Požár hrabovského kostela sv. Kateřiny v roce 2002 (2/2)

Náš článek pojednává o neblahém požáru našeho hrabovského kostela sv. Kateřiny Alexandrijské dne 2. dubna 2002. Předchozí díl – Požár hrabovského kostela sv. Kateřiny v roce 2002 (1/2)

Ihned po uhašení požáru se ustanovila expertní skupina složená z vyšetřovatelů Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje a expertů Policie ČR, jež měla za úkol objasnit okolnosti požáru. Již od rána prohledávali policisté a hasiči ohořelé trosky, aby zajistili stopy pro vyšetřování této nešťastné události. Vyšetřovatelé stanovili tři varianty vzniku požáru a to zapomenutou rozžatou svíci po pondělní mši, závadu na elektroinstalaci a neznámého pachatele – žháře.

Po výsleších policistů padla jako první možnost vzniku požáru od zapomenuté svíce. Na základě provedených expertíz vyšetřovatelé přesně neurčili příčinu požáru, nicméně jako pravděpodobnou příčinu uvedli závadu na elektroinstalaci, přičemž nevyloučili neúmyslné (cigareta apod.) či úmyslné zapálení kostela neznámým pachatelem. Pro zapálení by také mohly svědčit podivné okolnosti požáru, na které poukazují mnozí farníci a místní obyvatelé. O kostel a elektroinstalaci se místní farnost dobře starala a kostel byl týden před požárem podroben revizi elektřiny, proto se zdá nepravděpodobné, že by požár způsobila závada na elektroinstalaci. Také zkrat nezatížené a nečinné elektroinstalace právě před třetí hodinou ranní nepůsobí příliš přesvědčivě.

Mezi další zaznamenáníhodné okolnosti patří to, že se kostel stával častým terčem vandalů a zlodějů. K požáru došlo okolo tří hodin ráno po Velikonočním pondělí; osudné noci se podle očitých svědků procházely po nedaleké Domovské ulici skupinky opilých fanoušků oslavujících postup hokejového klubu HC Vítkovice do finále extraligy. Ohnisko požáru bylo uvnitř kostela na jižní straně u bočního vchodu, někdo vytrhal tyčky z plotu na jižní straně směrem k poli. Po požáru se uvnitř nenašly ohořelé pozůstatky některých soch a některé byly podivně přemístěny apod.

Po požáru z interiéru kostela a z liturgického a jiného vybavení nezbylo téměř nic. Jediný zvon ve věži kostela z roku 1660 se roztavil a spadl. Zbyla z něj pouze zvonová stolice, část koruny a čepce zvonu. Z interiéru se dochovalo ohořelé torzo sochy z hlavního oltáře; pravděpodobně se jedná o původní polychromovanou sochu anděla od Josefa Horáka z Brušperku z konce 18. století, která dnes visí v jihovýchodním koutě předsíně pod věží kostela. V sakristii se po požáru dochovalo liturgické vybavení (kalich, kalichová patena, dvě misky, dvě pateny, pět pal, pět lekcionářů, knihy křestních a pohřebních obřadů, benedikcionál, mešní řád, misál a evangeliář). Na ohořelém stole zůstala též stát malá plastová krabička s penězi vybranými na dobročinné účely od hrabovských dětí.

Během požáru zcela zanikla a shořela celá dřevěná konstrukce věže. Z celé lodi kostela zůstalo jen několik obvodových trámů na její severní straně. Také presbytář kostela byl značně ohořelý, nicméně po požáru zůstal stát a vyjma stropu a střešní konstrukce se nezhroutil. V trojbokém závěru presbytáře se ukázal ohořelý otvor po malém dříve zakrytém okně, o němž do té doby nikdo nevěděl. Pouze dřevěná konstrukce sakristie se v exteriéru dochovala ve své původní hmotě, avšak interiér sakristie taktéž vyhořel a nezanechal po sobě téměř nic, vyjma několika výše zmíněných zachráněných předmětů.