Nehody na dráze Vítkovice – Hrabová v letech 1934-1942 (2)

Rok 1936 – nehody na Sovově a Chalupníkově ulici

2. března 1936, 13 hodin a 21 minut, km 2,4-5 dráhy. Hrabůvka, stará Místecká ulice. Richard Klečka řídí tramvajový vlak č. 246, který sestává z motorového vozu a dvou vlečných vozů č. 104 a 106. Tramvaj vyjíždí z Hrabové směrem do Vítkovic. V tu chvíli vyjíždí z boční ulice Na Fojtství čtrnáctiletá cyklistka Irma Grygarová a vyhýbá se protijedoucímu cyklistovi na Místecké ulici, když tu najela přímo na motorový vůz č. 2 a narazila na jeho zadní stupátko. Spadla k zemi mezi motorový a vlečný vůz, načež tramvajová souprava zastavila. Vyvázla bez vážnějších zranění.

16. června 1936, letní ráno, 7:45 hod. Vilém Bittner z Bašky jede se svým nákladním automobilem z Hrabůvky do Moravské Ostravy. Nachází se nedaleko konečné stanice tramvajové dráhy, kam právě přijíždí tramvaj směrem od Vítkovic. Bittner tramvaj nevidí a ta naráží do nákladního vozu. Motorový vůz č. 2 má poškozeno přední okno s rámem, ulomeno je i zrcátko. Škoda je vyčíslena na 5.000-6.000 Kč.

18. července 1936 dojde k srážce na místě, které zažilo nejednu nehodu, v km 0,172 dráhy. V 15:58 jede po Sovově ulici od dělnického domu (dnes v místě Paláce kultury a sportu) nákladní auto řízené Josefem Ritzkou rychlostí 20-25 km/h. Blíží se k Závodní ulici, před kterou je přejezd tramvajové dráhy. V tutéž dobu projíždí tunelem pod úřednickým domem tramvaj řízená Josefem Turčou rychlostí 8 km/h. Řidič tramvaje zvoní, ale nehodě nepředejde – levé zadní kolo nákladního auta je zachyceno tramvajovým táhlem, dodávka je setrvačností tlačena tramvají, až je odhozena šikmo vpravo, kde narazí o strom. Auto utrpělo na karoserii, která byla vpředu zcela prohnuta, poškozen byl zadní blatník a disk kola. Majitel vozu Leo Frank utrpěl škodu 600 Kč. Tramvaj vyvázla téměř bez poškození – odřen byl pouze lak. Po srážce vyběhla z dělnického domu, kde se zrovna konal kurz vyšívání, žena a obrátila se proti Ritzkovi a nadávala mu ,,že kdyby nebyl utekl, že by se mu to nebylo stalo a nadala mu do chacharů, žebráků a ještě podobných nadávek“. Tak o situaci referuje zápis z místa nehody. Ritzka byl pravděpodobně prudké povahy, neboť ,,ženu pobil po tváři“.

27. července 1936, 10:02 hod., km 1,860. V daném místě mezi stanicemi Zahrádky a Kolonie projíždí tramvaj. Na okraji silnice stojí osobní automobil, jenž stojí před obchodem L. Skulmovského. Když se tramvaj nachází v blízkosti osobního vozu, ten se najednou rozjede přes koleje směrem k Hrabové. K nehodě naštěstí nedošlo.

29. srpna 1936, 18:02 hod, km 1,275 dráhy. Cyklista Jan Motyka, galvanizér starý 25 let, jede na svém bicyklu po dnešní Závodní ulici. Má v úmyslu zabočit do Chalupníkovy ulice, která byla tehdy ve stejné výškové úrovni, a pokračovat dále na náměstí Svobody. Jede však příliš rychle a vráží do zadní části tramvajového vozu, jenž přijížděl do stanice Zahrádky. Cyklista utrpěl srážkou těžký otřes mozku a byl odvezen do nemocnice ve Vítkovicích.

3. listopadu 1936, 14:56 hod, km 0,354 dráhy. Když se tramvajový vlak blíží k chodníku podél sportovního hřiště, vjede do tramvajové dráhy cyklista Josef Jarolím. Ve zmatku seskakuje z kola a urychleně opouští prostor železničního svršku. Tramvaj naráží na jízdní kolo a sune jej dalších 10 m. Kolo má poškozený blatník a svítilnu.

18. listopadu 1936 dochází k další nehodě v prostoru Chalupníkovy a Závodní (tehdy Kozinovy) ulice. Je 14:55 hodin. Z Chalupníkovy ulice jede osobní automobil zn. P31.959, řízený Hugem Odvárkou. Dělá šoféra dvou pánům – Rudolfu Passerovi a Arnoštu Janošovi. Automobil přijíždí k Závodní ulici, kde je přejezd tramvajové dráhy, označený svislou dopravní značkou. V tu chvíli se k přejezdu blíží tramvajový vlak č. 255 složený z motorového vozu č. 4 a vlečného vozu č. 6 a řízený Josefem Turčou. Šofér automobilu má v úmyslu v km 1,273 dráhy předjet před tramvají do Závodní ulice. Lidé na ulici na něj mávají. Tak činí např. Josef Šulc, který na bicyklu jede ze Závodní do Chalupníkovy ulice. Hugo Odvárka ničeho nedbá. Myslí si, že lidé mávají proto, že chtějí svézt automobilem. Řidič tramvaje zvoní zvonkem, brzdí, ale v tom již naráží na osobní automobil. Auto je sunuto před tramvají 10 m a nato je odhozeno do příkopu. Po nárazu chce okamžitě řidič tramvaje Turča zavolat sanitku, avšak lidé z automobilu mu tento krok vymlouvají s odůvodněním, že jsou v pořádku. Automobil je poškozen, motor však běží.

 

V průběhu konce roku 1936 a počátkem roku 1937 se řešilo, kdo je za nehodu vinný. Josef Turča, řidič tramvaje, již jednou zproštěn viny za nehodu z léta 1936, byl 10. února 1937 osvobozen. Jako vinný byl shledán Hugo Odvárka. Ten argumentoval, že není zdejší a že mu ve výhledu vlevo bránil asi 2 m vysoký plot a stromy. Oba další přítomní cestující v automobilu rovněž neznali prostředí – byli z Prahy a Olomouce. Hugo Odvárka musel nakonec zaplatit pokutu ve výši 20 Kč.

24. prosince 1936. Štědrý den, tma, 18:31 hod. Ve stanici Hrabůvka-kostel dojde k nikdy nevysvětlené nehodě. Josef Vojtus řídí večerní tramvajový spoj. Službu s ním koná průvodčí Max Kohout. V tramvaji cestuje jen  málo lidí. Ve stanici Zahrádky přistoupili čtyři lidé. Tramvaj zastaví ve stanici Hrabůvka-kostel, průvodčí dá znamení řidiči a spoj jede dále směrem k Hrabové. Docela běžná směna. Ve 20:06 hod. však ohlásí Anna Kubačková, narozena roku 1867, na policejní stanici, že při výstupu v 18:31 ve stanici u kostela stála na posledním schůdku stupátka, když tu průvodčí dal znamení k odjezdu, načež žena upadla a vykloubila si pravý ramenní kloub. Automobil Červeného kříže Kubačkovou odvezl k ošetření do nemocnice v Moravské Ostravě. Nehoda neměla žádných svědků. Když zaměstnanci dráhy vyžadovali po Kubačkové jízdní doklad, aby potvrdila, že spojem skutečně jela, řekla, že jej při pádu ztratila. Jak se celá věc skutečně udála – to už nezjistíme.

Pro období let 1937-1939 se nám záznamy o nehodách nedochovaly.

Rok 1940 – nehody na křížení dvou tratí

11. leden 1940. Mrazivé ráno, teplota klesá k mínus 26°C. Na zemi leží čerstvě napadaný sníh, je slabá mlha, ranní šero. Ocitáme se na křižovatce ulic SA a U Stadionu (dnes Rudná x Závodní), km 0,88 dráhy Mariánské Hory – Brušperk. V 5:58 vyjíždí od zábřežské pošty tramvajový vlak složený z motorového vozu č. 4 a dvou vlečných vozů č. 105 a 106. Tramvaj řídí Richard Klečka, ve vozech jede pět cestujících. Souprava míří směrem k Hrabové.

Jiné místo, stejný čas. Z konečné stanice v Zábřehu-Družstvě vyjíždí jiná tramvajová linka směrem do Vítkovic. Jedná se o dráhu Společnosti moravských místních drah (SSMD, během války název poněmčen na Mährische Lokal-Eisenbahn-Gesellschaft – MLEG). Trať směřovala po dnešní Rudné a Zengrově ulici do Vítkovic. Dráha kříží na výše zmíněné křižovatce tramvajovou trať Vítkovice – Hrabová. Štěpán Muřin, jenž řídí tramvajový vůz č. 8 s pěti cestujícími, přijíždí k osudnému křížení tramvajových tratí.

V 6:01 hod. narazí tramvajový vůz č. 8 společnosti MLEG čelně na bok vítkovického motorového vozu č. 4. Komárek má na dvou místech proraženou střechu a poškozené oplechování. Tramvajový vůz MLEG vyjede vlivem nárazu z kolejí, má poškozenou přední plošinu, zejména její levou část. Průvodčí tramvaje MLEG si zlomil desáté a jedenácté žebro, když při nárazu upadl na opěradlo. Dva cestující jsou lehce raněni, odchází však bez lékařského ošetření do zaměstnání.

Jak k nehodě došlo? Když Štěpán Muřin dojížděl ke křižovatce, viděl, že tramvajový semafor nesvítí. Lehce přibrzdil a chtěl přejet křížení kolejí, když v tu chvíli zpozoroval zleva přijíždějící tramvajovou soupravu od zábřežské pošty. Muřin brzdil magnetickou brzdou, sypal písek, ale nárazu již nemohl předejít. Řidič druhé tramvaje, Klečka, viděl na semaforu zelené světlo, a proto vjel do křižovatky, na níž pocítil náraz.

Po srážce se rozběhla několikerá fáze výslechů. Případ se táhl několik měsíců. MLEG hned na začátku upozornila na nefungující semafor. Žárovka semaforu byla skutečně poškozena, pravděpodobně tuhými mrazy. Řidiči tramvají i přesto měli dbát zvýšené opatrnosti, především Štěpán Muřin. Samotní cestující k nárazu nevypověděli nic bližšího, jelikož přes silnou námrazu na oknech tramvají neviděli ven. Škoda na vítkovické tramvaji byla vyčíslena na 10.550 K, na voze MLEG byla vyšší – 36.659 K.

3. května 1940 došlo málem k srážce tramvaje a vojenského automobilu v km 0,68 dráhy. Vlak č. 216, složený pouze z motorového vozu č. 1, přijíždí v 8:03 hod. ke křižovatce ulic SA a U Stadionu (Rudná x Závodní). Řidič tramvaje Rudolf Ševčík respektuje povolenou rychlost. Jede k Vítkovicím a nachází se u stožáru č. 191, když si všimne ve vzdálenosti 15 m před vozem vojenského automobilu, které vyjíždí od stadionu a chce přejet koleje. Ševčík dává výstražné znamení nožním zvonkem a prudce brzdí, aby se vyhnul srážce. Naštěstí se podařilo. Na přední plošině stála žena, kterou zranily posuvné dveře na kloubech levé ruky. Six Imgard byla přepravena do vítkovické nemocnice k ošetření. Pojišťovna ji vyplatila odškodné ve výši 506,70 K.

30. května 1940 se udála další nehoda. Závěr května, sucho, km 2,68 dráhy – stará Místecká ulice u restaurace a kavárny Jakuba Pochtiola. Tma, pět minut po půlnoci. Když se motorový vůz, řízený Rudolfem Losertem, blíží k uvedenému místu, spatří řidič ve vzdálenosti cca 6 m před vozem muže, jenž kráčí směrem k Vítkovicím. Losert okamžitě začíná brzdit, avšak pocítí mírný náraz. Tramvaj zastaví. Za vozem leží na zemi muž, je při vědomí. Je to zámečník Franz Beranek. Sanitním vozem vítkovické závodní nemocnice je přepraven do nemocnice. Na nohou má četné lehké oděrky, z nosu krvácí. Sám Beranek dal sobě za vinu, že jej tramvaj srazila, a přiznal se, že byl pod vlivem alkoholu. Před srážkou vypil čtyři piva a objednal si čtyřikrát koňak.

26. června 1940, km 3,935 dráhy, 8 hodin a 8 minut ráno. Stará Místecká. Řidič tramvajového spoje Josef Willert jede s tramvajovým vlakem, který sestává z motorového vozu č. 3 a vlečného vozu č. 102 směrem k Hrabové. Odjíždí ze stanice Hrabůvka kostel. Po chvíli jízdy Willert vidí asi ve vzdálenosti 20 m nákladní auto, které vyjíždí z nepojmenované ulice, jež vybíhá napravo ve směru jízdy tramvaje. Brzdí. Nákladní auto zn. M.79869, řízené Josefem Hubem, bytem v Přívoze, se ocitá v prostoru kolejiště. Nedbá výstražného zvonění tramvaje. Dochází ke srážce. Nákladní auto je nabráno přední částí tramvaje do levé části karoserie. Auto je odmrštěno na levou stranu silnice, kde poškodilo plot u domu Barbory Mutinové (Místecká č. 267) a také sloup trakčního vedení č. 278.

28. srpna 1940 došlo k nehodě v 19:04 hod v km 3,7 dráhy. Řidič tramvaje Richard Klečka řídí motorový vůz č. 1, za nímž je připojen vlečný vůz č. 106. Když tramvaj odjížděla ze stanice Hrabůvka-kolonie, vypadla z vozu Josefina Šeděnková. Jako kvitanci jí dráha dala odškodné ve výši 500 korun a dalších 50 na vyčištění pláště.

Na vině válečné zatemnění?

13. září 1940 vyjíždí za tmy tramvajový vlak č. 380 ze stanice Zahrádky (dnes Most čs. armády) směrem k Vítkovicím. Je sychravo. Řidič tramvaje Rudolf Losert najednou uvidí ve 23:33 hod. v kolejišti u sloupu č. 207 něco podezřelého. Myslí si, že je to nějaký velký balík. Prudce brzdí ruční brzdou, elektrickou brzdou, sype písek. Vše je však marné. Tramvaj neznámý předmět zachytí. Tramvaj ujede od místa srážky ještě 15 m, zůstane stát. Řidič a průvodčí Josef Fojtík se jdou podívat, do čeho tramvaj narazila. Pod ochranným rámem tramvaje naleznou lidské tělo. Na místě je okamžitě český lékař ze zábřežské nemocnice, Dr. Grygar. Ten vysvobodil neznámého muže z ochranného koše tramvaje a dal jej převézt sanitním vozem do vítkovické závodní nemocnice. Tam bylo zjištěno, že muž je silně opilý. Při výslechu doznal pracovník vítkovické mostárny, že v 18 hodin navštívil kancelář Vítkovických železáren, poté šel směrem k domovu. Zastavil se v závodní kantýně, kde vypil několik piv a panáků. Poté konečně vyrazil opilý domů. Jak se na koleje dostal, nevěděl. Zranění pracovníka železáren bylo i přes sražení tramvají stanoveno jako lehké. Nešťastník mohl mluvit o štěstí – vždyť tramvaj ho tlačila po kolejích 15 m, během srážky ztratil botu a aktovku.

10. října 1940, 21.50 hod., v km 3,12 dráhy Mariánské Hory – Brušperk jede řidič nákladního auta František Merta Místeckou ulicí. Nákladní auto táhne za sebou přívěs zn. Škoda o největší přípustné hmotnosti 4 tuny. Merta veze stavitelské firmě Gajovský kulaté klády, z nichž je jedna 14 m dlouhá a přesahuje 5 m přes vlečný vůz. Tato kláda je opatřena na svém konci červeným praporkem, nikoliv světlem. Když automobil zahýbá do ulice Na Obecní, kde měla firma Gajovský pilu, vyhnula se dlouhá kláda nad koleje místní dráhy, kde právě projížděla tramvaj. Tramvajový vůz naráží do klády. Nárazem nebyl nikdo poraněn, dokonce ani řidič tramvaje Karel Schmid. Bezpečnost cestujících byla ohrožena prudkým nárazem a brzděním. Na motorovém voze byl srážkou na přední straně odřen červený nátěr v délce 40 cm. Přívěsný vůz byl nárazem převrácen na stranu, ale škoda na něm nevznikla.

Řidič Schmid uvedl, že se v onu chvíli blížil k zastávce Hrabůvka-cihelna, jel rychlostí 10-15 km/h. Když vjížděl na výhybku, zpozoroval ve vzdálenosti asi 3 m před sebou kládu, a proto ihned začal brzdit. Kládu, označenou praporkem, nebylo v šeru dobře vidět. Řidič Merta na svou omluvu uvedl, že nepočítal s návratem tak pozdě, proto si s sebou nevzal svítilnu. Merta byl naštěstí pojištěn a tak vzniklá škoda byla proplacena Hasičskou pojišťovnou v Brně.

22. listopadu 1940 se stala nehoda v km 2,35. Motorový vůz č. 4 ve 22:02 míří z Hrabové k Zábřehu. Řidič Klečka, jenž řídí motorový vůz č. 4, projíždí po ulici U Stadionu kolem továrny na drátěná a konopná lana (dnes Závodní ulice, dílny učiliště Vítkovic). Před tramvají kráčí úředník Karel Trubecký. Snad řidič ani úředník nedbají pozornosti. Tramvaj vráží do chodce, ten se svalí na zem a je vlečen před tramvají dalších 16 m. Trubecký byl převezen sanitním vozem do závodní nemocnice Vítkovických železáren, kde je ošetřen Dr. Aloisem Aresinem. Ten zjišťuje, že muž utrpěl odřeniny na většině těla, snad má i vnitřní zranění – musí na rentgen. Lékař označí zranění za těžké. Tři cestující v motorovém voze byli ohroženi prudkým brzděním na bezpečnosti, naštěstí se však nikomu nic nestalo.

Silnice v uvedeném místě byla 10 m široká, dehtovaná, rovná. V dané době byla mokrá – padala mlha. Koleje byly mokré a brzdná dráha tramvaje byla úměrně delší. Pro válečné zatemnění byla ulice nepřehledná. Chodník zde nebyl. V místě, kde byl Trubecký motorovým vozem zachycen, byla patrna na půl metru dlouhém úseku koleje krev. Na kolejích byl pozorován písek v délce 8 m, který sypal řidič motorového vozu, aby zvýšil účinnost brzdění.

Trubecký u výslechu udal, že byl na návštěvě u hudebníka Josefa Brože a že šel od něho domů. Když vyšel ze světla domu do temnoty ulic, špatně viděl. Vyrazil směrem k Zábřehu n. Odrou podél koleje, asi ve vzdálenosti 1 m od kolejiště. Za sebou uslyšel zvonění tramvaje, myslel však, že tramvaj je ještě v dostatečné vzdálenosti. Proto se rozhodl přejít koleje na pravou stranu, když v tom byl vozem povalen. Svědek nehody, Antonín Segeťa, vypověděl, že v inkriminovanou dobu jel v tramvaji a koukal řidiči Klečkovi přes rameno, když tu asi ve vzdálenosti 20 m uviděl tmavý stín jdoucí asi 1 m vedle kolejí. Asi 3 m před srážkou uviděl úředníka Trubeckého, jak přechází kolej. Žádná ze stran se necítila být vinnou, neštěstí připisovaly k válečnému zatemnění ulic.

Petr Přendík

Pozn.: Se souhlasem Petra Přendíka převzato z webu historie.ovajih.cz.