Jsou šlechtická sídla, která v posledních letech doslova vstala z popela, jsou ale i takové zámky, které zmizely ze světa. Oba takové příklady historických budov se nacházejí (v případě té druhé budovy nacházeLY) v nedaleké blízkosti Hrabové. Zatímco zámek Paskov, na jih od Hrabové, přešel do majetku města Paskov a z bývalé chřadnoucí léčebny se stal lákadlem pro turistické výpravy, svatby a výstavy všeho druhu, zámek v ostravských Kunčicích, na sever od Hrabové, dnes připomíná už jen zbytek zašlého zámeckého parku. V místě, kde stával, je dnes upravená travnatá plocha a průmyslová hala.
Konec kunčického zámku jsem sledoval doslova v přímém přenosu, protože stával hned vedle čtyřproudové silnice do centra Ostravy, kam jsem jezdíval denně do kanceláře. Několikrát jsem si cestu do práce či z práce oživil tím, že jsem se u zámku zastavil a prošel se kolem s fotoaparátem.
Fotky jsou na Google Photos:
Není cílem tohoto textu popisovat historii zámku, tu si každý najde sám. Připomenu snad jen tolik, že v devadesátých letech minulého století získali sídlo původní majitelé, kteří budovu prodali soukromému podnikateli, který nechal zámek chátrat. V zámku „hospodařili“ bezdomovci a právě v té době jsem i já poprvé pronikl dovnitř. Objekt to byl honosný, pamatuji si dlouhé chodby ve dvou patrech s nekonečným počtem pokojů. „To by byla hospoda,“ napadlo mne tenkrát s tím, že v každém sálu by se točilo jiné pivo – to by byl byznysplán. Nedočkal jsem se. Místo toho budova chřadla a pustla. Postupně uvadala, ale rozhodně ne více, než mnohá jiná historická sídla, která se přece jen podařila zachránit.
Podruhé jsem se do budovy „vloupal“ krátce poté, co požár zničil střechu a krovy. Tenkrát už byl problém dostat se do druhého patra, schody byly poničené a zaházené sutinami. Přesto jsem se po zbořeništi procházel a na jednom místě se přece jen dostal i do patra. Byl to docela strašidelný zážitek, člověk nevěděl, jestli na něj nevyskočí nějaký lump. Přece jen nikon na krku, peněženka v tašce a klíče od auta v kapse by byla vítaným lupem pro někoho, kdo evidentně přespával na matracích.
Další mé zastavení bylo někdy kolem roku 2010, kdy byla zbourána přední fasáda, protože hrozilo, že se zřítí do již zmíněné čtyřproudovky. Tenkrát buldozery doslova ukously kus zámku a před torzem se dlouho válela obrovská hromada cihel. Do zámku bylo vidět jako do břišní dutiny nebožtíka na pitevně.
A pak (podle webu iDNES.cz to bylo v roce 2011) zmizel zámek zcela. Bagry a buldozery jej srovnaly se zemí. Dnes už by nikdo nepoznal, že v onom místě stával kdysi honosný zámek z první poloviny 17. století.
Autor textu: Petr Žižka
Zdroj fotek:
![Historické fotky a dokumenty z Hrabové [008]](http://www.hrabova.info/wp-content/uploads/2023/07/skola56-57-60x45.jpg){kind=small}
Od roku 1959 byl zámek ve správě tehdejší NHKG, byl opraven a sloužil až do roku 1989 různým účelům. Byla zde výrobna lahůdek, sklady CO, učebny. V přízemí bylo restaurační zařízení, kde se konaly různé oslavy, zejména narozenin a při odchodu do důchodu. Budova byla velmi dobře udržována, NHKG byl „bohatý“ podnik a mohl si to dovolit.
Po listopadu 1989 byl zámek při restitucích předán původnímu majiteli, rodině Pravdových. Ti však zámek záhy prodali soukromé firmě, a tím byl jeho osud zpečetěn.
Škoda, že se novináři nezačali zajímat o tuto záležitost již mnohem dřív, ne až v roce 2011. To již bylo pozdě.
Dovolím si reagovat na připomínku pana Slavíka, který se podivuje nad tím, že se novináři nezačali zajímat o zámek v Kunčicích dříve. Zastanu se novinářské obce. O zámku a jeho neutěšeném stavu vycházely zprávy už dříve. Lze je dohledat v tištěných médiích, což je ovšem složitější, než hledat na internetu. Pokud ale pan Slavík chce podstoupit to, co mluvčí českého prezidenta pan Ovčáček při hledání zprávy o tom, že Hitler je gentleman, přeji mu hodně úspěchů. Nic ve zlém, ale tak to je.
Petře Žižko,
já se za tvou poněkud „pichlavou“ poznámku vzhledem k mé osobě nezlobím. Novináři pochopitelně za nic nemohou, ti pouze popisují skutečný stav věcí. Viníci smutného konce zámku v Kunčicích nejsou novináři, ale ti, kteří tomu mohli zabránit. Podle mého vidění světa i tehdejší samospráva v městském obvodě Slezská Ostrava, do kterého byly Kunčice nad Ostravicí po roce 1989 začleněny. Tehdejší zastupitelé tohoto městského obvodu se nedovedli (nebo neuměli) postarat o dědictví svých předků. To již nejde napravit, ale je na místě i na této smutné události zdůraznit zodpovědnost zastupitelů.
Milý Vladimíre, jsem rád, že to takto vidíš. Prostě jsem cítil jako svou profesní povinnost, byť bývalou, zareagovat. Vím, že zrovna v „mé“, tedy mnou řízené redakci, jsme zámek a jeho neutěšený stav „řešili“. Já ve svém textu pro web hrabova.info popsal, jak vznikly mé tehdejší fotografie. Nic více, nic méně. To, že jsem smutný z toho, že zámek zmizel ze světa, snad nemusím vysvětlovat. Mimochodem, rád jsem Tě viděl na včerejším zastupitelstvu, na které jsem zavítal z hor… Rád čtu Tvůj blog a přeji Ti spoustu energie a nápadů, ale to už netřeba rozebírat takto veřejně. Můj mail je stále platný. Buď zdráv.