Chtěl bych upozornit na úspěchy našich hrabovských spoluobčanů Pavly a Lukáše Tomeškových (které můžeme vídat i na Kateřinských bězích v Hrabové). Po roce tvrdého treninku se oba nominovali na Spartan European Championship. A v této tvrdé disciplině se jim dařilo 🙂
Spartan European Championship Morzine (FR) 2018
Celá tahle cesta začala 19. 8. 2017 v Litovli, kde jsem se zúčastnil prvního závodu ve Spartan Race SPRINT v Open vlně. Všude kolem sebe jsem slyšel, jak není možné se během krátké doby dostat na slušné umístění v elite a age kategoriích. Změnil jsem tréninky, myšlení, jídelníček, regeneraci, vlastně všechno 😀 Výsledek je 69. místo v kategorii age 30-39 let a 202 celkově na ME ve Spartan Race BEAST, což je pro mě výborný výsledek, vzhledem k tomu, že na tomhle závodě byli pouze kvalitní běžci s orientací na výsledky.
Co se týká závodu samotného, bylo to něco neuvěřitelného. Když pominu skutečnost, že můj první BEAST v životě si zaběhnu hned na ME. Trať měla něco přes 25 km a 2000 m výškových převýšení. Už při příjezdu do Morzine jsem tušil, že to nebude nic lehkého vzhledem ke kopcům, které se tyčily všude kolem.
Start byl …. svižný. Měl jsem pocit, že se neběží BEAST, ale že za prvním rohem bude cíl. Říkal jsem si, že začnu utahané sprintery předbíhat v kopcích, což se dělo částečně, a ještě víc to ukázalo kvalitu a připravenost závodníků. Start byl v cca 950 m.n.m. a po 2-3 km a překážce Traverse wall se začalo stoupat trasou 4-5 km dlouhou až na vrchol hory Point de Nyon 2020 m.n.m., kde ještě pořadatelé umístili vyšší verzi Big Cargo. Člověk si pak na vrcholu překážky připadal, že je na střeše světa. Výhledy neskutečné a jen těžko popsatelné.
Následoval seběh k jezeru, kde se nesla dřevěná kláda a zároveň plavalo v jezeře, které sice mělo cca 14 stupňů, ale po předchozím stoupání a seběhu hodně příjemná záležitost. Následoval Tyrol traverz, dlouhý běh do údolí a Twister, kde jsem sice dokončil bez angličáků, ale díky mé šikovnosti jsem si strhl mozol na levé ruce (oboje překážky byly pro mě premiérové).
Po chvilce běhu se přede mnou objevila zeď 9ft vysoká. Sotva jsem dohlédl na její vrchol. Pořád se běželo dolů a já si neustále vybavoval profil trati z pátečního breefingu, kde se mi vrylo do paměti ještě druhé nepříjemné stoupání. Nedalo na sebe dlouho čekat, hle – had lidí hrnoucí se do kopce… A když už si myslíte, že bude konec stoupání, máte si na sebe hodit řetěz a pokračovat ještě výš. S vědomím toho, že poslední kopec je zamnou, pouštím seběh co mi nohy dovolí.
A nebyl by to Spartan Race a navíc ještě ME, aby nepřišlo něco, s čím nikdo nepočítá. Sandbag carry, ano, 22,5 kg těžký pytel, se kterým máš udělat 1,2 km dlouhý okruh, kde 600 m stoupáš o 170 výškových metrů a pak zase zpět. Následující občerstvovačku jsem vybral jako důchodci Kaufland před svátkama.
Pokračování už bylo v městečku Morzine, kde po úspěšném Slack linu a Herkulu, jsem doběhl až k Oštěpu. Sice jsem trefil, jenže oštěp vypadl a dal jsem si svých prvních 30 trestných angličáků. Následující Multiring vypadal slibně, bohužel promáchnutý zvonek značil dalších 30. Pak už jen proskočení nad ohněm a vymodlený Finish.
Velké díky patří všem, kteří mě v téhle cestě podporovali. Lidem ze SRTG Česká za úžasný kolektiv na trénincích. Rodině a kamarádům za toleranci toho, že jsem věnoval víc času závodům a spoustě tréninků. A taky lidem, kteří mi tvrdili, že to nejde a že to nedokážu.
Zde se potvrdilo přísloví: „You‘ll know at finish line.“
Díky Vám všem a AROOO!!! 😊
Zdroj: Převzato z FB Lukáše Tomeška
