Pamětní kniha Hrabové – pokračování č. 16

Gabriela Olšanská, odborná učitelka

Narodila se 6. ledna 1896 jako dcera Viktora Olšanského, kotláře ve Vítkovických železárnách, č.p. 71. Studovala v klášterním ústavu ku vzdělávání učitelek v Řepišti u Olomouce.

Po maturitě vstoupila do řeholního řádu ve Vídni, kdež přijala řeholní jméno Veneranda. Působila pak jako řeholní učitelka v Pačlavicích a Frýdlantě n./Ostravicí. Po vykonané zkoušce způsobilosti pro školy měšťanské v r. 1924 působí ve Strážnici.

Jaroslav Jurák, vrchní oficiál

Narodil se 5. dubna 1900 v Paskově jako syn učitele Adolfa Juráka. Otec jeho záhy zemřel a Jaroslav prožil své mládí se starším bratrem Adolfem povětšině u svého dědečka Ferdinanda Kuntschera, stolaře v Hrabové. Studoval na reálném gymnasiu v Příboře.

Působil jako státní úředník, později jako vrchní oficiál u krajinského úřadu v Bratislavě.

Ing. Miroslav Němec, přednosta správy státních lesů

Narodil se 21. května 1900. Jeho otec, Štěpán Němec byl řídícím učitelem v Hrabové. Studoval na českém státním gymnasiu v Mor. Ostravě a na českém Vysokém učení technickém v Praze a v Brně obor zemědělského a lesního inženýrství. Prohlášen byl lesním inženýrem v r. 1923. Studie jeho byly přerušeny světovou válkou a jako 18-ti letý byl v důstojnické škole v  Olomouci.

Působil jako úředník podniku Státní lesy a statky v Adamově, Praze, Židlochovicích, Holiči, Frýdlantě v Čechách, Nových Hradech, Litvínově a ve Vyskoých Tatrách. Psal články do odborných časopisů, působil v Sokole, v Národohospodářském sboru Jihočeském, v Národní jednotě severočeské, v Tatranské komisi a v jiných spolcích.

U příležitosti návštěvy rumunského krále Karola v r Československu v r. 1936 na honě v Tatrách byl vyznamenán řádem rumunské koruny.

Antonín Břenek, soudce

Narodil se 1. ledna 1901 jak syn Františka Břenka, úředníka ve Vítkovickcýh železárnách, č.p. 144. Otec mu záhy zemřel a maminka s devíti dětmi těžce se musela probíjet životem na malé usedlosti. Antonína dle možnosti podporovali na studiích jeho starší sourozenci a vypomáhal si i sám soukromým vyučováním. Studoval na českém reálném gymnasiu v Mor. Ostravě, jeden rok na právnické fakultě Masarykovy university v Brně a 3 ročníky na právnické fakultě Karlovy university v Praze.

Po maturitě na gymnasiu působil jako učitel v Hrabové, po absolvování práv jako auskultant u krajského soudu v Mor. Ostravě a jako soudce u okresních soudů v Místku, Frýdku, Českém Těšíně a po okupaci Těšínska opět v Místku.

Byl dobrým hudebníkem a již jako chlapec účinkoval v kapele, kterou řídil jeho kamarád Vojtěch Pospěch. V pozdějších letech pilně a krásně cvičíval v Sokole. Známo bylo družstvo šesti Břenků, které vedl nejstarší ze sourozenců Josef. Ve vojenské službě dosáhl hodnosti nadporučíka v záloze.

Vilém Nováček, výpravčí vlaků

Narodil se 5. května 1901 jako syn Josefa Nováčka, rolníka z č.p. 12. Studoval na obchodní akademii v Mor. Ostravě. Působil jako výpravčí vlaků v Kunčicích N./O., Dolní Lipové, Ostravě – Vítkovicích a Ostravě – Přívoze.

JUDr. Václav Pastor, soudce

Narodil se 25. září jako syn Jana Pastora č.p. 86, horníka na jámě Hlubina. Po vyjití obecné školy v Hrabové chodil 4 třídy do německé školy ve Vratimově. Pak studoval na klasickém gymnasiu v Mor. Ostravě a na právnické fakultě Karlovy university, kdež byl prohlášen v r. 1932 doktorem práv.

Gymnasium studoval tak, že v r. 1923 složil přímo přijímací zkoušku do páté třídy a pak až do sedmé třídy jako privatista při svém zaměstnání jako horník. Gymnasium pak dokončil jako řádný žák. Od r. 1915 do r. 1917 pracoval na jámě Hlubina v Mor. Ostravě, pak až do r. 1928 byl zaměstnán v elektrárně Vítkovických železáren jako mazač, pak jako strojník.

Od r. 1932 působil jako právní praktikant, auskultant a od r. 1935 jako soudce u krajského soudu v Ostravě a u okresního soudu ve Frýdku.

Válku prožil jako horník na jámě Hlubina pod vojenským dozorem a byl pro své protirakouské smyšlené i žálařován. Ve válce nebyl, jelikož odvod se již pro převrat nekonal.

Dr. Ing. Adolf Jurák, důlní inženýr

Narodil se 16. října 1901 jako syn učitele Adolfa Juráka. Otec jeho, později působící v Paskově, záhy zemřel a Adolf se svým starším bratrem prožili část svého mládí u Ferdinanda Kultschvera, stolaře v Hrabové, otce své matky.

Studoval na reálném gymnasiu v Příboře, pak na právnické fakultě Komenského university v Bratislavě, kdež dosáhl doktorátu práv v r. 1923 a na báňské akademii v Příbrami, kdež dosáhl titulu inženýr v r. 1930. Působil jako důlní inženýr na státních dolech v Chomutově a v Bánské Bystrici.

Božena Němcová, učitelka

Narodila se 25. února 1904. Její otec byl řídícím učitelem. Studovala na státním dívčím reformním reálném gymnasiu ve Slezské Ostravě a jeden rok na právnické fakultě Masarykovy university v Brně.
Působí jako literní učitelka na obecné škole v Ostravě – Hrabůvce. Je činna i v Sokole.

Vojtěch Pospěch, učitel

Narodil se 20. března 1904 jako syn Vojtěcha Pospěcha z č.p. 157, hlídače kotlů ve Vítkovických železárnách, a Františky, rozené Cikánkové. Studoval na gymnasiu v Mor. Ostravě, kdež maturoval v r. 1923.

Vyučoval krátký čas na obecné škole v Hrabové, ale podlehl záhy zákeřné chorobě a zemřel 22. 12. 1923. Měl nevšední nadání pro hudbu a již jako chlapec ovládal několik hudebních nástrojů a řídil žákovskou kapelu, zřízenou farářem Josefem Řezáčem. Později vynikal i v teorii hudební a hrával v kostele na varhanách při bohoslužbách. O jeho vynikajících vlohách pro studium svědčí to, že s pomocí výše uvedeného faráře udělal zkoušku přímo do třetí třídy gymnasijní. Pro svou milou povahu byl všemi oblíben, zvláště ve spolku Republikánského dorostu, kdež nacvičoval hudební čísla k akademiím, dožínkovým oslavám a podobně. Posmrtné vzpomínky byly na něj zveřejněny v časopise Svobodná republika a v Ostravském deníku.

Dr. Ing. Ludvík Olšanský, přednosta technického oddělení v plynárně

Narodil se 19. dubna 1904 jako syn Viktora Olšanského, č.p. 71, kotláře ve Vítkovických železárnách. Studoval a reálce v Mor. Ostravě, pak na vyšší průmyslové škole ve Vítkovicích a české vysoké škole technické v Brně, kde by prohlášen v r. 1931 strojním inženýrem. V r. 1938 prohlášen byl doktorem technických věd.

Působil na vysoké škole technické v Brně jako výpomocná vědecká síla, později v Praze v leteckém učilišti a nyní jako přednosta technického oddělení městské plynárny a elektrárny v Brně.

Přispívá svými články do odborných časopisů. Některé jeho práce byly zveřejněny na mezinárodním slévarenském kongresu v Paříži a ve Varšavě. Jest činným členem politické strany lidové a župním vedoucím branné výchovy čsl. Orla. Obdržel pochvalný dekret od čsl. branné moci.

Eduard Golka, profesor

Narodil se 8. prosince 1904 jako syn Aloise Golky z č.p. 142, horníka. Byl rovněž horníkem. Při svém zaměstnání studoval privátně a vykonal v r. 1925 přijímací zkoušku přímo do 7. třídy gymnasia v M. Ostravě, kde v r. 1923 maturoval. O prázdninách vrátil se do práce, aby pak studoval na filosofické fakultě Karlovy university v Praze. I tu pomáhal si všelijak. Na chvíli stačily úspory, pak si pomáhal korekturami, kondicemi atd. V Praze absolvoval vychovatelský kurs a jezdil pak v r. 1927 – 1932 s dělnickým rekreačním spolkem „Zdravá generace“ nejdříve jako pedagog, později jako finanční správce. V těchto funkcích byl i dvakrát v Jugoslávii. Tímto způsobem nastrádal si vždy úspory pro svá studia a zálibu v literatuře italské, španělské a francouzské. Působí v Uherském Brodě jako profesor raálného gymnasia.

Jaroslav Kaloč, učitel

Narodil se 3. dubna 1905 jako syn Františka Kaloče, rolníka z č.p. 44. Po vyjití měšťanské školy v Zábřehu n./Odrou studoval na státním čsl. učitelském ústavu v Opavě. Působil jako učitel v Lichnově, kde byl též činným v těl. jednotě Sokol.

Ph.Dr. Vilém Závada

Narodil se 22. května 1905 jako syn Karla Závady z č.p. 29. Studoval na gymnasiu v Mor. Ostravě, kdež složil maturitní zkoušku v r. 1923 s vyznamenáním. Dále studoval na Karlově universitě v Praze, kdež dosáhl doktorátu v r. 1931 na základě disertační práce „O životě a díle Václava Šolce“ a po dalších přísných zkouškách z oboru slovanská filologie, dějin literatury československé a světové a dějin filosofie. Byl činný jako redaktor Rozprav Aventina a Listů pro umění a kritiku. Nyní působí v universitní knihovně v Praze a jako externí redaktor v redakci Českého Slova v oboru divadelní a literární referent.

Vydal knižně tři knihy básní: Panichida, Prašivý den a Cesta pěšky. Panichida byla poctěna cenou Zemského výboru moravského.