První světová válka a první poválečná léta v životě obce Hrabová [5]

V rámci kulatého výročí, které letos slaví Česko (25 let od vzniku ČR, 50 let od srpna 1968 a 100 let od vzniku Československa) jsme se rozhodli, že na Hrabová.Info vytvoříme seriál, ve kterém postupně zveřejníme bakalářskou práci Radima Staňka. Práce se zabývá první světovou válkou a prvními poválečnými léty v životě obce Hrabová.

<< Předchozí díl

5.2. Vojenská situace

5.2.1. Počátek války

Výstřely, které vyšly z pistole Gavrila Principa 28. června 1914 v Sarajevu, připravily o život rakousko-uherského následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d ́Este spolu s jeho chotí Žofií. Samotný příslušník tajné mládežnické organizace Mladá Bosna [69] netušil, že tato střelba zažehne knot dosud nevídaného a nepředstavitelného konfliktu, na jehož konci se zcela změní mapa Evropy a v drtivé většině případů se naprosto změní životy lidí.

Dne 26. července 1914 provedlo Rakousko-Uhersko částečnou a za dva dny úplnou mobilizaci, přičemž oficiálně vypovědělo válku Srbsku. V rychlé reakci začalo mobilizovat také Rusko, na něž se Srbsko obrátilo s žádostí o podporu. Tak byla již započata cesta k prvnímu celosvětovému konfliktu [70].

Hrabovou zasáhly události přímo spojené s válkou 31. července 1914. V ten den přijel ve čtyři hodiny odpoledne do Hrabové komisař z moravského hejtmanství, který automobilem přivezl velké množství vyhlášek o všeobecné mobilizaci a také předpisy určené obecnímu starostovi. Nařídil okamžité zveřejnění vyhlášek a starostovi přečetl v přítomnosti četníka jeho povinnosti [71].

5.2.2. Úloha obce při mobilizaci

Efektivní a rychlé provedení mobilizace na úrovni obcí, jakožto základních územně-správních jednotek, bylo pro funkčnost celého tělesa c. a k. [72] armády naprosto klíčové. Skutečnost, že po celou dobu války dokázala účinně působit a bojovat, přinejmenším mírně udivuje při poměrně značné organizační složitosti rakousko-uherských vojsk. Kořeny této organizační složitosti, která zapříčinila táhlé rozpory jak rakouských, tak i uherských politických garnitur, sahají až do roku 1868 [73], kdy došlo ke schválení kompromisního branného zákona. Podle něj byla základní organizace rakousko-uherské branné moci následující.

Říšskému ministerstvu války bylo podřízeno společné c. a k. vojsko [74] a válečné námořnictvo. Kromě toho vznikly další tři složky rakousko-uherských ozbrojených sil, které měly teritoriální charakter. Jednalo se o c. k. [75] zeměbranu, tzv. „Landwehr“ [76],  dále k. u. [77] zeměbranu, tzv. „Honvédség“ [78] a chorvatsko-slovinskou zeměbranu, tzv. „Hrvatsko Domobranstvo“ [79]. Zeměbrany spadaly pod kompetence ministerstev zemské obrany, rakouská pod rakouské, uherská a chorvatsko-slovinská pak pod uherské. Kromě toho existovala ještě domobrana, a to c. k. domobrana, tzv. „Kaiserlich-königliches Landsturm“ [80] a k. u. domobrana, tzv. „Magyar király Népfelkelo“ [81]. Domobrana tvořila náhradní zálohu a k jejímu aktivování docházelo pouze v případě války. Je nasnadě podotknout, že vojenská hodnota domobrany byla velmi nízká. Právě v domobraně zpravidla končili seminaristé, učitelé, prvorození synové ze statků a obecně také muži s nižší zdravotní klasifikací [82].

Ke zdárnému mobilizování mužstva na obecní úrovni byl závazný „Návod pro obce ku provedení mobilisace“ [83]. Ten vznikl v rámci Nařízení ministerstva zemské obrany ze dne 1. června 1903, přičemž vydalo jej v Brně téhož roku c. k. moravského místodržitelství. Návod je velmi cenným pramenem, neboť poskytuje velmi podrobné instrukce k tomu, jak se měla, podle rakousko-uherského aparátu, co nejefektivněji provést mobilizace na úrovni obce. Obsah návodu zahrnoval celkem pět částí a navíc tzv. „vzorce“ [84], tedy vzory některých dokumentů. V rámci prvních čtyř ze zmíněných pěti hlavních částí byly obsaženy jednak obecné instrukce týkající se mobilizace, tj. jaká je vůbec úloha obce na spolupůsobení při mobilizaci, a dále pak již konkrétnější pokyny týkající se mobilizace neaktivního mužstva, vyzvání a svolání domobrany a také záležitostí stran koní. Pátá část nesoucí název „Ustanovení zvláštní“ [85] se věnovala otázce úlohy dělnictva.

Pokud se jedná o formální náležitosti spolupůsobení obcí při mobilizaci, je třeba říct, že obce v tomto směru prakticky bezpodmínečně podléhaly správě okresních politických úřadů. Příkazy těchto úřadů musely obce poslouchat a náležitě a přesně provádět. V nezbytných případech, pokud na úrovni obce vznikly určité důvodné pochybnosti, měly se obce na okresní úřady obrátit s žádostí o upřesnění či další pokyny. Za patřičné provedení stanovených instrukcí nesl osobní zodpovědnost starosta obce, případně jeho zástupce.

Velmi důležité také bylo, aby obec měla již v době míru vypracovaný jakýsi časový itinerář úkolů, které je třeba vykonat. Tuto nezbytnost nelze považovat za pouhé byrokratické nařízení, nýbrž nutnost vycházející z logiky věci. Poměrně velké množství úkonů muselo být během mobilizace vykonáno ve velmi krátkém čase. Samozřejmě, že úkony nemohl vykonávat pouze starosta obce. Proto další instrukce nabádaly již v mírové době k určení obecních funkcionářů. Tím se mělo zajistit rozdělení jednotlivých úkolů mezi více osob za účelem co možná největšího urychlení celého procesu. Tito pomocníci, nebo přesněji řečeno „důvěrníci“ [86], měli být vybíráni, pokud možno, z okruhu lidí osvobozených od vojenské služby. Nicméně v návodu byla ošetřena problematika vojenské služby obecních funkcionářů také jinak. Starostové a funkcionáři, kteří náleželi buďto přímo pod vojsko, nebo zemskou obranu, měli setrvat ve svých civilních funkcích podle potřeby do 15. až 26. mobilizačního dne. Analogicky obdobní příslušníci domobrany nemuseli domobraneckou službu nastoupit do 15. dne od vyzvání a svolání domobrany. Tyto úlevy se neděly nekontrolovaně. Dohlížel na ně opět příslušný politický okresní úřad, který měl zajistit, že úlevová opatření budou trvat pouze po dobu, kdy příslušné osoby jsou v dané úřední funkci a především, kdy jsou zaznamenány jako osoby spolupodílející se na mobilizačních úkolech.

Bezprostředně po vyhlášení mobilizace se v Hrabové ustavila válečná komise, jež si rozdělila úkoly. Válečná kancelář byla zřízena v jedné z přízemních tříd v budově staré školy. Do kanceláře se umístila dočasně také telefonní ústředna [87]. Osazenstvo kanceláře tvořil starosta, dále jeho náměstek, toho času Jan Piskoř, a učitel Štěpán Němec. V rámci této kanceláře probíhalo provádění úkolů spjatých s mobilizací. Nicméně kancelář působila také jako instituce pro obyvatelstvo obce. Lidé sem přicházeli s nejrůznějšími ohlášeními, dotazy, prosbami a žádostmi, stížnostmi apod. Dále se zde přihlašovaly zejména ženy, ale i jiné osoby, které měly podle zákona z roku 1912 nárok na válečnou vyživovací podporu. Také se zde vydávaly legitimace nezbytné pro prakticky jakoukoli cestu z obce. Každý člověk mající v plánu cestu, třebaže pouze do sousední obce, si musel opatřit legitimaci obecního úřadu, kterou se musel prokázat při případné kontrole vojenskou patrolou, kterých v té době hlídkovalo v kraji velké množství, a to především za účelem chytání dezertérů.

Primárně pro účely potírání případné dezerce byla v Hrabové vytvořena „domobranecká hlídka“ [88]. V souladu s vyhlášenou mobilizací se na Hrabovskou četnickou stanici dostavilo dvacet vojínů-domobranců. Na stanici tito domobranci nafasovali vojenské stejnokroje a pušky. Není bez zajímavosti, že jak stejnokroje, tak výzbroj byla na c. k. četnické stanici připravena již od podzimu 1913 [89], nicméně vše se drželo v naprosté tajnosti před místním obyvatelstvem. Z domobranců se tak stala vojenská stráž pod velením „c. k. četnického strážmistra Antonína Hotového“ [90], přičemž pole její působnosti zahrnovalo nejen samotnou Hrabovu, ale rovněž sousední Hrabůvku. Krom pátrání po dezertérech, patřila k náplni práce domobranecké hlídky kontrola legitimací cestujících [91], dále pochůzky po komunikacích jak v Hrabové, tak i v Hrabůvce a také strážní služba u pošt v obou obcích. Domobranecká hlídka byla později rozpuštěna [92] a mužstvo roztříděné podle schopnostních tříd bylo odesláno buďto na hlídky jinam, případně na frontu [93].

[69] KVAČEK, R.: c. d., s. 19 an.
[70] Tamtéž, s. 30.
[71] AMO, Pamětní kniha, s. 153.
[72] Císařského a královského.
[73] PERNES, Jiří a kol: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526─1918. Praha 2003, s. 307.
[74] Pozemní.
[75] Císařsko-královskou.
[76] PERNES, J. a kol: c. d., s. 307 an.
[77] Královskou uherskou.
[78] PERNES, J. a kol: c. d., s. 307 an.
[79] Tamtéž.
[80] JUNG, Peter: The Austro-Hungarian Forces 1914─18. Oxford 2003, s. 4.
[81] Tamtéž.
[82] PERNES, J. a kol: c. d., s. 307─308 an.
[83] AMO, fond Archiv obce Hrabová, inv. č. 20b, Návod pro obce ku provedení mobilisace (dále jen Návod ku provedení mobilisace).
[84] Tamtéž.
[85] Tamtéž.
[86] AMO, Návod ku provedení mobilisace.
[87] Na podzim roku 1914 byla pořízena telefonická stanice na poštovním úřadě. AMO, Pamětní kniha, s. 157.
[88] AMO, Pamětní kniha, s. 157─158.
[89] Tamtéž.
[90] Tamtéž.
[91] Postupně byla zrušena nutnost legitimací a byla dána volnost průchodu. Pro cestující vlakem byl ovšem předpis o legitimacích zachována, a dokonce zostřen.
[92] Zajímavý byl osud místního hostinského Felixe Dvorského, jenž po rozpuštění hrabovské domobranecké hlídky skončil jako četař německé armády, s níž se účastnil bojů na západní frontě, u Verdunu.
[93] AMO, Pamětní kniha, s. 158.