívány plechové kahánky naplněné vaselinou (z vítkovických železáren) a knotem, které ale šeredně kouřily.
Látky na šaty byly ke konci války míchané s papírem a z kopřiv a čistě vlněné, které se sem tam vyskytly, stály 1m až 500 K. Slamníky byly jen výhradně papírové. I motouz byl jen papírový. Plachty do rakví jen papírové, dosti vkusně upravené. Při pohřbu v dešti se to však špatně vyjímalo, někdy se natrhly. Homole cukru nebyly vázány jak dříve motouzem, nýbrž drátem. V čas nouze o kůži byly vyráběny článkovité podrážky ze dřeva ku přišroubování, což se však neosvědčilo.
Pláště a duše na kola byly úžasně drahé a to plášť až 250 K, duše 120 K. Bylo proto užíváno spirálovitých pér do plášťů místo duší. Mnohý z dělníků vyrobil si z papíru kolem celé obruče jakýsi obal, nahrazující plášť, což dalo velmi mnoho práce a spotřebovalo se velmi mnoho papíru. Jízda nebyla příjemná, neboť obruč byla velmi tvrdá.
V září r. 1921 přestaly platit příděly mouky na lístky a začal volný obchod. Cena režné mouky byla stlačena na 2 Kč, pšeničné na 3.20 Kč, k čemuž přispěla i dobrá úroda. Chudým nezaměstnaným byly vydávány poukázky, na které si kupovali zboží. Také hornictvo požívalo po válce zvláštních výhod ve snížení cen životních potřeb.
Obecní samospráva za války
(Stručný výtah z protokolů obecního výboru a představenstva).
4. 8. 1914
Schůzi zahájil starosta, dotkl se účelu nezvykle svolané schůze, totož usnesení, jak se má obec zachovati ve vážné dnešní době válečné. Žádá v úvodu pravou lásku sousedskou a svornost ke vzájemné pomoci.
Podal zprávu o odešlém mužstvu mobilisovaném (asi 150mužů). Taktéž koňstvo (22 kusů) bylo odvedeno z vesnice. Obec musí obstarati 10 přípřeží, jež jsou již určeny. Dobytek jatečný (26 kusů) jest sepsán a pro případ odevzdání přichystán.
Co se má učiniti pro rodiny pozůstalé po odešlých vojínech a podpory potřebné? Předně se výbor usnáší zpracovati cenník poživatin, krmiv, obilí a nápojů, jenž v obchodech, hostincích, u pekařů a řezníků vyvěšen a dodržován bude. Uspořádá se sbírka v obci, jejíž výnos se v okamžiku potřeby potřebným rodinám rozdělí. K vyšetření potřeby volí se komitét, jenž si práci rozdělí a o podporách evidenci povede. Výbor se usnáší, aby byl vydán zákaz prodeje rži, žita, ječmene a brambor přes hranici obce. Zásoby veškerého zboží se sepíši, by se mohly snad přebytky odprodati nebo nedostatkové dokoupiti. Členové zastupitelstva budou působit na obyvatelstvo, aby zachovalo chladnou mysl a rozvahu.
Opatření policejní po dobu válečnou jest v obci naši nedostatečné. Odchodem energického starosty by bezpečnost obce ještě více ohrožena býti mohla, práce by vázla, ba i jiné zmatky by povstati mohly. Usnáší se proto obecní výbor jednomyslně u c. k. okresního hejtmanství prosebně zakročiti, by starosta obce Antonín Adámek, jenž domobrannou povinností stížen jest, byl od této po celé trvání válečné doby úplně osvobozen.
Nepřítomným, ve službě válečné jsoucím členům obecního výboru se tlumočí a zasílá upřímný pozdrav.
Vyhláškami budiž obecenstvo upozorněno, že dnes nastoupil vojenský soud, a k ostražitosti vyzváno. Četnictvo budiž požádáno o patrolování v místech, kde mužstvo rodiny opustilo.
19. 8. 1914
Za narukované členy rady přítomni náhradníci. Sbírky se vydařily. Fr. Bartoník zvolen těšitelem opuštěných rodin. Zřízen lazaret ve škole. Zdravotní prohlídka celé obce. Zakročeno v domech č. 1,72,79,78,154. Nákup obilí.
8. 9. 1914
Nová přípřež. Nezdravé byty vyklizeny. Výčepníkům sleveno z daně 40%. Péče chudinská.
18. 10. 1914
Velkostatkář nechce obci prodati obilí, prodal dráž jinam. Hejtmanství teprve nyní doporučuje obcím nákupy. Hejtmanství nařizuje pomocné sbírky válečné. Přislíbeno domovské právo srbskému příslušníku, uvězněnému drogistovi Jakubičkovi z Vítkovic.
8. 11. 1914
Odvedena první sbírka na válečnou pomocnou akci 124 K. Pomocný výbor žádá zákrok proti nezbednosti výrostků. Slintavka a kulhavka vymizela.
15. 11. 1914
První rekvisice pro vojsko v obci odvrácena. Obec kupuje obilí, přiděluje mouku. Hejtmanství žádá sbírku pro vojsko v poli k Vánocům. Zjištěn případ tyfu. Nařízena přísná desinfekce. Obec zvyšuje dávku z lihovin.
8. 12. 1914
Sbírka o kateřinské pouti 83 K odevzdána pro vojsko. Katastrální mapa a protokol parcel dán k doplnění za 100 K. Noví obecní chudí.
27. 12. 1914
Obecní přirážky stouply na 84%. Plat starostovi se ustanovuje na 730 K ročně.
17. 1. 1915
Zákaz prodeje lihovin o výplatách a vojsku. Evidence válečných uprchlíků. Obec podpoří matky narukovaných synů, když nedostanou státní vyživovací příspěvek. Hlídky, doprovod četníků, honorují se 3 K za noc, domovní prohlídky 1K , cesta na policejní komisařství 2 K z obecní pokladny.
7. 2. 1915
Obec domáhá se zásobování jako město. Podává podrobné výkazy o zásobném a nezásobném obyvatelstvu, jehož je 1950 lidí.
5. 4. 1915
Zřízena chlebová komise z úředního nařízení.
9. 5. 1915
První rekvisice pro vojsko. Starosti s kázni mládeže.
31. 5. 1915
Odpor proti rekvisici dobytka. Hejtmanství začíná obci přidělovati mouku. Chlebenky. 2. válečná půjčka 4.400 K.
20. 6. 1915
Zpráva, že padl radní Karel Závada. K slavnosti zatloukání hřebů do válečných štítů se statosta telegraficky omluvil. Zřizuje se úpis na válečnou půjčku.
22. 6. 1915
Obec kupuje z nařízení hejtmanství 3 prapory v říšských barvách.
1. 8. 1915
První výročí války. Sbírka na umělé údy. Starosta navrhuje zákaz prodeje kořalky. Poze na 1000 obyvatel jednu kořalnu.
19. 9. 1915
Padl Josef Pajorek u Brest Litevska 23.8. Hrozba obchodníkům pro nesprávné rozdělování mouky. Mimořádná poručenská rada.
14. 10. 1915
Padl Frant. Budín. Provedena sbírka hader po celé dědině – 800 kg i s obalem. Soupis a rozpočet sklizně s četníky po Válečný obilní ústav. Nákup zemáků pro obec.
19. 12. 1915
Vyhlášena 3. válečná půjčka. Nařízen vojenský tělocvik pro mládež.
16. 12. 1915
Hospodaření mlékem, pro kojené 1l, ostatní 0,5l denně. Vypukla znovu slintavka a kulhavka.
16.1.1916
Radní Fr. Lička č. 30 přišel na krátkou dovolenou. Hejtmanství zakazuje demonstrace žen, hrozí, že rodiny zatčených bude živit obec. Nový soupis obyvatelstva: 2350 včetně narukovaných, z toho plně zásobených pouze 355. Soupis dobytka: hovězího 307, koz 142, vepřů 156, slepic 1273, hus 167, kachen 24, psů 70, koček 172. Válečný obilní ústav povoluje obci odkoupit přebytek fasolí 100 kg za 44 K. Vdovec Vašíček z č. 58 musí zejtra narukovat. Jeho 3 děti dány do sirotčince „Ludmily“ v Mor. Ostravě. Nedostatek zemáků, chybí 3 vagony.
12. 3. 1916
Okr. hejtman šl. Geschmeidler zvolen čestným občanem všech venkovských obcí v zájmu zásobování. Učitel Štěpán Němec ustanoven pomocnou sílou starosty.
24. 4. 1916
Dávka cukru zvýšena na 1,5 kg měsíčně jako ve městech. Příděl chlebenek docílen 2.342 kusů po 20 dkg mouky denně, pro těžce pracující 30 dkg. Opět soupis dobytka a krmiva. Obec brání se rekvisicím. Soupis osetých ploch, rozděleno osivo. Potřeba zemáků 9,5 vagonů, došly 3, obec má zaplaceno 4,5 vagonu. Opět zavedeno stanné právo. Nakvartýrovány vojenské sešlé koně. Zavlečena prašivina. Ve Stanislavově zemřel člen výboru Jan Firek. Nový soupis osetých ploch.
14. 5. 1916
Zemáky, rekvírované v Rusku přiděluje vojenská správa. Ostravice na horním konci obce hrozí rozvodněním. Mosty zemský výbor povolil, ale stát nedá peníze. Dávka cukru snížena na 1 kg měsíčně, obec protestuje u ministerstva. Nařízena 4. válečná půjčka. Mouka zdražena z 2,50 K na 10 K.
9. 7. 1916
Vzmáhá se polní pych dětmi. Omezeno cestování, legitimace do sousedních vesnic, do dalšího okresu pas. Starosta omezuje úřadování od 7 do 10 hod., odpoledne od 2 do 6 hod. Nařízeno státními úřady, aby se lepší drůbež chovala. Zavedeny kávenky. Obchodnice S. pokutována pro nesprávné rozdělování mouky 100 K pro chudinský fond. Zvolena deputace do Brna k jednání proti hrozící řece naproti domu č. 19.
20. 8. 1916
Zapečetěny šrotovníky. Suché kopřivy u plotů sbírají staří vojáci. Spotřeba bramborů nařízena nejvýše 800 gr. na venkově a 300 gr. ve městě. Dělníkům 500 gr. Pro sadbu se ponechávají 17 – 25 q na 1 hektar. Dobytka ubylo 50 kusů. Provedena sbírka kovů. Sebráno 188 kg mosazi, mědi a cínu 1 kg. Aprovisační výbor dává 100 K pro vdovy a sirotky. Vojenské velitelství v Krakově nařizuje, aby obce pečovaly o hroby vojínů.
20. 8. 1916
Dvě rodiny vyobcovány pro krádeže a spustlost. Povolují se podpory opuštěných dětí z podpůrného fondu opatrovníkům. Z celého představenstva zůstal pouze starý Vogt. 5 radních narukovalo. Zbytek výboru jmenuje Jana Chlupatého č. 33 náhradním radním.
8. 10. 1916
Obecní budovy nemá kdo opravovat. Nařízeny obětní dny, děti po celé obci sesbíraly 77 K. Ohromná kalamita se zásobováním. Dostává se méně mouky než předepsáno. Znovu předpis odvádět obilí. Osev má obec uhradit sama, ale čím? Vyhublé vojenské koně došly na polní práce. Ihned odvést 10 q cepové slámy. Rolníci musí do chlebové mouky míchat 40% ječné a vařené zemáky. Kaštany se musí sbírat pro krmivo. Cvičení mládeže musí mít komando německé. Rekvírován jeden velký zvon a jeden malý o váze 193 kg bez náhrady. Kostelník žádá o příplatek za větší námahu při zvonění pouze jedním zvonem, který zbyl. Dostal 7 K za rok. Farář dostal za úkol sehnat nového varhaníka za narukovaného. Po každých bohoslužbách se musí zpívat a hrát císařská hymna.
22. 10. 1916
Cena zemáků ustanovena na 16 K za 100 kg. Žádá se odvod 20% dobytka, obec se brání a ubrání. Soupis vajec a motouzu. Luštěnin jen jedna čtvrtina se ponechá pro domácí spotřebu, ostatní se musí odevzdat obilnímu ústavu. Nové zjštění zásobovaných lidí, celkem 1840, z toho 851 těžce pracujících. Měsíční spotřeba 136 q mouky. Zemáky došly z ruského bojiště rekvírované pohnilé s hlínou. Místodržitelství uložilo obci odvést 24 vagonů sena, 31 vagonů slámy.
26. 11. 1916
Smuteční projev nad úmrtím císaře Františka Josefa I zašle se státním úřadům. Nařízená 5. válečná půjčka.
10. 12. 1916
Zřízen spolek k upisování 5. válečné půjčky. Obec musí prohlásit, že upíše 10.000 K v zájmu zásobování. Přidělena první dávka ovesné mouky po 43 hal. za kilogram.
24. 12. 1916
Obecní rozpočet na r. 1917 schválen. Přirážky stouply na 90%. Zvýšena potřeba pro chudinství.
18. 2. 1917
Zavádí se c.k. rakouský vojenský vdovský a sirotčí fond, který chce pojišťovati příslušníky rodin vojínů v poli pro případ úmrtí. K postavení lávek vymoženo od vojenské správy 13 vojínů. Obec je ubytuje v hostinci Chlupatého a stravovati a odměňovati bude.
11. 3. 1917
Provedeno prohlédávání samozásbitelů a sebráno 246 kg pšenice, 301 kg rži, 621 kg ječmene 41 kg ovsa, 155 kg vikve 11,5 kg fazolí, 730 kg zemáků. Vyúčtována výstavba lávek vojskem. Porodní babičce zaručen plat z obecní pokladny za nemajetné rodičky.
29. 4. 1917
Došlo jen 30% zemáků k sadbě, k jídlu bylo objednáno 15 vagonů, došlo jen 180 q. Tuků bude přidělováno méně. Přísně se nařizuje všechna pole i políčka oseti, kde by co zůstalo, oseje erár. Žňová komise protestuje, že neobdržela vojenských koní k osevu. Slavnost sázení stromů na památku nastoupení císaře Karla I. se uspořádá a vybráno místo při hřbitově.
3. 6. 1917
Ministerstvo nařizuje dělat zkoušky s používáním mladého jetele jako špenátu a podobně. Nová revise katastru zásobovaných osob. Zemědělcům zkrácena dávka. Osob je 622. Dle toho se přiděluje maso 2x týdně a tuky. Celé jaro není žádného krmiva.Zákaz krmit zeleným obilím. Řepa cukrovka uznána za poživatinu lidskou a obci přiděleno staré suché řepy ½ vagonu. Lidé z toho vaří syrup. Žádá se o povolení hubit vrabce. Samozásobitelům je vypočtena dávka mouky menší, než pro děti ve městě – 10 dkg. Nesoulad při rozdělování mouky obchodníky. Obec zřizuje prodejnu v čís. 154. Zmatek v organisaci přídělu potravin – zasahuje vojenská správa. Stav je zoufalý a neudržitelný, hlad zeje z každé tváře obyvatelstva. Nová válečná půjčka č. 6. Zvyšují se chudinské podpory.
17. 6. 1917
Předseda chlebové komise Štěpán Němec není v stavu zdolat funkci ke spokojenosti všech, proto resignuje. Obecní výbor pověřuje starostu, aby zařídil úpis na 6. válečnou půjčku ve výši 20.000 K tak, jak zemský výbor doporučuje. Okresní soud žádá soupis sirotků. Obec navrhuje stavbu okresního sirotčince.
8. 7. 1917
Opět se přidělí látky na oděvy dle klíče pro celý okres. Stanné právo opět vyhlášeno. Není ovsa pro obecní býky, ošetřování stojí 3,5 K denně pro kus. Nad rozdělováním mouky u obchodníků ustanoveni kontroloři z řad konsumentů.
23. 9. 1917
Fr. Bartoníkovi udělen titul řiditele škol. Přiděleno osivové obilí. Je možno sešrotovati 5% vypočtené sklizně, a to po odevzdaní kontigentu. Obci přidělených 100 kg svíček se rozprodá, když už nebude čím svítit. Cukru přiděleno 10q, ač dle počtu přiznaných lístků po ¾ kg je potřeba 13 q. Sena a slámy odvedena jen ¼ předpisu. Zemáky se musí odvést dle plochy k sadbě přihlášené. Vyhoštěny 2 rodiny, jedna s 30ti tresty.
21. 10. 1917
Dělnictvo dostane zemáky dle závodů. Kvůli nedostatečného odvodu sena a slámy bude důkladná prohlídka zásob. Pro nedostatek krmiva bude se dobytek hromadně porážet a maso konzervovati. Proti zřízení okresního vojenského hřbitova v Mor. Ostravě obec ničeho nenamítá, ale příspěvek nedá. Svoje příslušníky chce míti pochovány na hřbitově doma. Cukru pořád chybí, lístky nemohou býti honorovány a lid reptá. Žádán poslanec Prokeš, aby vyšetřil, dostává-li okres od ústředny dosti cukru, nebo kde se tratí. Chybující mouka doplněna kroupami, 1/2kg na týden. Nelze zajistiti dosti mléka pro domácí lidi, anžto se potajmu odnáší za dražší peníze do města. Obecní posel za ustavičné obchůzky, bubnování a lepení vyhlášek dostane přídavek 50 K.
18. 11. 1917
Starosti o zásobování se stupňují. Málo dobytka, masem jsou podělováni průmysloví lidé a města. V Hrabové už měsíc masa nebylo, cena 5.20 K, ale není k dostání. Pro dělnictvo určeno 6 dkg denně. Cukru pro listopad posud, vzdor všemu vymáhání, není. Soupisy zásob se dělaji vojáky, kteří musí spát v obecní kanceláři a obec je musí živit. Dle příznaků z jiných okresů budou asi dávky chleba ještě sníženy. 7. Válečná půjčka vypsána. Poslanci Staňkovi do Vídně zasílá blahopřání obec.
9. 12. 1917
Cukru došlo 40q na 2 měsíce. Zřízena ošacovací komise v Hrabové, které je podřízena i Hrabůvka. Zabaveny všechny látky v obchodech pro stát. Na 7. válečnou půjčku upíše obec jen co musí, tj. asi 3500 K. Půjčí si u Zemědělské banky.
13. 1. 1918
Zemřel radní Vogt, 11. ledna. Předseda Českého svazu děkuje za blahopřání k padesátinám. Teprv rozpočet na rok 1918. Daně 8453 K, přirážky s kostelními 96%. Pro leden přiděleno 200 kg petroleje, spotřeba je 1000 kg. U firmy Feldmann v Mor. Ostravě zřízena prodejna oděvů na poukázky. Uhlí poukázáno na leden 70 tun, pro další 2 měsíce 60 tun a 10 tun pro školy a úřady.
27. 11. 1918
Uhlí nedostala obec na jámě Šalomoun všechno pro malou těžbu. Samozásobitelům se dávka chleba zmenšuje, dělnictvu ponechává. Místo objednaných 700 kg petroleje přišlo 150 kg svíček. Silniční výbor postoupil stromy u silnice na Žižkově Míčkovi neprávem, patří obci. Žádá se zaplacení.
9. 6. 1918
Permamentně úřaduje aprovizační výbor. Nedostatek všeho. Denně domáhání a prosby u okresního hejtmanství, demonstrace, zatýkání, bída. Radní Černý Rudolf vrací se ze zajetí z Ruska, vyměněn. Polní krádeže bují. Stavba továrny na výrobu líhu z odpadků při výrobě buničiny ve Vratimově. Jednáno o tramvay do Hrabové z Vítkovic. 8. válečná půjčka. Nařízení hejtmanství o dodávce mléka do měst se nevyhoví. Musíme sytit naše občany, chybí 150-200 l denně.
23. 6. 1918
Obecní účty za rok 1917 mohly býti teprve nyní uzavřeny. Zemský výběrčí úřad ještě nevyúčtoval. Schodek 583 K uhradil fond aprovizační. Obec se usnáší upsat 8. válečnou půjčku do 6ti násobku daní přirážkových, ale vynucuje si lhůtu. Starosta zajišťuje ujednáním s přednostou zemského aprovisačního úřadu domácí mléko pro obec samou. Dávky mouky jsou do žní zkráceny pro hornictvo o 1/3 a pro ostatní o polovinu. Radní Piskoř se vrátil. Správce škol si stěžuje na úpadek mravnosti žáků ze Žižkova.
29. 6. 1918
Po ujednání se zástupcem zemského výboru upisuje obec na 8. válečnou půjčku 10.000 K. Organisována občanská hlídka přes celou noc na polích, denně 8 mužů. Sirotčímu spolku „Ludmila“ daruje se 100 K.
18. 8. 1918
Na vydržování soukromé měšťanské školy v Ratimově povoluje obec příspěvek 500 K. Pro „České srdce“ provádí se sbírka naturálií a peněz v celé Moravě. Dlouhé deště, škody na polích, povodně. Marné úsilí o regulace.
19. 10. 1918
Španělská chřipka, na níž mnoho lidí umírá, trvá. Starosta ohlašuje brzký státní převrat. Jedná se o zřízení obecní býkovny při domě č. 154, a v domku č. 93 má býti zřízen chudobinec. Jedná se o stavbu Národního divadla v Mor. Ostravě. Obec vykonává sbírku, aby odevzdala na každého občana 1K. Jedná se o sasmosprávnou hospodářskou obecní radu. Touto má býti dosavadní aprovizační výbor, rozšířený o faráře Josefa Řezáče, člena okresní hospodářské rady. Odvedou se 3 kusy dobytka válečnému ústavu.
Za 9 dní nastal státní převrat.
Válka demoralisuje, cítíme to dodnes. Státní obhospodařování odnímá obyvatelstvu chuť k podnikání a práci svědomité a učí lid spoléhati se na vyšší moc, která podle logického úsudku je povinna se o bytí lidu postarati. Pokud jest hodnot a potřeb dosti, bují lehkomyslnost, když ubývá, nastává přihospodařování pro sebe, kde jen přístup dovolí, dále podloudné obchodování, zdražování a teťasení, hrozí revoluce a anarchie, rozvrat, jak v civilním obyvatelstvu tak ve vojsku. Tak takhle skončila tato válka!
Zánik Austrie – státní převrat
Že se válka i Rakousko chýlí ke konci, bylo nejlépe pozorovati u jednotného postupu české delegace ve vídeňském parlamentě na jaře 1918 z odvážných řečí jejího předsedy Staňka. Pouze zahraniční akce bez domácího odboje by nemohly přínésti převrat tak monstrozní a nekrvavý. Jaké štěstí, že obě akce vyvrcholily v tak důstojnou souhru, v jejíž akordech se zrodil 28. října 1918 svobodný čsl. stát!
Už přede žněmi byly zřizovány okresní samosprávné hospodářské rady mimo zákon starostenskými sbory za účasti všech politických stran. To byl první zásah národa do státní moci rakouské, neboť nejdůležitější otázkou bylo zadržeti a uchovati co nejvíce potravin v zemích českých, aby se urychlil rozvrat ve Vídni a na frontách. A až národní výbor prohlásil svržení vlády rakouské a samostatnost státu československého, aby bylo čím národ nasytiti, zejména však vojsko z front se vracející a vyhladovělé, a tím aby se zabránilo anarchii. Tak se také stalo.
Bída Vídně urychlena, bezradnost na frontě a tím zhroucení vládní moci rakouské. Nikdo nevěděl, kdy bude převrat. To bylo v několika hlavách členů Národního výboru v Praze, kdy už některé politické strany předbíhaly, ovšem neúspěšně.
Asi druhého měsíce před převratem se ustavila okresní samosprávná hospodářská rada pro okres moravsko-ostravský. Na schůzi starostenského sbor v Zábřehu n. Odrou byl Hrabovský starosta zvolen předsedou. Dne 27. října v noci odjel předseda Adámek a místopředseda Chalupník, tehdy tajemník kovodělníků z Vítkovic, do Brna na poradu všech okresů se suspendovaným zemským výborem moravským a předsedou zemského obilího ústavu Soltágem. Při tom deputace šla jednati s místodržitelem baronem Bleylebenem, který chtěl hospodářské rady rozehnáti. Když i při druhé návštěvě byl neústupný, prohlásila jej zemská hospodářská rada za sesazena.
Týž okamžitě odjel do Vídně pro pomoc, ale bylo už pozdě. Shromáždění usneslo, zejména na nátlak ostravských, aby všechny transporty mouky a zemáků byly zastaveny a odeslány do Ostravy a do Brna. To se ještě nevědělo, že za několik hodin bude státní převrat. Co se zdráhali vykonati přednostové stanic na jižní Moravě, to vykonali železničáři sami a transporty se hrnuly z Břeclavi do Ostravy.
Byl nejvyšší čas. K večeru došla do Brna slavná zpráva o převratu, ale nejasná, zadržovaná úřady. Až za soumraku nastalo ohromné vzrušení, sběh lidí na ulicích a všude zpěv od radosti nad koncem války. I Němci zpívali. Elektrárna v Brně zhasla světla a hotely, hostince i obchody, zkrátka všechno tonulo ve tmě. Pro nával v ulicích nebylo možno se dostat k nádraží. Tam svítili jen průvodčí svými nočními lampami a s klidem vypravovali bezplatně vlaky tam kam bylo třeba.
Starosta přišel od vlaku v Přívoze až ráno. To v Ostravě bylo jen několik praporů v této noci vyvěšeno. Zavolal téhož starého Řehu, obecního sluhu co vyhlašoval válku, napsal jemu na buben tuto vyhlášku: Občané Hrabovští! Oznamuji Vám radostnou zvěst, že Rakousko padlo a byl vyhlášen samostatný svobodný československý stát. Vlády se ujal Národní výbor v Praze a vydal první zákon: Všechny zákony zůstávají v platnosti. Válka je skončena! Ať žije Národní čsl. republika!
Řeha přišel, podíval se vyděšeně, protřel si oči a četl ještě jednou. Pak se zeptal: Je to pravda? Je, Řeho! Napněte buben co nejvíce a mlaťte do něj, ať lidé slyší! To udělám, řekl a vyšel rázným krokem z obecní kanceláře (tehdy v nové škole) na silnici a buben skoro ráno v nezvyklou dobu a ve vysokém tónu zavířil tak prudce, že se lidé sbíhali postrašeni, co se stalo. Řeha bubnoval dlouho. Až první nával slz a pohnutí pominul, zastrčil paličky, vytáhl lístek a mocným hlasem četl. Než obešel horní konec a Závodí, kde z oken továrního hostince visel plakát „Gott strasse England“!, si na vyhlášce dal záležet zvlášť dobře. Pak pozbyl hlasu a na Žižkov poslal svého syna.
Staří lidé přijali zprávu v první chvíli starostlivě. Že by se to odbylo tak lehce? A kdo ví, co udělá vojsko? A co bude s našimi vojáky mezi armádou německou? Co udělají maďarští husaři v Ostravě? Jak se uživíme přes zimu? To byly první otázky, které visely každému na očích a na rtech. Ale mládež? Kdosi přijel z Vítkovic na kole z trikolorou na klobouku. Útok na obchody pro trikolory. Po malém kousíčku za korunu, aby se jich hodně podělilo. A honem do Ostravy pro novou zásobu. Odpoledne přišly první vyhlášky a proklamace Národního výboru a kurážní synové Řehy, Arnošt a Vladislav, náležitě opentleni, je hbitě vylepili.
