Rozhovor s novým šéfredaktorem Hrabovských listů

Necelé dva měsíce od nástupu nového starosty jsme se dočkali prvních zásadních změn. Nyní nastala chvíle, kdy se konečně může něco prozradit. S písemným rozhovorem souhlasil nově jmenovaný šéfredaktor Hrabovských listů Petr Žižka.

Petr Žižka

V našem krátkém písemném rozhovoru si dovolím začít rovnou tím nejdůležitějším, přestože to ještě stále není oficiální informace. Ve středu 17.2. jmenovala Rada našeho městského obvodu členy do nově vzniklé mediální komise. Co nám k této dlouho očekávané události prozradíš?

Na to, že Rada naší obce ustavila komisi, kterou zmiňuješ, nemám moc co říkat – to je asi otázka na Radu, která takto rozhodla:-) Já tuto informaci chápu tak, že vedení obce, v čele s novým starostou, si uvědomuje potřebu změnit způsob informování občanů o důležitých a zajímavých tématech a událostech. Z hovorů s panem starostou Trávníčkem vidím, že se shodujeme v tom, že je třeba změnit nejen obsah Hrabovských listů, ale také web obce, který je z mého pohledu velmi zastaralý, nemoderní a nezajímavý. Právě svět internetu se vyvíjí obrovskou rychlostí, může se nám to líbit nebo nemusí, ale to je tak asi vše, co s tím můžeme udělat – realita je prostě taková. A v těchto moderních informačních technologiích Hrabové doslova ujel vlak. Ale to víš určitě lépe, než já.

Před rokem, dne 11.2., se měl konat neveřejný pracovní seminář zastupitelů, na kterém si tehdy měl jako budoucí šéfredaktor představit koncepci/restart Hrabovských listů. Doslova za pět minut dvanáct jsme se my občané dozvěděli, že funkci šéfredaktora nepřijmeš. Co se od té doby změnilo a proč ses šéfredaktorem stal až nyní po roce?

Ano, je to rok, co jsem řekl, že se na tvorbě Hrabovských listů nebudu účastnit. Důvodů, které mne k tomu rozhodnutí vedly, bylo tisíc. Obecně se dá říci, že jsem tehdejší atmosféru v Hrabové vyhodnotil tak, že jestli to přijmu, bude to pro mne profesní a možná i lidská sebevražda – to myslím pochopitelně s nadsázkou. Možná je zajímavější říci si, proč jsem své mínění po roce změnil. Přesvědčili mne lidé, které v Hrabové potkávám a kterých si vážím. Cítím, že lidé v Hrabové chtějí, aby Hrabovské listy prošly výraznější změnou, než je jejich obarvení a vytištění na křídovém papíře, což říkám při vší úctě k práci pana Pavelky, který je rok vytvářel. Je třeba mu poděkovat za práci, kterou pro Hrabovské listy vykonal, jistě je to profík a věřím, že noviny dělat umí.

Někteří lidé si myslí, že v Hrabové právě procházíme okurkovou sezónou a není o čem psát. Co si o tom myslíš ty jako nový šéfredaktor? Děje se v Hrabové něco o čem by se dalo psát, nebo se nic neděje a je potřeba psát spíše retrospektivně?

Pojem “okurková sezóna” nemám vůbec rád. Je to výmysl líných novinářů, kteří neumí nacházet témata, tak vymysleli termín, že je nějaká okurková sezóna, aby zakryli nedostatek zajímavých článků:-). Ale vážně, myslím, že témata v Hrabové jsou. Slyším o tom, že by se měla stavět nová školka, lidé se diví, proč obec “musí” pořádat ples v sousední Hrabůvce. Způsob parkování na Šídlovci je také prý tristní. Mluví se o nájmech v obecních bytech, zda jsou či nejsou vypočítané tak, aby postačovaly na údržbu. Doprava přes Hrabovou je přetížena, mluví se o prodloužené Mostní… Mne třeba zajímá, co se děje v průmyslové zóně, jaké firmy tam podnikají. Nedávno jsem tam jel po druhé hodině, kdy končila směna. Bylo tam tolik lidí, odjíždělo odtamtud tolik aut, že jsem měl pocit, že to je město ve městě.

Podívejme se do blízké budoucnosti. Co můžeme od nově vzniklé komise čekat? Proč vlastně budeme mít mediální komisi a nikoliv redakční radu?

Co můžeme čekat od mediální komise, ani to, proč vznikla komise a nikoliv redakční rada, to já, věru, nevím. Tyto věci neřeším. Chci pomoci Hrabové, aby měla lepší obecní noviny, to je teď pro mne priorita. Pak se chci podílet na zlepšení webu, věřím, že je co zlepšovat na informování občanů v Hrabové. Ale také by se o Hrabové měli více dozvídat lidé, kteří sem přijíždějí třeba za rodinou nebo jedou na výlet. Je spousta pěkných věcí, které si neuvědomujeme – Hrabová má úžasnou historii a zajímavé pamětihodnosti, měli bychom o nich dát vědět lidem z Hrabůvky, z Paskova, z Vratimova. Vždyť k nám na brusle jezdí celá Ostrava!

Někteří občané volají po zavedení inzerce či mít z Hrabovských listů měsíčník. V čem bude březnové číslo jiné než ta předchozí čísla? Dají se v tak krátkém čase udělat takové razantní zásahy? Dá se vůbec stihnout připravit za 10 dní jedno vydání zpravodaje?

Na vydání nového čísla Hrabovských listů je opravdu velmi málo času. Je třeba si uvědomit, že lednové číslo našeho zpravodaje vyšlo v únoru a někdo ho dostal do schránky v půlce února. Znovu opakuji – lednové číslo. Své noviny by lidé měli dostat k ranní kávě, pokud je to deník. Pokud je to dvouměsíčník, pak by měl být ve schránkách na začátku období, pro které je určen. Tedy další číslo by měli lidé dostat do rukou na začátku března, nejlépe v prvních březnových dnech. Na přípravu je tedy opravdu pár dní. I přesto si troufám říci, že jen ten, kdo nechce vidět změny, jen ten je neuvidí. Noviny přinesou jedno téma čísla, velký profilový rozhovor, události, které se v Hrabové staly, i pozvánky na připravované akce. Prostor bude pro zprávy z kultury, ze sportu, z historie. Nechci předbíhat a vše prozrazovat, chci, abychom se v Hrabové více poznali. Lidé by ale měli pochopit jedno: nejsem Čaroděj Dobroděj. Neumím změnit vše jedním fouknutím nebo mávnutím kouzleného proutku. Vše chce svůj čas, půjdeme krok za krokem.

Popiš nám, prosím, jak vidíš svýma očima Hrabovou dnes a jakou by sis ji přál mít za 5-10 let?

Myslím, že Hrabová je báječné místo k životu. I když mne tady spousta věcí taky štve – černé skládky. Čmoudy, které vypouštějí lidé z komínů a neuvědomují si, že možná ušetří peníze, ale rakovinou zabíjejí sebe, své sousedy a dokonce své děti. Stále mnoho aut, které jezdí po Paskovské, jako kdyby tady byla závodní dráha a ne ulice přímo lemovaná rodinnými domy. Přesto to tady mám rád, mám tady spoustu přátel a lidí, kterých si vážím. Pokud to “nepoděláme”, má Hrabová šanci se dále rozvíjet a zvelebovat. Nový tajemník našeho úřadu, Jan Socha, kterého nám nebesa přivála ze Štramberka, kde udělal obrovský kus práce jako starosta, říká v rozhovoru, který přinese březnové číslo Hrabovských listů: Táhněte spolu za jeden provaz. Myslím, že to je teď základ našeho úspěchu. Pokud se dokážeme povznést nad žabomyší války, pokud se naučíme dívat velkoryse a s nadhledem a rozlišovat prkotiny od priorit, věřím, že to dokážeme Hrabovou hodně zvelebit. Už teď je to místo, které má skvělou polohu: je to součást třetího největšího města země a přitom do přírody a do Beskyd to máme opravdu kousek. A samotná Hrabová je v podstatě vesnice, tedy s přírodou spojená a přírodou obklopená obec. Kde jinde by se mělo žít lépe, než v přírodě s výhodami města za zády?

Napiš nám prosím něco o sobě. Kdo jsi, kde pracuješ, jak se máš a co děláš ve svém volném čase, pokud nějaký máš? Také nám prozraď o čem nejradši píšeš a co nejradši fotíš.

Něco o sobě? Tak opravdu jen stručně: vystudoval jsem žurnalistiku na Karlově univerzitě v Praze, protože jsem se přitom trošku nudil, udělal jsem si mezioborově fotografii na FAMU. Pak jsem se vrátil do Ostravy a postavil jsem krajskou redakci MF DNES. Protože tato redakce byla vzorem pro ostatní regiony (což je pocta mým kolegům, nikoliv mně) jel jsem na tři roky zase do Prahy, kde jsem v pozici zástupce šéfredaktora celé MF DNES zakládal regionální redakce a tři roky je řídil. Pak jsem se opět vrátil do Ostravy a opět řídil zdejší redakci. Může někdo říci, že je větší patriot? Před pěti lety jsem odešel “na volnou nohu” a zabývám se mediálním poradenstvím a prezentacemi firem a institucí na zpravodajském webu iDNES. No, a občas si něco napíšu: naposled to bylo přes tisíc článků pro web krajského úřadu Moravskoslezského kraje, který se zabývá cestovním ruchem v regionu. Nejvíce mne baví psát o krásách našeho kraje. Nedávno jsem spustil web “Kraj mého srdce“. Rád cestuji po světě (to je ale tak velké téma, že ho můžeme probrat někdy příště), jezdím na kole a v zimě se oddávám skialpovému lyžování.

Náš písemný rozhovor bych zakončil tím, že Ti dávám volný prostor pro psaní. Pokud bys chtěl něco občanům Hrabové sdělit nebo vzkázat, nyní máš tu příležitost.

Chtěl bych poděkovat všem, kdo mi pomáhají s Hrabovskými listy. Je to pro mne zcela nová zkušenost, vždy jsem byl zvyklý na práci profesionální redakce, kde lidé deset, dvanáct hodin denně věnovali tvorbě novin. Hrabovské listy vznikají zcela jinak – všichni autoři mají samozřejmě svou “normální” práci, včetně skvělého grafika Milana Slívy, který Hrabovské noviny se mnou po večerech a nocích vytváří. Bez pomoci, podpory a zápalu ostatních, včetně Tvého, Radku, bych do toho nešel. A ještě jedno chci říci – vidím tady, v Hrabové, obrovskou chuť spolu něco změnit. Věřím, že si to nepokazíme a vydrží nám to.