Protože si v následujícím roce 2016 připomínáme 120. výročí založení dobrovolného hasičského sboru v Hrabové, tak vám nyní přinášíme první část z publikace 70 let dobrovolné požární ochrany v Hrabové, jež byla vydána roku 1966.
Zakládání požárních sborů v českých zemích
V roce 1964 jsme oslavili slavné jubileum 100. let založení organizované dobrovolné požární ochrany v naší vlasti. První český dobrovolný, hasičský sbor vznikl roku 1864 ve Velvarech. U jeho kolébky stál obchodník Karel Krobn, který na svých obchodních cestách vídával v akci hasičský sbor v Hamburku. Myšlenka založení podobné organizace v naší vlasti zapustila v něm silné kořeny. Po návratu domů jednal se spoluobčany a výsledkem bylo předložení žádosti slavné radě královského města Velvar:
»Jakož známo, nelze v menších městech a obcích venkovských náležitý a prospěšný pořádek v případu požáru docíliti. Z té příčiny v úctě podepsaní jsme se usnesli, že tuto povinnost podle připojených stanov zcela bezplatně za vrchního dozorství a podpory městské obce zdejší převzíti volni jsme, co nejochotnéji svému rodišti pomoci přispěchati hodlajíce.«
Po vypracování stanov dobrovolných hasičů českých, které byly schváleny výnosem ze dne 12. 3. 1864 a potvrzeny 7. 5. 1864 c. a k. místodržitelstvím tehdejšího rakousko-uherského mocnářství, vstoupil v život první český dobrovolný hasičský sbor. Cd velvarských hasičů si vyžádali propůjčení vzorových stanov další města, aby mohla také založit hasičské sbory. Byla to města Mělník, Voliče, Hořovice, Klatovy, Benešov, Nové Město nad Metují, Chrudim, Kutná Hora, Kroméříž, Tábor, Kolín atp. Dávno před tímto datem v 16. a 17. století byly vydávány různé požární řády, obsahující nařízení o tom, jakým způsobem dělat poplach při požáru, kdo je povinen pomáhat při hašení a řídit záchranné práce. Byla nařízená vzájemná sousedská výpomoc mezi městy a vesnicemi. Při vzniku ohně měli všichni občané přispěchat s čeledí k ohni, každý měl vzít z domu potřebné náčiní, jako např. kožené korbele, háky, tlouky, dřevěné stříkačky, žebříky, vědra, sekyry a kdo by se tak nezachoval, měl být potrestán. Později, v noce 1785 byl vydán požární řád pro Čechy, ve kterém jsou podrobně vypsány povinnosti obyvatelstva při požárech, zejména řemeslníků: Tehdejší cechy ve městech byly povinny uvolnit své tovaryše k zásahu, když došlo v městě k požáru.
Všechna tato opatření pinila svůj účel do určité míry, protože se zde nedá hovořit o nějaké organizovanosti, nebo soustavném výcviku. Prostě zasahovalo se podle potřeby a možnosti. Zakládání českých dobrovolných hasičských sborů po roce 1864 mělo v tomto období silného národnostního útlaku velký národní význam. České obyvatelstvo mělo možnost se pravidelně shromažďovat na schůzích a veřejných vystoupeních. Pro svoje humanitní poslání, vyjádřené heslem »bližnímu k ochraně — vlasti k oslavě« nalézá hasičská myšlenka brzy pochopení a podporu v širokých masách příslušníků našeho národa. Učitelstvo, inteligence atp., se chápe svého úkolu na poli národního uvědomění, osvětové práce a výchovy v řadách hasičstva. Dnes se hrdě hlásíme k slavné tradici dobrovolné požární ochrany v naší vlasti. Dnešní Československý svaz požární ochrany je důležitou společenskou masovou organizací a jeho hlavním posláním je ochrana společného i osobního majetku před nebezpečím požárů a jiných živelních pohrom. Je také účinnou složkou při výchově našich spoluobčanů v preventivní ochraně — proti všem příčinám vzniku požárů.
Zdroj: JANŠA, Jaroslav a KONEČNÝ, Jiří. 70 let dobrovolné požární ochrany v Hrabové. Ostrava: Československý svaz požární ochrany – Místní jednota Ostrava-Hrabová, 1966.
