Předem si dovolím malé hodnocení. Píšu 22.10.2015 v 14.30 a k článku je 27 komentářů a 453 shlédnutí. Ten počet shlédnutí mi udělal radost, protože roste počet návštěvníků Hrabova.info (HI). V řadách komentátorů se objevila nová jména, což je také velmi potěšující.
Za tři týdny se udála spousta věcí nejen ve světě, ale hlavně v Hrabové. Začal jsem úvahou na téma, jak se státní a hlavně veřejná správa chová k nemovitému majetku. Takže již můžeme uvádět skutečný příklad zanedbané péče z našeho obvodu a nikoliv pouze velkou Ostravu. Posílením mého názoru na schody je příklad nakládání s veřejným majetkem, tedy neutěšený stav technických zařízení dětského hřiště za školou. Určitě se prováděla pravidelná údržba a kontroly tak jak se to má 🙂 a tak to dopadlo.
Za základní pořád považuji funkci a místo umístění stavby. Takže znovu k čemu sloužit a jak je umístěná.
Ke zkrácení cesty z části staré kolonie na Domovskou a pro některé do Stodoly. Schody jsou skryté pod náspem a zespodu mezi stromy a zaparkovanými auty. Jsou skryté zraku většiny obyvatel a to jak z vrchu z cesty tak ze spodu. Myslím, že snad nikdo je nebude mít přímo před oknem. Kočárky a invalidé budou muset používat, tak jak dosud, obchůznou trasu (tedy pokud jdou do Stodoly). Po této zkratce se nechodí na plesy či jinou společenskou událost v lakýrkách a lodičkách na šteklu. To se nasedne před domem do rodinného auťáku RR. Tudy se chodí na procházku, sportovat či na pivo a na to máme pohodlnou obuv.
Jak dopadne dřevo, to se názorně ukázalo na lávce přes potok před školou a na lávce přes Ostravici. Kvalitní tvrdé dřevo fošen vydrželo pár roků a začalo vyhnívat a bylo nahrazeno rošty a je pokoj. A to se o tyto lávky nestaral ÚMOb ale Ostravské komunikace, a.s.
Co se týká heimatstilu Šídlovce a staré, malebné historické zástavby, tak myslím, že jsme vůbec nezůstali v první půlce 20. století. Jsem teď v Německu a ano heimatstilu tu je všude z výstavby před i poválečné. Dost hodně je ale průběžně upravován dle požadavků náročných ( na pohodlí) obyvatel, což jsme i my v ČR. Bydlím zde na Šídlovci teprve čtyřicet let, ale změn je mnoho a určitě budou další. Nejsem pamětník a nevím, kdy se objevily vyasfaltované silnice, okenice zmizely, netopí se koksem v amerických kamnech, v parku není fotbalový plácek, nevím jaké byly původní chodníky před domy (asi ne betonové dlaždice a posléze zámkovka). Na domech přibyly talíře satelitů a jiné antény. Na náměstí parkovala možná jedna či dvě staré tatřičky či Škoda Popular). To veřejné osvětlení také není zrovna původní. Není zde museum památkově chráněná zóna ani se zde nezastavil čas. No a do jednotnosti stylu to má také hodně daleko. Vyvýšená budova Budoucnosti s patrným funkcionalizmem, vestavby z padesátých let taktéž architekty v kladně hodnoceném stylu. Když udělám hodně velikou zkratku, tak je to jak Staroměstské náměstí – od gotiky až po secesní domy z doby asanace Starého města. Tak jak se mi líbí Staromák, tak se mi líbí i naše náměstí – ulice Příborská.
Zde vidím jedno nebezpečí pro vzhled a to je v podstatě nemožnost poručit soukromému vlastníkovi pokud to není upraveno zákonem. Takže různobarevné fasády nelze regulovat, pouze doporučovat. A když představím katastrofický scénář, tak společenství vlastníků na náměstí nechá zpracovat statický posudek, který bude kladný a postaví si další patro, byty bude pronajímat, na střechu dá kolektory a fotovoltaiku a antény všech mobilních a jiných operátorů. Snad to statika nedovolí, ale třeba barvu střechy a fasády při opravě změní lehce. Kdyby jakýsi nižší stupeň ochrany mohl být, bylo by to dobře (v tom se pranic nevyznám. Fakt je ten, že ochrany se každý vlastník bojí. Velmi to komplikuje a prodražuje opravy)
Kdybychom dělali schody v heimatstylu, tak to by musely být symetricky v ose cesty pod náspem. Vidím je pěkně z pořádných žulových kvádrů ( tak jak je zídka kolem parčíku) v šířce alespoň dvou až tří metrů. Možná by to milion zamáznul. Nebo by byla možná druhá varianta a to válečná. Provizorní dřevěné schodiště z měkkého dřeva, slušně tesařsky zpracované, poněkud vyšlapané no asi jako kdysi schody na perony na starém hlavním nádraží v Přívoze.
V článku jsem si dovolil uvést základní předpisy pro stavby a dále pro schodiště. Schodiště jsou obecně velmi nebezpečná místa, kde pády mívají těžké ba i smrtelné konce. Jen pro zajímavost: v některých firmách velkých korporátních vlastníků se v provozních budovách musíte držet madel na obou stranách schodiště, tedy oběma rukama. Takže myšlenky na zpětné umístění odpadlého stupně původního schodiště jsou bezpředmětné. Toto schodiště postavené svépomocí kdysi dávno nesplňuje vůbec nic. Jeden pád se špatným koncem a mají právníci postaráno o chleba a úřad o starosti.
Máme štěstí, schody se nebudou projednávat v Bruselu ani Štrasburgu, ale jen na našem stavebním úřadě.
Co představuje provozování schodů?
Pravidelnou údržbu, případné opravy, udržování schůdnosti za všech klimatických podmínek. Schody jsou v neosluněném místě, kde vysychání vzdušné vlhkosti a srážkové vody je dlouhé či dlouhodobě nemožné, padá na ně listí a zůstává ležet – zahnívání. A tuto údržbu a opravy musí zajistit ÚMOb Hrabová. No nedělám si iluze, že do kolika hodin po sněhové nadílce budou schody uklizené a schůdné. Traktorem to nepůjde a tak se počká taky třeba na pondělí na pracovníky z úřadu.
Ocelové schodiště
Takzvaná vizualizace ve 3D, která zde byla uvedena je to vlastně s výkresem situace jediný názorný dokument o schodech. Považuji ji za poněkud nepodařenou. Nedělal to architekt ale projektant ocelových konstrukcí, tedy ne umělec. Červenou barvu považuji za zvýraznění objektu v terénu. Myslím , že bude pouze zinek, který pro dlouhou životnost konstrukce dostačuje. Dovoluji si přiložit foto obdobného schodiště z architektonické perly Swarovski Kristallwelten , pro představu jak takovéto schodiště vypadá. Nemohu tvrdit, že to u nás bude shodné.
Celkově považuji volbu ocelového schodiště pro dané místo, daný čas, daný účel a s danými penězi za optimální.
V článku jsem se zabýval jen a pouze schody v daném místě. Žádné jiné stavby jsem neřešil. Takže paralela schody a kostelík zavedla diskuzi jinam.
Určitě by bylo velmi podnětné zmapovat organizační činnost po požáru a přípravě rekonstrukce, podíl konkrétních lidí, firem a organizací. Bylo to velmi zajímavé a poučné.
Taktéž bych měl námět pro dva naše průzkumníky minulosti. Co plánoval Kuchinka postavit v prolukách, zastavěných později. A chtěl třeba stavět někam dál na Nový Šídlovec? Možná to leží někde ve Vítkovickém archivu. A jak to asi vypadalo s prolukami a bez Budoucnosti? Muselo to být z našeho pohledu divné, nikoliv malebné.
Musím ocenit věcné úvahy ing. Slavíka a to především na přípravu akcí investičních i udržovacích. K otázce proč se to již neřešilo dávno již zde psal Jan Dvořák. Mohu to doplnit a potvrdit. Byl jsem v radě 2002 až 2010 a tyto schody přišli na jednání mnohokrát. Vždy to skončilo na tom, že bude muset být i cesta pro invalidy a to posouvá cenu někam přes milion, který nebyl. Jak se to povedlo tentokrát bez invalidní stezky to netuším.
Nemohu si odpustit moji evergrýnovou poznámku – Inventarizace majetku. Kdyby se řádně prováděla inventarizace na místě, tak se tato černá stavba objevila, zanesla do paspartu. Příslušný úředník by musel konstatovat, že odporuje předpisům a muselo by se konat. Takže závěry ve Zprávě o špatném hospodaření se promítají i do těchto schodů.
Vladimír Petana
Tento článek neprošel jazykovou korekturou.
Pane docente,
nezlobte se, článek je příliš dlouhý a nedočetla jsem ho do konce.
Jedno vím ale jistě, nevkusné plechové schody nemají ve staré kolonii co dělat a za tím si stojím a vždy budu stát, protože mám úctu k odkazu našich předků, stejně jako většina obyvatel Šídlovce.
Schody jim na požádání ukazuji (našim seniorům bez netu) nebo je odkazuji na hrabova.info.
Za celou dobu jsem se nesetkala s jediným kladným ohlasem, buď to vyvolalo smích nebo ostrá slova, která zde nebudu prezentovat. Proto uvedu pouze jedinou reakci, která je ještě celkem v normě…
… proboha, co to máme na radnici za ignoranty…
Já si Vás opravdu vážím, ale i přesto jsem Váš článek nedočetla do konce, nešlo to.
Hrabová je přece dost bohatá na to, aby si staré kolonie vážila a ne ji soustavně devastovala. Vnitroblok je myslím varovným mementem.
Přikládám ještě schodiště,
které bylo schváleno na zářijovém zastupitelstvu, kdyby ještě někdo nevěděl, o jaký se jedná architektonický skvost.
A doufám, že k jeho realizaci nakonec nedojde.
Raději si ty staré opravíme v akci „Z“, kdy zet znamená ZADARMO.
Vážený pane inženýre,
v mnohém mi nezbývá, než s Vámi souhlasit. Také mi připadá, že v Německu mají opravdu Heimatstilu dost. (Těší mne, že znáte tento dosti nevyskytující se odborný pojem) Přes jistý hrabovský patriotismus musím konstatovat, že Šídlovec opravdu Staroměstské náměstí není. Doba se však mění a s ní i nahlížení na památkovou ochranu apod. To, co dnes nemusíme považovat za památku, může být za 50 let ceněnou památkou a naopak.
Podle mého názoru je minimálně v Moravskoslezském kraji Šídlovec pravděpodobně druhou nejstarší kolonií po Jubilejní kolonii, která již památkově chráněna je. Starý Šídlovec měl být funkcionalistickou kolonií dle návrhu arch. Krajíčka. V roce 1939 byl pak návrh přepracován dle rozkazu nacistických pohlavárů Vítkovických závodů Hermanna Göringa v německém domovském stylu – neoklasicistním Heimatstylu, který od třicátých let 20. století uplatňoval představy NSDAP dle třeba Alberta Speera. Takových kolonií bude pravděpodobně na našem území dost málo, což neznamená, že z nich musí být nutně skanzen.
Osobně jsem rád, že tam nějaké schody vůbec povedou. Pod tíhou Vašeho článku jsem samozřejmě změnil názor a zdají se mi roštové schody přijatelným i dobrým řešením. Doufám jen, že barevnost nebude tak „fauvisticky“ výrazná. Hnědá barva by měla být jasnou volbou.
„Určitě by bylo velmi podnětné zmapovat organizační činnost po požáru a přípravě rekonstrukce, podíl konkrétních lidí, firem a organizací. Bylo to velmi zajímavé a poučné.“
To si také myslím, proto jsem napsal malou skromnou publikaci, která snad v Hrabové vyjde ještě před Vánoci, snad i s přispěním našeho městského obvodu.
Martin S.
Souhlasím s panem Petanou – i já mám radost z toho, že přibývá lidí, kteří jsou schopni a ochotni diskutovat a říci, co si myslí. To je super. Připomínám jen, že tato možnost tady byla už dávno a umožňovaly ji oficiální webové stránky úřadu, než diskuse na tomto webu vedení úřadu „zarazilo“. To byla velká škoda, jsem si jist, že nebýt toho cenzorského zásahu, byli bychom v Hrabové už dál a možná bychom si už dokázali i více vážit našeho Šídlovce.
Vůbec dnes nechci psát o těch schodech. Ale při této debatě mne napadá něco jiného – kdo jste nebyli v poslední době v Havířově, zajeďte se tam podívat. Uvidíte, jak je chráněna tamní „sorela“… Možná, kdybychom byli v Hrabové zvyklí vážit si toho hezkého, co tady máme, vůbec bychom takové škaredosti, jako jsou ty schody, nemuseli řešit.
A s tím Havířovem to myslím vážně – fakt to stojí za procházku.
Zdravím
Petr Žižka
jen takové malé upřesnění k chráněné Havířovské sorele… jelikož o tom něco malinko vím, tak to jak v současné době tyto domy (viz. snímek) vypadají není až tak (no spíš vůbec) zásluhou města…
tyto domy totiž patří jedné soukromé společnosti, jejíž spoluvlastníkem byl, v době kdy probíhaly rekonstrukce, jeden nenáviděný miliardář (jehož jméno se snad v moravskoslezském kraji nesmí ani vyslovit)… 🙂
Bývalé byty OKD,
takže Bakala, který k nim přišel prakticky zadarmo – a jeho RPG – no bodejt, když si za nájem bral nehorázné prachy, kterých si teď užívá ve Švajcu.
To je přece veřejné tajemství, tak proč ta tajnosnubnost.
A myslím si, že pan Žižka poukazoval na něco jiného, spojení sorely a současné nevtíravé, velmi vkusné architektury Havířova- města květin, ale to lidé, kteří schvalují plechové monstrum někde z NHáčka a málem ho nazývají Swarowskim, nikdy nepochopí 🙁
Děkuji pane Žižko,
ne za sebe, ale za všechny obyvatele Starého Šídlovce.
V Havířově mám přátele a každý rok tam jezdím na Havířovské hornické slavnosti, hraje na nich skvělá muzika a vstupné je za pakatel.
Vždycky si centrum Havířova rádi projdem, je vystavěno s příkladným vkusem a a velmi citlivě pro všechny věkové kategorie.
A úřade, který hrabova.info nečte a sleduje jej pouze v ilegalitě, avšak pozorně, udělejte si tam výjezdní zasedání a nebudou to tentokrát vyhozené peníze – ještě před zastupitelstvem s magickým listopadovým datem.
Možná, že Vás tam konečně osvítí duch svatý, i když to je původem socialistické město a staré centrum Stalinovo baroko.
A začnete si Staré německé kolonie vážit a opravíte ji např.ve spolupráci s evropskými fondy, až sklopíte hlavu, začnete konečně myslet a uděláte si pořádek v účetnictví a budete se s úctou bavit s občany.
Vážená paní Tomisová,
podepisuji každou větu, kterou jste napsala. Ale upřímně: myslím, že partyzánské hnutí, které „na tajňačku“ čte tyto naše debaty, aby pak dříve, než třikrát zakokrhá kohout říkalo, že tady nikdy nebyli, nepochopí, že to myslíme dobře.:-). Ostatně, všechny, kdo tady nikdy nebyli, pozdravuju…
Paní Tomisová, Vás pochopitelně zvlášť, máte můj hlubokosklon, protože Vy tady jste a netvrdíte, že ne:-)
PŽ
sorry, za slovem kohout má být čárka – omlouvám se, profesor Jirák (mmch, jediný profesor žurnalistiky v ČR), kterého jsem měl rád (a myslím, že i on mne, páč jako Moravák jsem mluvil hezky spisovně:-) ), by se zlobil. Ale protože nevím, jak to opravit, tak to píšu sem.
PŽ
jen ještě detail k tomu Havířovu – ono to je sice Stalinovo baroko a socialistický realismus, ale architekti se inspirovali českou renezancí!!! Paradoxně se jim při snaze co nejvíce potlačit buržoazní architekturu První republiky podařilo vytvořit něco, co připomíná šlechtická sídla – věžičky, dvory, průchody… Ale to jen tak na okraj – aby někdo z těch, kdo to nečtou, neřekl, že už jsme překročili hranice Hrabové. Já si naopak myslím, že to vše spolu velmi úzce souvisí. Úcta k tomu, co někdo vymyslel (jestli to bylo v Porubě, v Havířově nebo v Hrabové), proč to takto velkoryse a s nadhledem vytvořil, a co my můžeme udělat pro to, aby se z toho co nejvíce podařilo zachovat…
PŽ
Musíme za tu krásu bojovat všemi prostředky
– slovem, osobním příkladem, komunikací s občany a úřady, které nám mohou být nápomocny a ochraňují naše kulturní dědictví, ale…
hlavně musíme být stále bdělí.
Tuto myšlenku vyjadřuje trefně jeden citát slavného politika:
Těm, kdo jsou PŘIPRAVENI utkat se s protivníky, hrozí daleko menší NEBEZPEČÍ, že budou napadeni, než těm nevšímavým, bezstarostným a lhostejným.
Benjamin Franklin
Tak schody SWAŘOVSKI už vesele stojí a je to docela monstrum.
Naštěstí jsou ale zakryté za domem na Příborské a nejsou ze starobylého náměstí vidět, to by totiž byla tragedie, viz. vnitroblok.
Ne každý, kdo rozumí technickým výkresům, má také cit pro krajinu a alespoň elementární vkus.
Na druhé straně, použitý materiál a blízkost obydlené haldy vzbuzuje naději.
Že nebudou STÁT příliš DLOUHO 🙂