První světová válka a první poválečná léta v životě obce Hrabová [3]

V rámci kulatého výročí, které letos slaví Česko (25 let od vzniku ČR, 50 let od srpna 1968 a 100 let od vzniku Československa) jsme se rozhodli, že na Hrabová.Info vytvoříme seriál, ve kterém postupně zveřejníme bakalářskou práci Radima Staňka. Práce se zabývá první světovou válkou a prvními poválečnými léty v životě obce Hrabová.

<< Předchozí díl

5.1. Politická situace

5.1.1. Válka

V době, kdy Rakousko-Uhersko vstupovalo do první světové války, již byla rozvinuta obecní samospráva. Záležitosti obce zastupovaly jednak obecní výbor a jednak představenstvo. Obecní představenstvo tvořil starosta obce a spolu s ním alespoň dva obecní radní [32]. Volební období obecního představenstva i výboru trvalo tři roky, avšak ve funkci setrvávali jejich členové až do doby, než bylo zřízeno nové zastoupení obce [33]. Poslední obecní volby se v Hrabové před vypuknutím první světové války konaly v lednu roku 1914 [34]. Starostou se stal Antonín Adámek, jehož jako kandidáta proklamovali především dělníci [35]. Prvenství těchto voleb spočívalo v tom, že poprvé usedlo v obecním zastupitelstvu 24 členů [36].

Když sarajevské výstřely ukončily život rakousko-uherského následníka trůnu, působil Antonín Adámek ve funkci starosty první rok. Jeho blízký spolupracovník, řídící učitel František Bartoník ho charakterizoval takto: „Úřadoval tehdy právě prvý rok, mladý, energický, práv a jeho povinností svého úřadu dokonale znalý, úkol i v této přetěžké době vážně a šťastně pojímající. Neúnavná, prohlédavá a blahovolná jeho činnost zdála se ukazovati, jakoby již byl v životě kdysi v době válečné úřad starosty obce zastával. Taktéž byl všemi činiteli samosprávnými v obci ochotně podporován ve své snaze v dobro občanstva.“ [37] Takováto, byť stručná, ale velmi barvitá, charakteristika může evokovat dojem jakéhosi kultu osobnosti v malém regionálním měřítku. Nicméně starosta Adámek, jak se zdá, skutečně v rámci svého úřadu a s přihlédnutím ke vzniklým těžkostem, které s sebou vypuknuvší válka přinesla, obstál přinejmenším velmi solidně.

5.1.2. Převrat 1918

„Občané Hrabovští! Oznamuji Vám radostnou zvěst, že Rakousko padlo a byl vyhlášen samostatný svobodný československý stát. Vlády se ujal Národní výbor v Praze a vydal první zákon: Všechny zákony zůstávají v platnosti. Válka je skončena. Ať žije Národní čsl. republika.“ [38] Tímto oznámením se obyvatelé Hrabové dozvěděli 29. října 1918 [39] o vyhlášení Československé republiky.

Nicméně vidina pádu Rakouska-Uherska a státního převratu začala získávat na významu v povědomí společnosti již dříve. Na počátku roku 1918 nabylo české sociální a národní hnutí takových rozměrů, jaké dosud neměly obdoby. Na české politické scéně stále více získávaly převahu protirakouské tendence, přibývalo demonstrací v reakcích na prohlášení českých poslanců v říšské radě a množily se také bouřlivé dělnické stávky v celé řadě podniků, obzvláště v těch podřízených zvláštnímu vojenskému režimu [40]. Kromě toho zde byla čím dál aktuálnější otázka kontroly zásobování potravinami. V atmosféře stále více očekávaného pádu monarchie a případného vyhlášení samostatného státu byla nezbytnost kontroly potravinových zásob neustále urgentnější, a to zejména z důvodu zajištění dostatku potravin pro obyvatelstvo. V případě Hrabové, stejně jako v případě většiny ostatních obcí, rezonovaly snahy o kontrolu zásobování zřizováním „okresních samosprávných hospodářských rad“ [41]. Se zřizováním těchto rad se započalo v období před žněmi. Stály sice mimo oficiální zákon, avšak byly zřizovány starostenskými sbory za stejné účasti všech politických stran. Stejně tak došlo k založení „zemské hospodářské rady“ [42]. Pro moravsko-ostravský okres, do nějž patřila také Hrabová, byla okresní samosprávná hospodářská rada ustavena v srpnu 1918 [43]. Předsedou okresní samosprávné hospodářské rady pro moravsko-ostravský okres se stal hrabovský starosta Antonín Adámek [44].

V noci 27. října [45] odcestoval předseda hospodářské rady Adámek spolu s místopředsedou Josefem Chalupníkem do Brna, kde měli reprezentovat moravsko-ostravský okres na zemské poradě se suspendovaným moravským zemským výborem a s předsedou Zemské hospodářské rady pro Moravu, Kunešem Sonntagem. Akce měla za cíl zastavit transporty potravin za hranice a získat kontrolu nad zásobami potravin. Jednání trvala celý následující den. Zástupci jednotlivých moravských okresů jednali také s moravským místodržitelem, Karlem Heinoldem. Ten ovšem, jakožto osoba loajální rakouskému mocnářství, chtěl hospodářské rady rozehnat. Pro jeho neústupnost a neochotu k dohodě i během druhé návštěvy deputace, prohlásila jej následně zemská hospodářská rada za sesazeného. V reakci na to odjel místodržitel okamžitě do Vídně s žádostí o pomoc. Události se ovšem již daly do pohybu. Shromáždění zástupců moravských okresů přijalo dispozice pro obilní ústav [46]. Transporty potravin, pokud se nacházely na území Moravy, měly být telegraficky zastaveny a přesměrovány do Ostravy či do Brna [47]. Je potřeba zdůraznit, že v tu dobu se na Moravě ještě o událostech v Praze nevědělo.

V Praze započal převrat prakticky již v dopoledních hodinách 28. října. „Muži 28. října“ [48] se v tu dobu vypravili, dle plánu, převzít kontrolu nad Obilním ústavem. Přitom ovšem narazili na shluk lidu, který vyvolalo zveřejnění Andrássyho nóty. Nótou vešlo ve známost, že Rakousko-Uhersko je připraveno jednat o podmínkách příměří. Lidé si ovšem nótu nesprávně vysvětlili jako kapitulaci. Následně začalo bouřlivé strhávání státních znaků z úřadů i z uniforem vojáků. Kapely vyslané do ulic dostaly za úkol hrát sokolské pochody k podpoře nálady. „Muži 28. Října“ poté navštívili Zemské místodržitelství, kde po krátké diskuzi vicemístodržitel Jan Kosina [49] akceptoval převzetí odpovědnosti za klid a pořádek Národním výborem československým. Stejně hladce byla získána kontrola také nad Zemskou správní komisí. Řízení policejního ředitelství se pak se souhlasem stávajícího ředitele chopil Richard Bienert [50].

Jediným problémem tak zůstávala armáda, neboť v Praze byla dislokována posádka, jejíž příslušníci neuměli česky. K okamžitému zásahu ale nedošlo a ztroskotal i následný plán na vojenské převzetí moci, protože vojáci [51], o něž se měl tento pokus opírat, začali sami od sebe opouštět Prahu [52]. Odpoledne pak Národní výbor vydal provolání „Lide československý!“ [53]. Tím byl vyhlášen samostatný československý stát.

Do Brna dorazila zpráva o státním převratu 28. října k večeru, nicméně zprvu panovaly stále nejasnosti v tom, co se vlastně děje. Teprve za soumraku propuklo všeobecné veselí [54]. Zpráva o vzniku samostatného Československa se šířila dál. Starosta Adámek dorazil do Ostravy brzy ráno 29. října [55] a neprodleně zamířil do Hrabové. Prakticky okamžitě povolal obecního sluhu a nařídil mu vyhlásit zprávu o vzniku samostatného státu [56]. Zajímavé je, že obyvatelstvo nezasáhlo okamžitě plošné veselí. Mezi mládeží ihned propuklo veliké nadšení a radost provázená ohromnou sháňkou po trikolorách. Starším obyvatelům však vytanuly na mysl některé ne příliš radostné otázky. Především se řada lidí divila vcelku hladkému a nenásilnému průběhu událostí. Okamžitě tedy vyvstaly obavy, jestli a případně jakým způsobem zareaguje vojsko, co se bude dít s českými vojáky začleněnými mezi vojáky německé, co se dá očekávat od maďarských husarů, kteří v té době byli posádkou v Moravské Ostravě a také jak lidé přečkají nadcházející zimu.

I přes tyto chmurné myšlenky některých lidí však večer již propukly naplno oslavy doprovázené zpěvem a slavnostními průvody za účasti spolků. Kromě toho zaznívaly také nadšené projevy zástupců obce a představitelů jednotlivých politických stran. Oslavy v Hrabové pokračovaly až do večera 31. října [57]. Poté již následovaly první skutečné dny života v nové republice.

[32] Počet radních mohl být v odůvodněných případech rozšířen, ovšem nesměl nikdy překročit třetinu všech členů obecního výboru. Rovněž ale také nesměl tento počet klesnout pod dva.
[33] SCHELLE, Karel: Vývoj veřejné správy na území českých zemí a Slovenska. Bratislava 2011, s. 31. 34 Archiv města Ostravy (dále jen AMO), fond Národní škola Ostrava-Hrabová, přír. č. 342, Školní kronika Hrabovská (dále jen Školní kronika), s. 177.
[35] Tamtéž; Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika 1908─2004 (dále jen Farní kronika). In: http://fara.hrabova.net/image/tid/8 [cit. 21. 1. 2013], s. 29.
[36] AMO, Školní kronika, s. 177.
[37] AMO, fond Archiv obce Hrabová, inv. č. 20a, Pamětní kniha obce Hrabové (dále jen Pamětní kniha), s. 155─156.
[38] Tamtéž, s. 182.
[39] Tamtéž, s. 181.
[40] KÁRNÍK, Z.: c. d., s. 28 an.
[41] AMO, Pamětní kniha, s. 182.
[42] Tamtéž.
[43] Tamtéž, s. 180.
[44] Tamtéž, s. 181.
[45] Tamtéž.
[46] Obilní ústav pro Moravu. Tamtéž.
[47] O tento postup se zasazovali především právě ostravští delegáti. AMO, Pamětní kniha, s. 181.
[48] Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný a Antonín Švehla. Je k nim řazen ještě Vavro Šrobár, který do Prahy dorazil během dne a jako pátý spolupodepsal první československý zákon.
[49] Místodržitel Maxmilian Coudenhove byl v té době ve Vídni.
[50] KÁRNÍK, Z.: c. d., s. 34 an.
[51] Šlo o Maďary a Chebany.
[52] KÁRNÍK, Z.: c. d., s. 35 an.
[53] Tamtéž.
[54] AMO, Pamětní kniha, s. 181.
[55] Tamtéž.
[56] Obecním sluhou byl František Řeha. Údajně se svého úkolu zhostil s takovým nasazením, že ještě než prošel celou obec, ztratil hlas a musel jej zastoupit jeho syn. Tamtéž.
[57] Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 40.