Kde je voda, tam je i život. Aneb Pilíky, Pilíky, ty naše rybníky, jsou nedoceněnou oázou klidu. A nejen samotné Pilíky, ale celá oblast kolem je ideální pro nenáročné procházky. Osobně, když tam jdu s foťákem, nemůžu odolat tomu, jak kontrastuje industriál (Důl Paskov) s panoramatem Beskyd, kterému vévodí masív Lysé hory.
A když se do toho přidá slunce lesknoucí se na vlnící se hladině, tak prostě musím fotit, i když z toho místa už mám stovky snímků. Ono je to tam totiž pokaždé jiné.
Pro všechny, kdo pochybují o tom, že je v Pilíkách a kolem nich život, přikládám vzorek přírody v podobě koně, volavky a ryby. Rybář, který ji vylovil (a zase pustil), říkal, že je to karas obecný. Budu mu věřit, protože v rybách se vyznám tak, že bych mu uvěřil i kdyby tvrdil, že je to delfín:-)
Okomentuj dvě fotky Petra Žižky. Na té první je budova úpravny uhlí, která se nyní likviduje. Za dobu její existencense zde zbavilo hlušiny, roztřídilo a připravilo k expedici nepředstavitelných cca 30 mil. t uhlí. Brzy již skončí ve šrotu, ale navždy zůstane objekt, který je v pozadí snímku, a to Lysá hora.
Na druhé fotce, která mě zaujala, je karas obecný.Nádherný exemplář. Odhaduji jeho délku na 40 cm a hmotnost na 1,5kg. Dobře se hodí k výrobě zavináčů. Všimněte si jeho smutných očiček. Já bych to také pustil nazpět do vody.
Děkuji Vladimíru Slavíkovi za komentář. Fakta o milionech tun uhlí jsou zajímavá. Spolu s Vladimírem jsem si jist, že Lysá hora vydrží déle, než budova. A budeme se tím pohledem (už bez té dnes už nefunkční obří haly) kochat nejméně do příštího vrásnění Země, takže určitě pár milionů let:-).
Je vidět, že Vladimír Slavík je rybář. Přesně to, tedy že jde o karase obecného, mi sdělil i ten chlapík, který rybu včera ulovil. A dodal, že už je docela vzácný, prý jej vytlačil v místních vodách nepůvodní karas stříbřitý. Vláďo, když, tak mne oprav:-)