Básně paní Věry Kročkové, majitelky květinářství v Ostravě-Hrabové, si mohou číst pouze její známí a přátelé, knižně ještě nevyšly. Některé si mohli občané Hrabové přečíst v minulých letech v Hrabovských listech. Podle mého mínění jsou výjimečné jak svým obsahem, tak formou. Ta dnešní má název „Břízky v Hrabovském parku“.
Břízky v Hrabovském parku
Tmavý večer
jen stěží leden prozradí.
Venku víc jaro.
Mi to však nevadí.
Jdem s mamkou, ruku v ruce
šeptáme tichounce.
A otočím se prudce.
V tom parku někdo je!…
Stojíme beze slov
a nasloucháme zvukům.
Nepatří zvířatům…
A ani žádným duchům.
To břízky s bělostnými kmínky
nechtěly naše trápení
nechat bez připomínky,
že svět se nezmění…
Ty přenádherné stromy
jak v šatu nevěsty
dávají tolik síly
a svítí na cesty.
A v záři plné luny
čarovnou mají moc.
Vstávají s hrabovčany,
přejí jim dobrou noc.
Já vážně nevěděla,
že mluvit dovedou.
A večer zjistit jsem to měla,
když mamka šla se mnou.
A zeptejte se klidně,
však ona poví vám,
jak šepotaly vlídně,
když jsme šly večer k nám.
Hodnotu veršů Věry Kročkové spatřuji v tom, že vypráví určitý příběh, použitá slova vytváří zvláštní emotivní atmosféru. Čtenář je bezděky vtahován do děje, a někdy dokonce prožívá „deja vu“. Básně budu zveřejňovat v Hrabovských novinách.
