Písemný rozhovor s Markétou Orkáčovou, respektive druhou část povídání o kronice, doplňujeme o dvě fotky a další otázky, které přišly od čtenářů předchozí časti rozhovoru.
Prošla jsi několika školeními, byly Ti přínosem? Ovlivnily nějak získané zkušenosti způsob tvé práce?
Po každém školení jsem se vrátila nabitá informacemi a s velkým entuziasmem. Už jen navázání kontaktu s jinými kronikáři považuji za přínos. Sdělujeme si své zkušenosti a nápady, vzájemně se inspirujeme. Udělala jsem si jasno v tom, co bychom mohli ještě do kroniky zapisovat, co by v naší kronice ještě mohlo být. Minulý rok jsem na jednom ze školení vyhrála cenu bezplatného přístupu na web kronikářů, který vede pan Hromádka, kronikář roku 2014, kde je spousta cenných informací.
Je za námi rok 2015. Co by nemělo v současné kronice rozhodně chybět?
Proměna obce – počínaje úspěšnými akcemi komisí, konče novými Hrabovskými listy. Personální změny na obci, zapojení veřejnosti v zájmu o dění v obci, nové čapí hnízdo, výročí – V. Závada, konec 2. světové války. Personální změny týkající se školy. A určitě tradiční témata – dění ve společenských organizacích, sportovní události, tříkrálová sbírka, rozhovor s významnou osobností obce, jednání zastupitelstva. To že jsem zde nevyjmenovala všechno, neznamená, že to v kronice nebude, to je jen co mě teď v hlavě napadlo.
Mohou podle tvého názoru občané nějak zápisy ovlivnit? Pokud ano, jak? Pokud ne, proč ne.
Občané mohou zápisy do jisté míry ovlivnit, to stanovuje přímo zákon o kronikách obcí. „Občan obce starší 18 let, jakož i osoba, které zákon přiznává práva občana obce, může navrhnout písemně změnu, doplnění nebo opravu zápisu v kronice.“ Zákonodárci tímto pamatovali na případy, ve kterých by záznam obsahoval nepravdivou informaci, nebo by přímo poškozoval občana. Nemysleli tím, aby každý občan navrhoval svůj zápis. Co občan to jiný názor, to bychom nedělali nic jiného, než projednávali návrhy občanů – jeden by chtěl změnit to, druhý to, třetí by tam nechtěl zápis čtvrtého, pátý by nesouhlasil se změnou prvního atd. Jako v Kocourkově s nejistým výsledkem. Dle mého názoru kompetentní letopisecká komise dokáže všechno toto pokrýt. Navíc požadavek na změnu, doplnění či opravu zápisu navrhovaný občanem musí projít ještě k dalšímu posouzení. Zákon na to pamatuje „Obec na základě těchto návrhů podle okolností zápis v kronice opraví, doplní nebo jinak změní.“ A pokud si občan myslí, že již zapsaný zápis se jednoduše vymaže, začerní či vyřízne, je na omylu. Jednou zapsaný zápis se pouze přeškrtne, opraví, doplní a to tak, že jde stále přečíst původní verze. Jen se k tomu uvedou bližší okolnosti, proč k úpravě došlo.
Jak je to s psacím náčiním – je pro kroniku určeno nějaké speciální? A co typ písma?
Píši obyčejným plnicím perem, jen inkoust je speciální. Jedná se o dokumentní inkoust. V jednom z článků pro HL jsem napsala, že se píše tradičním duběnkovým inkoustem, vycházela jsem totiž z předpokladu, že nejznámější výrobce kancelářských potřeb nezměnil recepturu svého dokumentního inkoustu, ale mýlila jsem se. Většina dnešních dokumentních inkoustů se prý vyrábí na principu, že se chemicky naváží na celulózu papíru. Přímo výrobce jsem se neptala, takže informaci nemám potvrzenou. Dříve se psalo duběnkovým inkoustem, který je prověřený staletími. Jak už napovídá samotný název, jde o inkoust vyráběný z duběnek. Jedná se o kulovité rostlinné útvary (2 a více cm velké) na listech dubu (říká se jim hálky), v nichž se vyvíjí larvy hmyzu žlabatky duběnkové. O tom, jak duběnky vypadají, jsem věděla, ale po tajemství jejich vzniku jsem pátrala až teď při psaní odpovědí na tvé otázky. Z různých internetových zdrojů jsem zjistila, že žlabatka naklade vajíčka na nejmladší místa rostliny, která obsahují buňky zachovávající schopnost dělení. Z nakladených vajíček se vylíhne larva, která okusováním a vylučováním určitých hormonů dráždí rostlinu a ta na to reaguje tvorbou hojivého pletiva. To se různě uspořádává v závislosti k narušiteli, konkrétně u žlabatek je to onen kulovitý útvar. V hálce se ukládá velké množství třísloviny – taninu, který po reakci se železitými solemi černá, čehož se využívá právě při tvorbě inkoustu. Domácí duběnkový inkoust jsem si vyrobit nezkoušela, ale třeba na to jednou dojde, duběnek máme v Hrabové dost.
„Normy“ platí i pro papír, na který se zápisy píší nebo tisknou. Po pravdě, zatím jsem otázku speciálního papíru neřešila. Jednak máme pro kroniku již svázanou knihu s tvrdými listy, u nichž snad rozdrolení nehrozí, a taky se zápisy provádí ručně, tudíž odpadá problém s výdrží vytištěné barvy na papíře.
A co se týče typu písma, neměla jsem dáno do vínku, že bych měla ozdobný rukopis, tak jako paní Polanská. Hledala jsem v různých fontech, až jsem nakonec vybrala ozdobný typ písma, font Eutemia, který jsem si trochu upravila. Řekla bych, že z něj sálá jakoby historický nádech, nepíše se tak složitě jako jiné a hlavně je relativně čitelný, když se člověk pročte pár řádky.
Na jaké problémy při psaní narážíš?
Každý kronikář se potýká s určitými problémy, dokonce by se mohl dostat do křížku se zákonem. Mám na mysli zákon na ochranu osobních údajů a autorský zákon. Ale to by bylo na další samostatný článek. Já konkrétně narážím spíše na technické problémy. Naše kronika má velký formát, což ztěžuje manipulaci s ní. Nejvíce mě to trápí při linkování a při psaní slov u vnitřních okrajů. A pak je tu další problém – boj s časem. Jen samotné linkování, což je pro mě nejméně oblíbená činnost, mi zabere tak 10 min., tabulky i půl hodiny. Samotný přepis strany mi trvá asi 1,5 hod., někdy míň, někdy víc – v závislosti na tom, kterou denní dobu píšu, jak je rozepsaná ruka, jak je zápis složitý (nadpis, obrázek, členitost). Nejhorší je se nesplést. Zejména když je člověk unavený a hlavou mu víří mnoho myšlenek, k tomu není daleko. Párkrát se mi stalo, že jsem se „upsala“ a napsala špatný tvar (koncovku) slova. To pak nezbývá, než si vzít žiletku a opatrně inkoust vyškrábat, aby zásah nezanechal příliš viditelné stopy, a písmeno přepsat.
Je něco, co bys chtěla do kroniky přidat?
Uvědomuji si, že do kronik nelze napsat všechno a že z tohoto pohledu nebudou nikdy zápisy ideální. Přesto jsou zde informace, které bych chtěla do kroniky uvádět a vytvořit tak pro ně tradici, např. každodenní teploty, pro někoho nezajímavé údaje, pro budoucí generace ale možná cenné, či akce a činnosti jednotlivých komisí, aby lidé za sto let věděli, čím se občané v dnešní době bavili. Chtěla bych navázat bližší spolupráci s kronikáři farní a školní kroniky. Mám v plánu také akce typu „jeden den v obci“, kdy se v kronice uvedou např. ceny základních potravin, ceny jídel v místní restauraci, statistické údaje – počet dětí v daný den ve škole, počet projetých aut hlavní ulicí, jízdní řády, ceny jízdenek, ceny poštovních známek, statistiky z pošty – kolik dopisů, balíků bylo v daný den odesláno apod. z úřadu, z knihovny. Tyto dny se zopakují třeba za pět – deset let, aby bylo možné porovnání. Určitě to bude vyžadovat připravenost a velký počet zaangažovaných lidí. Už teď se těším, až si pak tyto informace srovnáme.
