Nezlobte se, ale rozhodně ani starosta ani ODS besedu k předvolební agitaci nijak nezneužili, to tak maximálně pan JŠ. Ano, může se stát, že se něco ze strategického plánu nepodaří zrealizovat, ale kdo si neklade vysoké cíle, ten jich nikdy nemůže dosáhnout.
To je fajn, že si HI této besedy všímá a obrazová agentura manželů Hromádkových přináší opět špičkové fotky. Za mne šlo o velmi zajímavou a podnětnou debatu, příjemné setkání s lidmi, kteří mají zájem o věcech diskutovat. Bylo to moc fajn vidět přátele, kterým o Hrabovou jde. A nejen vidět, ale také slyšet, tedy ty, kteří hovořili.
Chtěl bych jen vysvětlit těm, kdo nejsou těm debatám přítomni: v Hrabové poprvé vzniká skutečná a ucelená představa o tom, jak chceme žít a hlavně, jak si představujeme místo, které považujeme za svůj domov. Nebojím se dokonce ani slova vize, které především mladé generaci zní podobně jako sousloví bláhové sny hodné blouda. Nicméně, proč se toho slova nebojím, naopak ho obhajuji: bez vizí neuděláte nic – ten kdo nemá vizi, nepostaví dům, nezvažuje, zda chce raději vyměnit okna nebo přistavět zimní zahradu. I tenisový kurt či nová motorka je v podstatě vize – buď ji máte a chcete ji realizovat nebo nemáte a jdete raději na pivo. Člověk bez vize (snu?) nesepíše knihu, nevytvoří zahradu, nepřipraví a tudíž ani nepodnikne „expedici“ do exotické ciziny… Kdo nemá vizi, žije ze dne na den nebo od výplaty k výplatě, čeká na to, až mu byťák vymění okna, až mu firma přidělí auto (ne to, po kterém sní, protože to už pak neřeší, protože darovanému koni na zuby nehleď a na své sny tudíž zapomeň). V pojetí obce pak taková absence vizí či snů znamená spinkání a nenápadný pohyb od jednoho čištění ulic k druhému, od jedné úpravy DPO po druhé, od nahození fasády místní školy k druhému. Nová fasáda, čistý chodník, tekoucí voda a svítící světlo, to ale není vize, to je údržba toho, co vytvořily minulé generace…
To, co dnes v Hrabové vzniká (respektive jde do finále) – tedy strategický plán rozvoje obce – je navíc představa, která nesouvisí s jednou politickou stranou nebo s tím, jak rozdali karty občané v jedněch volbách. Nemám tu frázi rád, ale použiju ji: šlo to napříč politickým spektrem. A skvělé bylo, že koalice i opozice se dívala dopředu a nezabývala se tím, kdo, kdy, komu, kdysi a proč okopal kotník. Tolik k tomu, co v Hrabové vzniká a malinko ze zákulisí toho projektu. Spolu s panem Vavrečkou, který tu skupinu moderoval, jsem řekl, že pokud nenastane úplné zemětřesení, tak v těch představách se najdou všichni moudří, kdo budou v dalších letech Hrabovou táhnout vpřed. Moudří budou z toho dokumentu čerpat, nemoudří jej hodí do popelnice, aby pak hrdinně nacházeli stejná témata a podobná řešení. A to právě proto, že to nevzniklo v jedné hlavě, v jedné straně, v jedné Radě. A navíc to nevzniklo bez vědomí občanů. Ti se mohli vyjadřovat průběžně, dostávali informace, mohli psát a nakonec i diskutovat nad skoro konečnou podobou.
A tím se dostávám zpět k oné besedě. Jak jsem řekl i v závěru toho setkání, nepamatuji si, kdy se o věcech, které ovlivní náš život, mluvilo takto otevřeně. Kdyby takové debaty byly dříve, možná bychom se dnes nemuseli vracet k tomu, proč je zde to či ono nebo proč zde naopak to či ono už není či nebude.
Tolik můj pohled člověka, který byl v tom týmu v podstatě náhodou a přitom moc rád.
Moc díky, že jsem mohl zareagovat takto zeširoka na tomto nosiči informací, jinde jsou to většinou jen takové výkřiky do tmy.
Pěkný den
PŽ
P. S. omlouvám se za chyby, ale já po sobě tyto “rychlé příspěvky” ani nečtu. Takže sorry jako:-):-):-)
Už jsem od zůčastněných v hledišti, slyšela, že byla o ničem. Předvolební agitka ODS a stavění vzdušných zámků.
Nezlobte se, ale rozhodně ani starosta ani ODS besedu k předvolební agitaci nijak nezneužili, to tak maximálně pan JŠ. Ano, může se stát, že se něco ze strategického plánu nepodaří zrealizovat, ale kdo si neklade vysoké cíle, ten jich nikdy nemůže dosáhnout.
To je fajn, že si HI této besedy všímá a obrazová agentura manželů Hromádkových přináší opět špičkové fotky. Za mne šlo o velmi zajímavou a podnětnou debatu, příjemné setkání s lidmi, kteří mají zájem o věcech diskutovat. Bylo to moc fajn vidět přátele, kterým o Hrabovou jde. A nejen vidět, ale také slyšet, tedy ty, kteří hovořili.
Chtěl bych jen vysvětlit těm, kdo nejsou těm debatám přítomni: v Hrabové poprvé vzniká skutečná a ucelená představa o tom, jak chceme žít a hlavně, jak si představujeme místo, které považujeme za svůj domov. Nebojím se dokonce ani slova vize, které především mladé generaci zní podobně jako sousloví bláhové sny hodné blouda. Nicméně, proč se toho slova nebojím, naopak ho obhajuji: bez vizí neuděláte nic – ten kdo nemá vizi, nepostaví dům, nezvažuje, zda chce raději vyměnit okna nebo přistavět zimní zahradu. I tenisový kurt či nová motorka je v podstatě vize – buď ji máte a chcete ji realizovat nebo nemáte a jdete raději na pivo. Člověk bez vize (snu?) nesepíše knihu, nevytvoří zahradu, nepřipraví a tudíž ani nepodnikne „expedici“ do exotické ciziny… Kdo nemá vizi, žije ze dne na den nebo od výplaty k výplatě, čeká na to, až mu byťák vymění okna, až mu firma přidělí auto (ne to, po kterém sní, protože to už pak neřeší, protože darovanému koni na zuby nehleď a na své sny tudíž zapomeň). V pojetí obce pak taková absence vizí či snů znamená spinkání a nenápadný pohyb od jednoho čištění ulic k druhému, od jedné úpravy DPO po druhé, od nahození fasády místní školy k druhému. Nová fasáda, čistý chodník, tekoucí voda a svítící světlo, to ale není vize, to je údržba toho, co vytvořily minulé generace…
To, co dnes v Hrabové vzniká (respektive jde do finále) – tedy strategický plán rozvoje obce – je navíc představa, která nesouvisí s jednou politickou stranou nebo s tím, jak rozdali karty občané v jedněch volbách. Nemám tu frázi rád, ale použiju ji: šlo to napříč politickým spektrem. A skvělé bylo, že koalice i opozice se dívala dopředu a nezabývala se tím, kdo, kdy, komu, kdysi a proč okopal kotník. Tolik k tomu, co v Hrabové vzniká a malinko ze zákulisí toho projektu. Spolu s panem Vavrečkou, který tu skupinu moderoval, jsem řekl, že pokud nenastane úplné zemětřesení, tak v těch představách se najdou všichni moudří, kdo budou v dalších letech Hrabovou táhnout vpřed. Moudří budou z toho dokumentu čerpat, nemoudří jej hodí do popelnice, aby pak hrdinně nacházeli stejná témata a podobná řešení. A to právě proto, že to nevzniklo v jedné hlavě, v jedné straně, v jedné Radě. A navíc to nevzniklo bez vědomí občanů. Ti se mohli vyjadřovat průběžně, dostávali informace, mohli psát a nakonec i diskutovat nad skoro konečnou podobou.
A tím se dostávám zpět k oné besedě. Jak jsem řekl i v závěru toho setkání, nepamatuji si, kdy se o věcech, které ovlivní náš život, mluvilo takto otevřeně. Kdyby takové debaty byly dříve, možná bychom se dnes nemuseli vracet k tomu, proč je zde to či ono nebo proč zde naopak to či ono už není či nebude.
Tolik můj pohled člověka, který byl v tom týmu v podstatě náhodou a přitom moc rád.
Moc díky, že jsem mohl zareagovat takto zeširoka na tomto nosiči informací, jinde jsou to většinou jen takové výkřiky do tmy.
Pěkný den
PŽ
P. S. omlouvám se za chyby, ale já po sobě tyto “rychlé příspěvky” ani nečtu. Takže sorry jako:-):-):-)
Moc pěkně napsáno Petře, stoprocentní souhlas.