Pamětní kniha Hrabové – pokračování č. 15

Hrabované se středoškolským a vyšším vzděláním

Josef Kudělka, správce školy

Narodil se 19. března 1883 jako syn Josefa Kudělky, rolníka z č.p. 45. Studoval na měšťanské škole v M. Ostravě a na c. k. ústavu ku vzdělávání učitelů v Příboře.

Těžké poměry byly tehdy na selských usedlostech a otec sehnal stěží 20 zlatých měsíčně na studie. V r. 1903 nastoupil Josef Kudělka službu na obecné škole v M. O. – Hulvácích, později učil na obecné chlapecké škole v M. O. – Zábřehu. Od r. 1921 jest také učitelem na pokračovacích školách živnostenských.

Od mobilisace 1914 do 19. prosince 1918 byl dvakrát na bojištích. Nejprve v Rusku, pak prožil nejhorší hrůzy války na bojištích v Itálii, a jako dobrovolec na francouzské frontě u Verdunu. Byl těžce raněn (dolní čelist roztříštěna, pravá ruka prostřelena, zranění na hlavě, následky plynových útoků). V r. 1918 – 1919 byl evidován u vojenského velitelství v Mor. Ostravě.

Před válkou i po ní byl neúnavným pracovníkem různých spolků: Sokol, Národní jednota, Společenstvo zahradníků, Spolek zahradkářů, České srdce, Osvětová komise, Spolek majitelů domů, Lovecký spolek, Družstvo pro postavení sokolovny. Jest zástupcem ministerstva zemědělství ve školním výboru zahradnické pokračovací školy.

Zachránil obec Zábřeh před odlukou Hulvák tím, že soukromě podrobně informoval ministra krajana dr. Žáčka, který svým vlivem ve Vídni zamyšlenou odluku pohřbil. Provedením této akce, kterou vedl na Vítkovicích závislý Spolek majitelů domů v Hulvákách, by byly obě obce rázem poněmčeny.

Od r. 1918 – 1926 působil jako tajemník a pokladník místní školní rady v Zábřehu n. Odrou a vedl budování nových škol a zavření soukromé německé školy v Hulvákách. Vedl veškeré práce při sčítání lidu a při jiných úředních akcích.

Nyní jest správcem smíšené školy obecné v M.O.- Zábřehu n. Odrou.

František Nováček, farář církve římsko – katolické

Narodil se 21. května 1885 jako syn Josefa Nováčka, rolníka z č.p. 12. Studoval na gymnasiu v M. Ostravě a na bohoslovecké fakultě v Olomouci. Působil nako kaplan v Rudě nad Moravou, za světové války jako vojenský kněz, potom jako kaplan v Křelově u Olomouce, jako administrátor v Bystrošicích, jako kaplan v Olomouci – Klášterní Hradisko a tamtéž jako farář. Válku prožil jako vojenský kněz na frontě ruské a italské.

Ing. Ludvík Staněk

Narodil se v květnu 1886 jako syn Ludvíka Staňka, majitele realit č.p. 35. Studoval na české reálce v M. Ostravě a na vysoké zemědělské škole ve Vídni. Působil jako kulturní ing. na panství knížete Schwanzenberka ve Štýrsku. Byl opravdovým vlastencem!

Válku prožil jako záložní nadporučík dělostřeleckého pluku v Pulji a po převratě jako nadporučík čls. armády v Opavě. Zemřel na chřipku právě když nastupoval na své dřívější povolání u Schwanzenberka v Třeboni v dubnu r. 1919

MUDr. Josef Adámek,státní obvodní lékař

Narodil se na Morávce ve Slezsku 10. srpna 1887, ale již v útlém mládí se přistěhoval do Hrabové, kde jeho otec, rolník František Adámek, zakoupil grunt č. 53.

Studoval na Matičním reálném gymnásiu v Mor. Ostravě a na lékařské fakultě Karlovy university v Praze, kde byl prohlášen doktorem veškerého lékařství v r. 1913.

Na studiích musel se po většině sám vydržovati, neboť tehdejší poměry na selských usedlostech byly velmi ubohé a rodina jejich byla dosti četná. Bylo to v době horkého národnostního vření a bojů s buršáky. Pak působil jako elév v nemocnici na Víděňce ve Vídni u profesora Josefa Drozda.

Světovou válku prožil jako vojenský lékař. Pro svou národnostní nesnášenlivost byl v rakouské armádě přidělován jen k německým plukům a prožil celou válku v prvních liniích na ruském a italském bojišti.

Episoda z r. 1916: na přímluvu ze zázemí (předsedy českého poslaneckého klubu ve Vídni Frant. Staržika) měl být vyměněn z fronty do nemocniční služby po celoroční službě v zákopech. Dostal se až do Kolomyje k armádnímu velitelství, kde však místo přeložení byl postaven před soud pro zranění maďarského vojína při drancování rusínské obce Záleszyki Maďary. Byl degradován a poslán zpět na frontu s poznámkou „p.v.“, tj. politicky podezřelý. U velitelství 14. korpussu byla mu hodnost vrácena, ale musel zpět k pěchotě do zákopů. A osudné „p.v.“ ho provázelo po celou dobu života Rakouska až do jeho skonu.

Již jako student zúčastnil se horlivě národnostní práce v Omladině, Klubu českých cyklistů a v Sokole, kde pro svou milou povahu byl rád vítán při cvičení v době prázdnin. Ve studentském kroužku hrával divadla nejen v Hrabové, ale i v okolí.

Po válce působil v Hrabové a pak jako státní obvodní lékař v Paskově. Ve svém oboru jest jedinečným zjevem „Zázračný doktor“! Lidé se hrnou k němu od časného jitra z celého kraje. Denně objíždí pacienty v dalekém okolí, mnohdy až do pozdních hodin nočních. Ba ani potom nemá často ještě klidu. Vyřizuje písemné dotazy a rozesílá recepty do celé republiky ba i do Ameriky. Kromě toho přednáší na nesčetných schůzích tělo a zdravovědu a pořádá kursy samaritánské v celém obvodě.

Jan Stavinoha

Narodil se 24. srpna 1888 jako syn Josefa Stavinohy, rolníka z č.p. 11. Studoval na českém státním gymnasiu v M. Ostravě a na české vysoké škole technické (obor zemědělský) v Praze. Byl velice nadaným studentem. Státní gymnasium absolvoval s vyznamenáním. Státnici na vysoké škole vykonal také s vyznamnáním. Mimo své studium pomáhal druhým posluchačům, kteří byli mimo Prahu zaměstnáni jako učitelé hospodářských škol. Studoval ruský jazyk a překládal z něj.

Byl také členem výpravy 6-ti nejlepších posluchačů, kteří na státní útraty byli vysláni na okružní praxi do Německa, Dánska, Holandska, Švédska, Ruska, Rumunska, Maďarska, Srbska a Rakouska. Z přepracování stihla ho v r. 1913 zákeřná nemoc, které podlehl.

JUDr. Bohuslav Bartoník, rada politické správy

Narodil se 12. prosince 1888. Jeho otec, František Bartoník, byl řídícím učitelem. Studoval na českém gymnasiu v M. Ostravě a na české univerzitě Karlově v Praze, kdež byl prohlášen doktorem práv v r. 1914. Působil v politické službě u okresních politických správ v Opavě, Frýdku, Karvinné, Bohumíně, Čes. Těšíně, Frývaldově, Bílovci, Bruntále a v Brně, kde jako rada politické správy působí dosud.

Napsal odborný spis, „Honební zákony v zemi mor. slezské“, jenž byl vydán v knihovně veřejné správy v Praze.

Válku prožil ve službě u zemské vlády v Opavě a u okresního hejtmanství ve Frýdku.

Zvláštní jeho zálibou je studium starých listin a památek, k nimž má v Brně přístup. Sepisuje „Dějiny panství paskovského“, a také pro naši obecní kroniku pořídil několik fotografickcých snímků starých obrazů.

Ing. Josef Nováček, technický rada báňské správy

Narodil se 29. června 1889 jako syn Josefa Nováčka, rolníka z č.p. 12. Studoval na nižším matičním reálném gymnasiu a na vyšší reálce v M. Ostravě, a na vysoké škole montánní v Příbrami, kde byl v r. 1919 prohlášen horním inženýrem.

Byl zaměstnán u státních dolů v Příbrami jako subalterní inženýr a závodní na dole Anna a Julius, pak u státních dolů v Souši u Mostu, dále na Březových Horách a nyní působí jako přednosta státní české báňské správy v Železníku na Slovensku v hodnosti technického rady.

Vojenskou službu nastoupil v r. 1914 u pevnostního pluku v Krakově. Zúčastnil se bitvy u Přemyšlu s těžkými houfnicemi a později všech bojů na ruské frontě s těžkými děly. Od března 1918 až do konce války byl na italské frontě. Nyní jest nadporučíkem v záloze.

Jest čestným předsedou sportovního klubu v Březových Horách, čestným předsedou vzdělávacího spolku Pokrok v Železníku a čestným předsedou odbočky svazu státních zaměstnanců v Železníku.

František Laník, ředitel Legiobanky

Narodil se 26. listopadu 1889 jako syn dělníka Jindřicha Laníka. Studoval na c. k. českém státním gymnasiu v Mor. Ostravě a na abiturientském kursu při obchodní akademii v Prostějově. Na gymnasiu vypomáhal si kondicemi. Studium po maturitě v Prostějově bylo mu umožněno zápůjčkou v hrabovském zál. a spoř. spolku. Od r. 1912 byl úředníkem v Živnobance v Mor. Ostravě.

V r. 1915 nastoupil vojenskou službu u zeměbraneckého pluku č. 31 a byl zajat na ruské frontě během Brusilovy ofensivy. Prvou dobu v zajetí prožil na Sibiři v Novonikolajevsku, Semipalatinsku a Tjumeni. V únoru 1917 přihlásil se do legií a byl přidělen k 8. pluku „Slezskému“. Jako praporčík až kapitán byl nejdříve velitelem čety, pak půlroty a konečně velitelem roty. Zúčastnil se bojů na uralské frontě a na frontě dálného východu. Obdržel vyznamenání: Československý válečný kříž, Sokol, Revoluční medaili a ruský řád sv. Anny 3. stupně se stuhou a meči.

Po odjezdu pluku do vlasti přestoupil v r. 1920 do Čs. ústřední hospodářské komise, která se zabývala obstaráváním lodí k evakuaci legií, pak nákupem surovin pro průmysl a prodejem zboží. V r. 1920 odjel jak velitel vojenského transportu z Vladivostoku na anglické lodi „Himalaja“ a po 38 denní plavbě kolem Asie přistal v Gruži u Dubrovníka, odkud po železnici přijel do Prahy dne 19.9. 1920.

Od r. 1920 působil v bance československých legií jako prokurista, dirigent a ředitel. Jest štědrým podporovatelem humanních spolků a nemajetných spoluobčanů. Na Husův pomník v Hrabové věnoval 1 000 Kč.

MUDr. Vojtěch Bartoník, primář závodní nemocnice

Narodil se 28. prosince 1889. Jeho otec, František Bartoník, byl řídícím učitelem v Hrabové. Studoval na čekém gymnasiu v M. Ostravě a na české universitě Karlově v Praze, kde byl prohlášen v r. 1914 doktorem veškerého lékařství.

Světovou válku prožil na frontě jako nadlékař. Pak působil jako lékař v hornické závodní nemocnici v Orlové a působí tam jako primář dosud. Ve svém povolání je výborným odborníkem a je s důvěrou navštěvován lidmi z širokého okolí.

Karel Pustka, prokurista Legiobanky

Narodil se 29. května 1891 jako syn Františka Pustky, dělníka z č.p. 166. Studoval na českém gymnasiu v M. Ostravě a absolvoval abiturientský kurs při obchodní akademii v Prostějově. Studoval za velmi těžkých podmínek. Každé prázdniny pracoval u sedláka Míčka č. 45, aby si vydělal na ošacení a školní potřeby.

Po maturitě nastoupil dobrovolně vojenskou presenční službu v Krakově a po jejím ukončení studoval abiturentský kurs za vypůjčené peníze z hrabovské Reifeisenky na životní pojistku.

Působil jako úředník Živnostenské banky v M. Ostravě a ze svého platu živil i svou matku, sestru a bratra.

V r. 1914 nastoupil vojenskou službu u 57. pěšího pluku v Tarnopoli, odkud s celým plukem byl transportován do Přerova. Začátkem listopadu 1914 byl poslán na ruskou frontu, kde se zúčastnil mnoha bojů. U Gorlice a r. 1915 přešel během boje s dvěma rotami do zajetí. V r. 1916 vstoupil dobrovolně do 1. Srbské dobrovolné divise v Oděse. Po měsíčním výcviku byl odeslán na frontu do Dobruže, kde prodělal několik těžkých bitev a konečně hrozný ústup až za Dunaj. V r. 1917 dal se s mnoha jinými českými vojáky přeložit k československé brigádě. Byl přidělen k pluku Jiřího z Poděbrad k rotě, která byla tehdy v krymských bažinách na výzvědné službě. S tímto plukem prodělal ústup z Ukrajiny, bitvu s Němci u Kijeva a sibiřskou anabasi až k Zlatoustu na Urale. Další část anabase prodělal s 3, 4 a konečně s 11 plukem jako velitel praporu, se kterým se vrátil 1. srpna 1920 do vlasti. Byl vyznamenán Českosl. válečným křížem, řádem Sokola s meči, Revoluční a Dohodovou medaili a ruským Gregoriánským řádem. Po demobilisaci nastoupil místo v Živnobance v M. Ostravě, odkud přešel do Legiobanky tamtéž.