Redakce Hrabovských listů prostřednictvím redakce Hrabová.Info obdržela autentické, rukou psané a na klasickém psacím stroji později přepsané, vzpomínky na Hrabovou a Hrabůvku. Sepsal je v sedmdesátých letech minulého století doktor Bohumil Gurecký, lékař a dlouholetý primář zubního oddělení Vítkovické nemocnice.
Bohumil Gurecký se narodil v roce 1905 a žil do svých požehnaných 89 let. Původně ve vile v Hrabůvce, přesněji na samém okraji Hrabůvky a Hrabové. Později, když vila musela ustoupit další výstavbě, bydlel na sídlišti v Hrabůvce. Vždy jej s Hrabovou pojilo mnoho zážitků, například vzpomínky na místní hony, kterých se doktor Gurecký účastnil.
Redakce děkuje za tyto vzpomínky dceři pana Gureckého, Věře Marešové, která žije v Hrabůvce, byť už ne v rodinné vile, která, jak už jsme uvedli, padla za oběť rozvoji města. [1]
Na okrajích hald je všude nápis: „Vstup přísně zakázán“. Přesto jsou navštěvovány lidmi, za různými učely. Haldy v Hrabůvce byly vyhledávaným místem nejen pro tuláky, ale i pro milence. Také z turistické zvědavosti sem lidé na procházku. Jednak je z hald pěkný výhled do rovinného okolí a jednak je zde zajímavé prostředí. Ztuhlé bonbóny vedle sebe, struskové stupně a balvany. Mechy, tráva, roští i stromy. Divocí králíci, zajíci, bažanti, koroptve, lasičky, sovy, ještěrky, lišejníky, břízy, osiky a topoly, roje chroustů v červnu. To je fauna a flora haldy. Myslivci se tudy projdou se zájmem, nebo i liška se tudy mihne.
Nepřehledný, zvlněný a zarostlý terén, klade nároky na pohotovost a bdělost střelce. Také fotbalové hřiště si zde chlapci zřldili. Pro budoucnost je tato halda dobrým objektem, jakožto městský sad.
Ruch na haldě je značný a neustálý. Ani velké bouřky a kruté mrazy, ani vedra a lijáky nejsou důvodem pro to, aby se odtud neozývaly ve dne v noci rány sochorem do železných nádrží, ze kterých se po vylití strusky vytlouká jejich obsah, ztuhlý po převrácení kolib dnem vzhůru. Vylévání a vytloukání strusky je poutavá podívaná, hlavně za trny. Za pěkného večera se dobře hledí z protějšího /kunčického/ břehu Ostravice, jak se najednou vyvalila žhavá žlutorudá láva z koliby a valila se dolů po svahu asi 50-ti metrovém. Pokud tekla dříve úpatím haldy Ostravice, zasyčela a zapraskala voda a sloup páry i sirného dýmu při tom, jak do řeky vletěl žhavý bonbon.
Po regulaci řeky už tato senzace přestala, ale láva lije se stále ve zvýšeném množství za 5 minut až za 10 minut. Občas se ozývají mohutné rány detonace z haldy, jako z minometů. To když se odstřeluje struska pro různé účely. Na přiklad větší kusy pro regulaci řeky, drobné jako štěrk na silnice a železniční náspy. To všechno nestačí haldu změnit, nebo udržet ve stejných rozměrech. Halda stále roste a proto se plánuje její posunutí dále směrem proti proudu ostravice, po jejím levém břehu do Hrabové.
Koncem války byl v haldě protiletecký kryt, kam se při náletech uchylovalo obyvatelstvo z okolí. Na štěstí do Hrabůvky nespadla během války ani jediná bomba. Teprve při záboru shodila sem nastupující sovětská armáda několik lehkých bomb, aby bylo přinuceno všechno obyvatelstvo i německé vojsko ukrýt se do sklepů a tak byla Hrabůvka zabrána prakticky bez boje. Německé vojsko odtáhlo směrem k Paskovu, kde teprve kladlo odpor. Bylo to 29. dubna 1945 v poledne. Na haldě bylo několik děl. Ráno asi v 8 hodin jsem lezl na haldu, abych se podival, co se děje neboť dělostřelecká palba sílila. Sotva jsem vylezl asi 10 metrů, tak dopadl granát do nedaleké budovy na začátku haldy, ve které byl uskladněn elektro-instalatérský materiál. Rychle jsem se obrátil a utíkal domů do sklepa. Přesto byl v té době někdo schovaný mezi bonbony a pořídil snímek krajihy, ze které vystupují místy obláčky dýmu od dělostřelecké palby. Fotografii mi někdo daroval.
Protiletecký kryt byl po válce rozebrán a zrušen. Halda po válce rychle rostla do šířky. Celé vlaky různé zeminy byly a jsou sem vyváženy. Koleje se stále posunují ke kraji, až se.občas stane, že sypký podklad ujede a s ním celé koleje i s vagony, do hloubky po svahu. Jeřábem se opět všechno vytáhne nahoru. Za války dobývali ze strusky též mangan a mleli strusku ve mlýně na haldě. Po válce přestali. Asi se v míru získává mangan jinak laciněji.
[1] Petr Žižka, Hrabovské listy (leden/únor 2019)
