Škola
Věra Kročková
Vyprávěl mi taťka o staré škole.
Jak v plotě byla laťka – povolená dole,
co poskytla mu zkratku k návštěvě její.
A vidím taťku a trochu se směji.
Ale zase blízko byla pro mou milou tetu.
Ta to vzala dookola ať tam není v cukuletu.
Ve škole se mluvit smělo,pouze když byls tázán
škoda, že to dnes tak není z každého je „Tarzan“.
Každý druhý ADHD. Vlídně oslovujte děti!
Že vás titulují „hade“ ? Ach, jak ten čas zvláštně letí….
A kamarády staré gardy – Beďu, Culdu Vašíčka
potkáš někde u zahrady. Hele… To je babička…
A i když nová škola stojí a let už to je šedesát,
kolika lidem i tahle škola nedala v noci klidně spát?
Kolika kantorům se honí v hlavě kruté myšlenky,
když opravují s hrůzou v očích ty „dostatečné“ písemky…
Kéž mají všechny školy spousty žáků těch,
co třeba byli raubíři a jako „pytel blech“
A přece přeze všechno chodili s taškou na zádech
a vnímali vše, co se kde šustlo v jejich zdech.
Ať mají děti rády, tu naši školu hrabovskou
z učení a kolektivu v srdci radost obrovskou.
bomba