V poslední době se objevují snahy obnovit některé památníky, které byly strženy v roce 1918 jakožto symboly Rakouska–Uherska, konkrétně Mariánský sloup na Staroměstském náměstí a pomník maršála Radetzkého na náměstí Malostranském.
I v kanceláři našeho starosty visí obrázek nápadně připomínající císaře Franz Josepha, zatímco portrét českého prezidenta tam není. Nic proti smíření s minulostí, ale neměli bychom zapomínat na ty, kteří i se zbraní v ruce coby legionáři bojovali za to, abychom nebyli součástí „žaláře národů“. Všechny takové retro aktivity jsou i neúctou k prezidentu Masarykovu, přezdívanému Prezident-osvoboditel.
Maršál Radecký byl český šlechtic, takže nechápu tu německou transkripci jeho rodového příjmení.
Celý článek působí dojmem slepence, z kterého kouká spousta myšlenek, ale ač jsem jej četl několikrát, nepochopil jsem, co pisatel chce vlastně říci.
Prostě: Nic proti retru, ale nesmíme ztrácet historickou paměť.
Já taktéž nechápu o čem článek je,snad o tom,že u starosty nevisí obrázek prezidenta?
Tak si ho zkuste nejdřív přečíst.
Já ho četl, několikrát, a nepomohlo. Připomíná mi to takové ty hospodské moudra po šestém pivě. Veškerá moudrost vesmíru rozšafně nahuštěná v pár větách, ale obsažené poselství nepochopíte dříve, než po oněch šesti pivech. Každopádně to vypadá, podle autorových reakcí v komentářích, že pisatel je přesvědčen, že vycizeloval esejistický skvost.
Nemyslím, že jsem skvělý literát, ale zkuste těch 6 piv, třeba Vám to pomůže k pochopení.
Pochopil jsem, je to 42
Jste si jistý – není to 43?
Vím, že rád jdete proti proudu, ale zde si jsem naprosto jist.
Pokrok lidstvu přinesli jen ti, kteří nepřejímali slepě obecně platný názor, ale zamýšleli se nad ním.