Od Věrky Kročkové se nám podařilo získat další velmi povedenou básničku, kterou je nám ctí a potěšením zveřejnit.
Podzim
Věra Kročková
Slunce se schovává v šedavých mracích.
Teskno je… u srdce bolí…
Smutno je po teple i tažných ptácích
a chlad už vane sem z polí…
Tak rychle utíká jaro i léto.
A je tu podzim. A listí padá.
Zpomalit všechno chci – nedaří se to.
Zima pak přichází a studí záda.
Zalézá za nehty a štípe do tváří.
Do šátků, rukavic balí se každý z nás.
Z dálky se pohledem málo kdo rozzáří.
Uklidit z venku vše do sklepů přišel čas.
Ráno už nebudí veselé pípání,
ba ani hvízdání kosů…
Příroda klidně zaspí své svítání
v jinovatku pak promění rosu.
Ale i tady se radost hledat dá.
Jen kdo chce, ten jí vidět smí.
List třpytivě zdobený okraj má.
A v krajkoví se tak dobře sní…
Když v srdci plamen lásky plane
zahřeje i za zimního šera.
Vždyť z jara zase všechno vstane
a z kruté zimy bude už jen „včera“…
