V letošním roce 2016 si připomínáme 120. výročí založení dobrovolného hasičského sboru v Hrabové. Při příležitosti této události vám přinášíme další část textu z publikace 70 let dobrovolné požární ochrany v Hrabové, jež byla vydána roku 1966.
Ostatní dosud zveřejněné díly:
Dne 26. dubna roku 1886 vypukl večer požár v domku č. 71, patřící Anežce Olšanské, nyní N. Olšanské. Kromě hrabovských občanů se stříkačkou, zasahovali při hašení sbor dobrovolných hasičů z Paskova a z kunčického velkostatku.
Večer 13. března 1890 vypukl požár ve stodole, selké usedlosti Josefa Budína, č. 19 — nyní Karla Čagona. Protože občané neměli žádného výcviku se stříkačkou, nedovedli účině zasáhnout, vzňala se také usedlost, která byla vzdálena asi 40 m.
V létě 1892 vyhořel dřevěný domek Matěje Linharta. Na spáleništi postaven nový dvojdomek č. 131 a 135, majitel Zdeněk Balušek a Josef Linhart.
15. února 1894 vypukl požár v domku č. 4, patřící Antonínu Baluškovi (nyní Aloisu Vašíčkovi), od něj se vzňal vedlejší domek č. 5 — Josefa Tichopáda (nyní majitel Zd. Obrusník).
V roce 1895 — v listopadu vypukl požár v domku č. 42, který patřil k rolnické usedlosti »Volenství« — majitel Rudolf Držonka — nyní Josef Adámek. V tomto domku bydleli nájemníci řezník František Telecký a obchodník Löwinger. Löwinger si později najal obchod v Hrabůvce, kde rovněž vyhořel, obdobně jako v Kunčicích nad Ostravicí. Jak se později vyšetřilo, zakládal požáry Löwinger sám, byl dobře pojištěn a pojištěné cenné věci ještě včas odstranil.
Při zásazích bylo zřejmé, že není žádného energického výkonu a odborného vedení, které by určilo, jak zacházet se stříkačkou, jak co nejúčelněji hasit, a které objekty chránit. Když bylo po požáru, zatáhli občané stříkačku do skladiště, (nyní zbouraného, které je však vidět na fotografii vedle nynějšího skladiště z roku 1924), ale nikdo se nepostaral o její vyčištění a ošetření, rovněž tak se dělo s hadicemi, které se odborně nevysušily a tak se znehodnocovaly. Po požáru u Rud. Držonky zůstala stříkačka stát dokonce několik dní u potoka.
Je nutno se ještě zmínit o velkém požáru Paskova, při kterém zasahovali hrabovští občané se stříkačkou, jak jej popisuje bývalý kronikář sboru br. Jan Mutina. Dne 4. května 1887 o 3/4 na 11 dopoledne, vypukl požár ve stavení za kostelem, »Na mýtě« u mýtného Tramra. Podle paskovské kroniky Tramrová rozpouštěla na kamnech máslo, toto se vzňalo, a plamen vyšlehl až na střechu. Při dosti silném jihozápadním větru, který roznášel chuchvalce hořící slámy po okolních domech, stála ve chvíli část Paskova v plamenech. Potom se již vzňaly střechy od rozpáleného vzduchu. Vyhořelo 46 domů, mimo jiných přístavků. Obecní stříkačkou z Hrabové bylo také při požáru hašeno. Jak stříkačku připravovali a s ní jeli, píše Jan Mutina, účastník celé příhody. Když bylo vidět, že v Paskově hoří a požár se rozšiřuje, při dosti silném větru, tu. Frant. Pajorek, stolař, který měl dozor nad obecní stříkočkou, vzal z domu omastek a se svým synem Janem čtrnáctletým a Janem Mutinou třináctiletým, spěchali do skladiště, kde sundali kola od stříkačky a tu namazali. Pak ji vytáhli a jeli s ní k Paskovu. Ti dva mladíci táhli a starý Pajorek tlačil. Žádnému ze spoluobčanů ani nenapadlo dáti přípřež, nebo poskytnout nějakou pomoc. Zatáhli stříkačku až před hostinec p. Chlupatého a tu již přijížděl pro ni v plném trysku na koni čeledín ze zámeckého dvora z Paskova. Protože stříkačka nebyla přizpůsobena na koňský potah, bylo nutno vypůjčit vůz od rolníka Karla Chlupatého, č. 33 — nyní Karel Šugar, a stříkačku za něj uvázat. Na vůz nasedali občané a v největší rychlosti ujížděli k Paskovu. Když se dojelo na místo, počalo se rychle se zaléváním nejbližšího nehořícího stavení, ale marně. Střecha se vzňala zevnitř. Od žáru se vzňaly předměty a sláma na půdách uskladněná, a shořely ještě tři domy v řadě za sebou, ačkoliv stříkačka stála vedle a voda byla blízko. Jak veliky byl žár, o tom svědčí to, že když vynesli z domů Skříně na náměstí, začaly tyto doutnat a hořet. Dům obchodníka se smíšeným zbožím, Julia Kohna, byl pokryt plechem a měl železné zavírací okenice. Dům byl dlouho uchráněn, až se najednou strhl křik, že vše uvnitř hoří. V jednom sklepě byl sud s kyselým zelím. Sud ohořel až po naložeňou vrstvu zelí. Po požáru museli hrabovští občané táhnout stříkačku i s vozem domů — sami.
