První světová válka a první poválečná léta v životě obce Hrabová [2]

V rámci kulatého výročí, které letos slaví Česko (25 let od vzniku ČR, 50 let od srpna 1968 a 100 let od vzniku Československa) jsme se rozhodli, že na Hrabová.Info vytvoříme seriál, ve kterém postupně zveřejníme bakalářskou práci Radima Staňka. Práce se zabývá první světovou válkou a prvními poválečnými léty v životě obce Hrabová.

<< Předchozí díl

3. Vymezení regionu

Současná Hrabová tvoří jeden z městských obvodů statutárního města Ostravy, v rámci něhož spadá do Moravskoslezského kraje. K městu byla obec připojena nejprve v roce 1941, poté v letech 1954─1960 se znovu dočasně osamostatnila a roku 1960 došlo k jejímu opětovnému připojení [12].

Hrabová se rozkládá v moravské, jižní části města, v nadmořské výšce 240 m, na levém břehu řeky Ostravice. Sousedí s obcemi Hrabůvka, Vratimov, Paskov a Nová Bělá. Nynější katastrální výměra zaujímá plochu 920 ha. Počet obyvatel k 1. lednu 2012 činil 3 770 osob, a to včetně 121 cizinců [13].

V době, o níž pojednává tato bakalářská práce, fungovala Hrabová jako samostatná obec. Obecně se jednalo o vcelku chudou příměstskou obec. Z hlediska politické správy spadala Hrabová pod politický okres Moravská Ostrava. V tomto správním vztahu se obec nacházela v letech 1900─1941. Taktéž soudně Hrabová náležela do jurisdikce soudního okresu Moravská Ostrava [14].

Co se týče plochy, zaujímala celková výměra Hrabové 997 ha. K roku 1900 zaujímala hospodářská půda 927 ha, z čehož bylo 697 ha polí, 90 ha lesů, 68 ha luk, 61 ha pastvin a 11 ha zahrad. Počet domů se mezi léty 1910 a 1921 pohyboval v rozmezí od 204 do 225, počet obyvatel pak od 2 211 do 2 277 [15].

4. Hrabová do roku 1914

Hrabová vznikla nejspíš již v první polovině 13. století. Jméno obce se odvozuje od pojmu „habr“, resp. ve starším znění „hrab“, což označuje místo, kde rostly habry. Právě slovanský slovní základ nasvědčuje tomu, že obec byla s největší pravděpodobností založena ještě před příchodem éry vrcholné kolonizace, tj. do poloviny 13. století [16]. Nejstarší zmínku o ní máme ze smlouvy týkající se hranice mezi državami olomouckého biskupa Dětřicha a těšínského a osvětimského knížete Měška. Smlouva pochází z roku 1297 [17] a obec se v ní objevuje pod názvem „Grabow“ [18]. Listina vydaná dne 2. srpna 1297 v Ostravě je zároveň křestním listem Hrabové [19].

Vzhledem k nedostatku pramenů nelze zcela přesně říci, zda se obce přímo dotkla vrcholná kolonizace zahájená z popudu olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku již v 50. letech 13. století a zda se v Hrabové usadili němečtí osadníci. S jistotou víme, že roku 1300 udělil biskup Dětřich paskovské léno Stangeům, přičemž součást tohoto léna tvořila i obec Hrabová [20].

V pramenech, zejména v nejstarších lenních knihách olomouckého biskupství, se můžeme prakticky až do 15. století setkat s vícerými názvy obce. Kupříkladu záznam z roku 1392 hovoří o Markvartovi z Volfsberku, jemuž patřil statek ve Staré Hrabové (Alden Grabe) a Nové Hrabové (Neuen Grabe). K roku 1435 máme doloženu lenní přísahu z obcí Paskova, Nové Bělé, Malé Hrabůvky (Hrabuwka Parva) a Velké Hrabové (Hrabowa Parva), kterou složil Mikuláš z Paskova. Podle závěrů dosavadního historického výzkumu jde v případě Nové Hrabové a Malé Hrabůvky o dnešní Hrabůvku a v případě Staré a Velké Hrabové o Hrabovou [21].

V lenní závislosti na olomouckém biskupství zůstala Hrabová v rámci paskovského léna do roku 1538, kdy se Hrabová a spolu s ní také obce Žabeň, Krmelín, Nová Bělá, Hrabůvka a městečko Paskov vymanily z této lenní závislosti a staly se šlechtickým statkem. Ten byl zapsán v olomouckých zemských deskách a jako první světský držitel získal Hrabovou Jan z Pernštejna a na Helfštýně [22].

V souvislosti se změnou majetkoprávních vztahů se také hovoří o rybnících a tzv. „rybniščích“ [23] v okolí Paskova. Přestože bližší informace o počátcích zakládání rybníků nemáme, s velkou pravděpodobností se o ně v dané lokalitě zasloužil Jan Doubravka z Doubravky a Hradiště, sekretář biskupa Stanislava Thurza a také poslední biskupský man paskovského panství. Jan Doubravka se roku 1541 stal rovněž olomouckým biskupem a silně se angažoval v hospodářské činnosti, zejména právě zakládání rybníků. S budováním rybníků se pojí též následující držitelé panství, Pernštějnové [24].

V průběhu 16. století zasáhla paskovské panství reformace. Přímo v Hrabové se toto nábožensko-politicko-sociální hnutí namířené proti monopolnímu postavení katolické církve projevilo na přelomu 16. a 17. století [25]. Mezi lety 1527 a 1617 v Hrabové působil sbor českých bratří. Sbor měl v Hrabové rovněž vlastní školu. Poté, co došlo k vyhnání sboru, byl roku 1633 na hrabovskou faru dosazen katolický farář Martin Fulkavius. Tento kněz sloužil mše rovněž ve Staré Bělé a v Paskově. Do Paskova bylo záhy přeneseno sídlo duchovní správy [26].

Můžeme říct, že hrabovské náboženské poměry se od druhé poloviny 17. století stabilizovaly a Hrabová se znovu přiklonila ke katolickému vyznání. Dopis z roku 1764, adresovaný krajskému úřadu v Přerově, se již v rámci paskovského panství zmiňuje o všech farnících jako o dobrých katolících [27]. Ovšem k obnovení hrabovské fary došlo až v roce 1780 [28].

Během posledních sta let fungování feudálního zřízení vystřídala Hrabová jakožto součást paskovského panství několik majitelů. Mezi roky 1765 a 1776 patřila obec olomouckému směnárníkovi a průmyslníkovi, Karlovi Pammesbergerovi z Kettenburgu, jenž byl do šlechtického stavu povýšen Marií Terezií roku 1762. V letech 1779-1809 drželi panství Mitrovští z Nemyšle a na Hrabyni. Za následujících držitelů, příslušníků rodu Saint Genois d ́Annaucourt, došlo v roce 1848 ke zrušení poddanství a tím také k vyvázání z poddanských břemen [29]. Zrušení poddanství mělo samozřejmě velký vliv. Z ekonomického hlediska tak přestal existovat feudální vztah k půdě jakožto podstatný limitující faktor, který bránil dalšímu vývoji.

V letech 1848─1851 proběhlo vyvazování pozemků z poddanství. Břemena, která na těchto pozemcích spočívala, se rušila buďto za určité odškodnění, nebo zcela bez náhrady, což se vztahovalo na drobné domkáře. Realizovaly se ovšem také další změny. Došlo k ustavení obecní samosprávy, přičemž správními orgány obce se stal obecní výbor a obecní představenstvo. Do čela obce byl pak volen starosta [30].

V říjnu roku 1897 byl v Hrabové zřízen poštovní úřad. Ten nejprve vystřídal místo v několika domech obyvatel obce, až byl v roce 1904 přemístěn do budovy místní školy. K 1. prosinci 1904 došlo v Hrabové ke zřízení četnické stanice a v roce 1906 pak byla v obci instalována jízdní pošta [31].

[12] BAKALA, J. a kol.: c. d., s. 500 an.
[13] BARTOŠ, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848─1960. Svazek XVI., s. 53; Oficiální web obce: Ostrava-Hrabová. In: http://www.ostrava-hrabova.cz/o-hrabove/d-1001/p1=51 [cit. 22. 12. 2012].
[14] BARTOŠ, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848─1960. Svazek I. Územně správní vývoj státních a společenských institucí a organizací na Moravě a ve Slezsku v letech 1848─1960. Ostrava 1966, s. 25.
[15] BARTOŠ, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848─1960. Svazek XVI., s. 53.
[16] BARCUCH, A. ─ ROHLOVÁ, E.: c. d., s. 4 an.
[17] BAKALA, J. a kol.: c. d., s. 500 an; BARCUCH, A. ─ ROHLOVÁ, E.: c. d., s. 4 an.
[18] Též „Grabowa“. BAKALA, J. a kol.: c. d., s. 500 an.
[19] BARCUCH, A. ─ ROHLOVÁ, E.: c. d., s. 4 an.
[20] Tamtéž, s. 5.
[21] BAKALA, J. a kol.: c. d., s. 500─501 an.
[22] BAKALA, J. a kol.: c. d., s. 501; BARCUCH, A. ─ ROHLOVÁ, E.: c. d., s. 6 an. 23 Místo, kde býval dříve rybník.
[24] BARCUCH, A. ─ ROHLOVÁ, E.: c. d., s. 6 an.
[25] Tamtéž.
[26] Tamtéž, s. 6─7 an.
[27] BARCUCH, A. ─ ROHLOVÁ, E.: c. d., s. 6.
[28] BAKALA, J. a kol.: c. d., s. 501; BARCUCH, A. ─ ROHLOVÁ, E.: c. d., s. 6 an. 29 BARCUCH, A. ─ ROHLOVÁ, E.: c. d., s. 11 an.
[30] Tamtéž, s. 12─13.
[31] BARCUCH, A. ─ ROHLOVÁ, E.: c. d., s. 16 an.