Tak jako každý pracovní den jsem byl v práci ve VÍTKOVICÍCH na Ústřední údržbě. Asi den jako každý jiný. Večer jsme byli u tchána, který měl v tento den narozeniny. Tam bychom se z rádia dozvěděli o „smrti studenta Šmída“. Přes víkend rozporné zprávy ze všech stran.
Po neděli jsem měl velký úkol a to zajistit si výjezdní doložku do Západního Německa a do Švýcarska. Uvolnilo se místo v zájezdu s tématem „Ekologické strojírenství“ podnikového výboru Vědeckotechnické společnosti, na který jsem byl jako náhradník. Doložku jsem dostal, na „pasovce“ se už nikdo na nic neptal a i v bance jsem mohl koupit nějaké marky a franky. V autobusu jsme poslouchali radio, za hranicemi se signál ztratil. Na hotelech jsme sledovali jejich programy, ale události kdesi na východě je asi nějak moc neupoutali. Domů jsme se vraceli zvědaví, co se vlastně děje. Ale bylo už jasno na Rozvadově, kde po nás policie ani celníci nic nechtěli.
Na zájezdu jsme viděli velmi zajímavé technické věci a to velkou strojírenskou firmu Sulzer, jadernou elektrárnu NOK Breznau, spalovnu komunálního odpadu v Mnichově a spalovnu nebezpečného odpadu tamtéž a odhlučněnou elektrickou obloukovou pec, kde se mohl člověk chytnout ČISTÉHO zábradlí.
Na tuto dobu mám stálou vzpomínku v podobě švýcarského Officier suisse (švýcarského kapesního nože Victorinox), který jsme dostali jako suvenýr v jaderce. Ten mám zpravidla vždy při sobě, dvakrát jsem jej někde vytratil a vždy se ke mně vrátil.
