S první částí Vašeho sdělení souhlasím. Na druhou stranu, nevím, co máte proti smaženým tarantulím. Mně přijdou jako delikatesa:-):-):-). Kdybyste hodně chtěl, pošlu Vám důkaz, ale pochopitelně jen do mailu, některé slabší žaludky by tu fotku z Kambodži asi nezvládly:-):-).

Jak vidno, být šéfredaktorem HL není asi žádné terno – odměna by se asi měla doplnit o potravinové balíčky…

brouk je náhodou super. Stejně tak kobylka, pokud je dobře prosmažená. Trochu problém mívám s pečenými pavouky. Ale i ti se dají. A teď zcela výjimečně nekecám…

A po dvou týdnech i brouk.

Přesně tak to je. Z toho důvodu nikdy nenastupuji do horkovzdušného balonu bez toho, abych měl skládací soupravu na lov ledních medvědů a zároveň velmi praktický breviář, který napsal cestoval Eman Hrdlička (nesprávně historiky označován jako Emil Holub): „Jak přežít na Sahaře, aneb stačí týden hladovění a pouštní ještěrka se stává delikatesou“.

děkuji, děkuji. No, jak se říká – nikdy neříkej nikdy. A jsou i jiná vzdušná plavidla, třeba taková ta s vrtulí vepředu, a to je taky zážitek… A je tam dokonce i velká pravděpodobnost, že se člověk podívá, na co opravdu chce, třeba na Hrabovou, kostel, Pilíky, haldu… Na rozdíl od balónu se to dá řídit (teda tvrdí můj oblíbený pilot, já tomu nerozumím).

Proč by ne, já bych se s ním vzduchoplavil bez váhání.

To je pochopitelné … 🙂 .. v kufru máš plavky a skončíš třeba v Norsku … 🙁 … :). Ale malá rada zní, kdo je připraven, není překvapen … takže nejen plavky na „palubu“, ale i spodky není marno přibalit … 🙂 🙂

a to je na letu balonem to krásné – nikdy nevíš, kde vlastně přistaneš:-). Je fakt, že na dovolenou do Thajska bych právě z toho důvodu balonem neletěl:-)