První světová válka a první poválečná léta v životě obce Hrabová [7]

V rámci kulatého výročí, které letos slaví Česko (25 let od vzniku ČR, 50 let od srpna 1968 a 100 let od vzniku Československa) jsme se rozhodli, že na Hrabová.Info vytvoříme seriál, ve kterém postupně zveřejníme bakalářskou práci Radima Staňka. Práce se zabývá první světovou válkou a prvními poválečnými léty v životě obce Hrabová.

<< Předchozí díl

5.2.5. Hrabovští na frontě

Z Hrabovských, kteří bojovali v první světové válce, zahynulo, ať již na frontě, v zajetí či v lazaretech na následky utrpěných zranění, případně nemocí, prokazatelně celkem 30 mužů [112]. Do zajetí upadlo 23 mužů [113]. Většina padlých z Hrabové nalezla svou smrt na bojištích v Polsku. Není bez zajímavosti, že jeden z hrabovských mužů, kteří narukovali a padli, působil dokonce jako pilot [114].

Někteří sloužili v průběhu války také v československých legiích, a to jak v Rusku, tak také v Itálii a Francii [115]. Celkem do legií vstoupilo 14 obyvatel Hrabové, z nichž deset bojovalo v legiích ruských, tři v italských a jeden ve francouzských [116].

5.2.6. Konec války a poválečné období

Vojenský element zůstal v Hrabové přítomen i po státním převratu. Bezprostředně po vyhlášení Československé republiky vyvstaly otázky, jak se k této situaci postaví rakouská vojenská posádka dislokovaná zejména v průmyslových obcích ostravsko-karvinského revíru [117]. Přímo v Hrabové se v té době vojáci nenacházeli, nicméně případná reakce mohla hrabovské obyvatelstvo zasáhnout. Strach z vojenského zásahu sice přehlušily oslavy vzniku samostatného státu, ovšem definitivně opadlo nebezpečí až 1. listopadu 1918, kdy se oddílu československého vojska vedených setníkem Běhalem podařilo sesadit gen. Brandstättera, náčelníka městské posádky, stejně jako gen. Neumanna, zástupce krakovského vojenského velitelství pro ostravsko-karvinský revír, a podařilo se odzbrojit třítisícovou posádku [118].

Ponecháme-li pak stranou občany Hrabové, kteří se vraceli ze zajetí a z legií, dotkly se Hrabové vojenské záležitosti v podstatě ještě ve dvou směrech, a to jednak během maďarského vpádu na Slovensko [119] a také během sporu o Těšínsko.

Již v únoru 1919 se několik hrabovských obyvatel přihlásilo k dobrovolným sokolským praporům [120]. Bohužel neznáme přesný počet hrabovských dobrovolníků, ale ze školní kroniky víme, že se úspěšně přihlásili čtyři místní učitelé. Počet hrabovských dobrovolníků pak ještě stoupl bezprostředně po maďarském květnovém vpádu na Slovensko.

Konflikt o Těšínsko se v Hrabové projevil nejvíce v letech 1919 a 1920 [121]. Nároky na Těšínské Slezsko, jak se sporné území nazývalo, si činily oba nově vzniklé státy, a to jak Polsko, tak Československo. Pro Hrabovou to znamenalo především fyzickou vojenskou přítomnost v obci. Již na jaře 1919 zde došlo k umístění posádky horského dělostřelectva [122] disponující dvěma houfnicemi. Vojenských jednotek se ovšem na v Hrabové vystřídalo více. V květnu 1920 [123] byly v obecní márnici, v blízkosti hrabovského hřbitova, uskladněny dělostřelecké granáty a místo pak střežila vojenská hlídka. Granáty zde zůstaly uskladněny až do listopadu 1920. Na jaře roku 1920 se v obci vystřídaly dvě vojenské jednotky [124], které hlídaly lávku přes řeku Ostravici mezi Hrabovou a sousedním Vratimovem a zároveň tak držely dozor nad plebiscitním územím.

Dne 27. září 1919 přijaly dohodové mocnosti rozhodnutí o plebiscitu, jenž měl rozhodnout, komu připadne Těšínsko. Klidný a řádný průběh plebiscitu měla garantovat přítomnost italských a francouzských vojsk, která celé plebiscitní území obsadila [125].

Hrabovou ovšem případný plebiscit nemohl ohrozit ani v tom smyslu, že by se v případě jeho realizování stala pohraniční obcí. Sousední Vratimov leží z části na moravské straně a z podstatně větší části na straně slezské, ovšem je velmi nepravděpodobné, že by se Vratimov díky plebiscitu stal součástí Polska. Ve Vratimově sice žila polská menšina, nicméně ne natolik silná, aby mohla rozhodnout o jeho připojení k Polsku. Z celkových 2 349 obyvatel Vratimova v roce 1910 bylo 2 070 české a 153 polské národnosti. V roce 1921 byl tento poměr již 2 074 Čechů na pouhých šest Poláků [126].

K plebiscitu ovšem nedošlo. Dne 28. července 1920 padlo v Paříži rozhodnutí o rozdělení Těšínska [127] bez plebiscitu [128].

[112] Hrabovská pamětní kniha se zmiňuje ještě o čtyřech dalších mrtvých. Nicméně v jejich případě není úmrtí s jistotou prokázáno. Viz přílohy, tabulka č. 1.
[113] Viz přílohy, tabulka č. 2.
[114] AMO, Pamětní kniha, s. 165.
[115] Viz přílohy, tabulka č. 3.
[116] AMO, Pamětní kniha, s. 166.
[117] BAKALA, J. a kol.: c. d., s. 269 an.
[118] Tamtéž, s. 270.
[119] Je zde myšlen vpád z května 1919. KÁRNÍK, Z.: c. d., s. 47 an.
[120] AMO, Školní kronika, s. 217─218.
[121] AMO, Pamětní kniha, s. 166; Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 44.
[122] Jednalo se o část horského dělostřeleckého pluku č. 256.
[123] AMO, Pamětní kniha, s. 166; Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 44. 124 Šlo o pluk č. 31, který byl vystřídán plukem č. 40.
[125] BAKALA, J. a kol.: c. d., s. 270 an.
[126] BARTOŠ, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848─1960. Svazek XV. Okresy: Frýdek-Místek, Český Těšín (dále jen Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848─1960. Svazek XV.). Olomouc 2000, s. 72.
[127] Do dnešních státních hranic.
[128] BAKALA, J. a kol.: c. d., s. 270 an.