Na poli může opravdu dělat cokoliv, ale při historické práci mu nezbývá než vycházet z toho, co napsali předchůdci. A pokud je rozpor, tak posoudit kde je pravda – a přesně to Martin Slepička udělal, ač šel v Hrabové proti mylnému dogmatu či slovy Jiráska „Proti všem“.

Já tu báseň nenapsala, já jsem jen upravila slova Viléma Závady. Veřejně jsem psala zatím básně jen do vzdělávacích programů pro děti. Nezpochybňuji, že se při bádání a psaní publikace uplatňují jiné postupy a metody, jen je mi proti srsti myšlenka, že „historik může ve své práci vycházet pouze z předchozích prací a dochovaných dokumentů (případně ještě archeologických nálezů) a nezbývá mu než citovat“ Historik může srovnávat, komentovat, vytvářet přehledy, grafy, může analyzovat informace z různých pramenů, může shrnout dosavadní bádání, na poli neoraném může prakticky cokoliv 😀 Opravdu není odsouzen jen na dvě klávesové zkratky a bohatou slovní zásobu.

Zajímají mě fakta a fotky o Lípě ne akademická přestřelka. Nejjednodušší asi bude obrátit se na MS.

Nemohl, opravdu nehodlám tímto ztrácet čas. Sám víš ze všech nejlépe, že jsou důležitější věci, které se v Hrabové dějí.

Ale Honzo, mohl bys najít, od kterého badatele a jakého díla to historik Slepička citoval? On přece nebádá, on pouze cituje…

Zajímavé Vy víte, kdo je Vrabčák a Konipásek, kteří napsali dvě zajímavé básně? Já mám k autorům zde i v Hrabovských listech blízko, ale ani já oba neznám a divil bych se, kdyby Vy ano. Dovedl bych si Markétu jako jednoho z autorů klidně představit.

https://www.hrabova.info/2018/07/21/basen-vrabcak-zprava/

https://www.hrabova.info/2018/07/22/basen-konipasek-entity/

Souhlas, ale je rozdíl bádat (pro sebe, abych si udělal názor jak to bylo) a psát publikaci. I já jsem svou kapitolu v publikaci začal psát použitím Ctrl-C, i když jsem kopíroval svůj vlastní text. A proč vlastně někdy nenapíšeš báseň do Hrabovských listů (ale samozřejmě jinou)?

Kvalitní historik, obecně skutečný vědec, je schopen v prvé řadě syntézy, analýzy a kritického myšlení. Historik vychází z primárních pramenů, které svými slovy – na základě sekundárních pramenů – shrne, doplní o fakta, která vycházejí z vlastního bádání a nasbíraných zkušeností, z přečtené odborné literatury. Alespoň tohle platilo, když jsem studovala historii na FFUP. Kdybychom ve svých pracích jen citovali, tak by nám to neprošlo. Na univerzitě po nás chtěli přijít s něčím novým, inovativním, originálním, abychom do toho vnesli nějakou přidanou hodnotu. Nejde zkopírovat originální texty, jen vyměnit slovesa nebo rozdělit souvětí na věty, přidat přívlastek nebo vypustit slovo, a říct, že jsem autorem, protože nejsem. Jediná vlastní činnost v takovém případě spočívá v tom, že jsem si shromáždil prameny a ocitoval jsem jednu větu z toho, druhou větu z toho a dal tomu nějaký formát, nic jsem nevytvořil, jen přetvořil. Skutečným autorem/skutečnými autory jsou ti, kdo vytvořili původní text.
Jen pro příklad (i když citace u beletristických textů a uměleckých textů fungují jinak – umělec nebude napodobovat cizí dílo) mohla bych tuto báseň vydat ve sbírce básní pod svým jménem jako autor?
Plavala Hrabová, rodná má vesnice,
jak husa divoká, na vodě rybníků.
Zdaleka hladiny stříbřitě svítíce
vítaly myšlenky lidí i poutníků.

Vyschly již rybníky, i racčí smích dávno ztich.
Hnědavou hlínu teď rádlo obrací…
Stoleté duby však šumí dál na hrázích.
Duše má k hlubině stále se navrací.*

*) inspirováno básní V. Závady

Možná kdybych na to měla žaludek. Jinak napsání básně mi trvalo asi 5 min:-) a přeformulovanými slovy jiných bych se mohla nazývat „výkonným básníkem“. Ale v životě bych to neřekla.

Hostinec U Lípy vznikl v r. 1862, ale budova byla jiná. Od r. 1877 jej provozoval Jan Černý, později jeho manželka. Ta v nechala postavit dnešní budovu včetně sálu, otevřenou v červenci 1909. „Plagiuji“ z publikace Martina Slepičky „Historie obce Hrabová“.