Ivo Brázdil psal v červencových Hrabovských listech o tom „Jak jsme na hrabovských lukách sbírali kapra lučního“. Je nejvyšší čas zveřejnit jeho krásně napsaný článek v plné délce, s aktivními odkazy na videa a doplněný o fotky. Videa byla nahrána i na youtube kanál obce.
Před dvaceti lety po vytrvalých a prudkých deštích se rozlila řeka Ostravice. Stalo se tak v červenci 1997 kdy v období mezi 4. a 8. červencem spadlo až přes polovinu ročního úhrnu. Nejvyšší denní úhrny srážek byly naměřeny na Lysé hoře, kde za jediný den spadlo 234 mm vody. Po sesuvu svahu z úbočí Travného dosáhla hladina přehrady Šance kritického stavu. V té době bylo upouštěno 300 m3/s. Prohlédnout si to můžete na Youtube.
Voda by Hrabovou protékala disciplinovaně korytem, jenže pod horním splavem u statku byla hráz přerušena kanálem, který odvodňuje horní konec Hrabové ve směru od Pilíků ke splavu. Tady došlo k obrácení toku v kanálu a přelivu na obě strany a voda si našla cestu ve starém řečišti. Ztrácela se až ve vrbině v oblasti mezi ulicemi „Na Potoku“ a „Závadovou“ (u tzv. koncentráku).
Fotky jsou na Flickru obce:
6. července jsem se vrátil po dovolené a musel jsem se legitimovat hlídce policie, která hlídala naše majetky před případnými poberty. Do domu jsem se přebrodil. Bylo jasné, že na záchranu věcí ve sklepě je pozdě. Znamenalo to rozloučit se s pračkou, plynovým kotlem a spoustou věcí, které jsem nashromáždil po svých předcích a které trpělivě čekaly ve sklepě na renovaci. Proč právě já? Je fakt, že jsem vždy prohlašoval, že tady budu do 150ti let a tohle byla 150ti letá voda, takže jsem ji zažít musel. Ztráty vyřeší pojistka. Nevyřešila. Po důkladném prostudování pojistných podmínek bylo jasné, že pojišťovna by hradila škodu v případě pádu letadla na můj dům, ale povodeň je z plnění vyjmuta. Když jsem si později přečetl bilanci ČSSÚ, tak mi mé škody už připadaly bagatelní. V ČR při povodni v roce 1997 zahynulo 49 lidí, úplně zničeno bylo 2.151 domů, strženo 26 mostů a škoda dosáhla 63 miliard korun (ta moje v tom není započtena).
Soused v té době stavěl dům. Nevěřili byste jak rychle vám voda uklidí ze zahrady čerstvě dovezený písek, nebo jak vám promění stavební buňku, ve které máte uschováno vápno, v krápníkovou jeskyni. Přesto všechno se mi zdál soused veselý. Brzy totiž přišel na to, že ploty fungují jako sítě a v rohu zahrady se hromadí kapři. Kapra lučního jsem do té doby neznal a začal jsem se pídit po jeho výskytu. Na mém pozemku by jej nemělo co zadržet neb mi voda vzala ploty. Vedle na pozemku jsem menší stádečko kapra lučního zahlédl. Brodili jsme se s kolegou vodou v domnění, že kapra lučního zaženeme do plytké vody a tam jej posbíráme jako zahradní plody. Toto nezkoušejte, pokud má ryba dostatek vody, bude vždy rychlejší než brodící se člověk. Nehledě k tomu, že nejsou vidět pod hladinou díry, do kterých jsem se sám chytil. Bystře jsem usoudil, že bude lepší počkat. Přeci tu ta voda nebude navěky a kapr luční, zůstane v malé tůňce a bude můj. Opět jsem se mýlil. Chodil jsem do práce a jiný můj soused ne. Když jsem přišel domů už mi je ukazoval. Přiznávám, že takový hlad, abych byl schopen použít jeho lovnou techniku, jsem ještě neměl. Použil vidle jako harpunu – jako Neptun. Mimochodem ten soused harpunář je zmíněn v ročence Hasičů z roku 1966, kde je popisována dramatická záchrana při velké povodni v roce 1960. Tehdy při evakuaci byl silným proudem stržen nafukovací člun hasičů přes plot a matka se třemi dětmi (včetně našeho harpunáře) byli vysazeni na strom, kde setrvali do poskytnutí pomoci, kde hlavní roli sehrál náhodný řidič Tatry 111.
Dosud nezveřejněné video z července 1997 můžete shlédnout na Youtube.
O nebezpečí povodní v Hrabové píše zasvěceně pan V. Slavík: Nebezpečí povodní v Hrabové.
Na závěr jen přání všem, kteří byli povodní postiženi, aby už to nemuseli zažít znovu a aby pro jejich klid zveřejnila povodňová komise, co vše bylo vykonáno, aby se stav neopakoval.
