Tento text vyšel v aktuálním vydání Zpravodaje obce Metylovice. Přestože je tedy určen primárně čtenářům v této podhorské vesnici nedaleko Frýdlantu nad Ostravicí, píše se v něm o hrabovském kostele. Legenda o vzniku dřevěného kostela svaté Kateřiny Alexandrijské je sice v Hrabové známá, pro mnohé čtenáře Hrabovských listů může být přesto zajímavá. Přinášíme proto zkrácenou verzi článku ze Zpravodaje obce Metylovice.
Jak je ten svět malý, říkává se, když potkáte kdesi na druhém konci světa člověka a zjistíte, že jste rodáci. Jak je ten svět malý, tedy vzájemně propojený vazbami a příběhy, platí nejen o lidech, ale může se v přeneseném slova smyslu týkat i budov, o to více, mají-li tyto budovy svou duši, svou historii, své tajemno. O tom, jak je ten svět malý, vypovídá třeba legenda o vzniku kostel na okraji Ostravy, který je dnes dřevěným klenotem Hrabové. Příběh spojuje Metylovice a bývalou ves Hrabová, dnes jeden z ostravských obvodů. A tak trochu dokazuje, jak je ten svět malý.
Dřevěný kostel ve městě
Kostel v ostravské městské části Hrabová vypadá, jako kdyby po řece Ostravici připlul odněkud z hor. Uznejte sami – dřevěná sakrální stavba je typická spíše pro horské oblasti Beskyd. Podobné kostely stojí na Grúni nad Starými Hamry, na vrcholu Prašivé nad Komorní Lhotkou či na Bílé. Co tedy dělá v Ostravě, ve třetím největším městě země, v místě, kam se nemusí turista vláčet po hřebenech hor, ale kam se dá dojet dokonce městskou hromadnou dopravou? Ostatně i ta zastávka autobusu Dopravního podniku Ostrava, z níž se dá dojít k tomuto dřevěnému pokladu, se už desítky let jmenuje „Kostelík“.
On totiž možná z těch hor opravdu „připlul“. Praví tak alespoň legenda, která kostel provází. Ale popořadě. Věřící v Hrabové chodili do kostela několik kilometrů, do Paskova. Léta toužili po vlastním svatostánku. Dočkali se v polovině šestnáctého století, kdy je datován vznik dřevěného kostela, dnes kostela svaté Kateřiny Alexandrijské.
Legenda o stavbě kostela
A teď už ta legenda: když hrabovští sedláci rozhodovali o stavbě svého kostela, zjistili, že v Metylovicích se věřící rozhodli postavit nový, zděný kostel. A původní, dřevěný, chtěli zbourat. Pro Metylovické prý nastala Nerudovská otázka „Kam s ním?“, tedy co s kostelem? A údajně se Hrabované a Metylovičané dohodli, že se kostel rozloží a postupně převeze na nové místo v Hrabové. Legendu samozřejmě nelze ověřit, historikové o ní pochybují a nazývají ji lidovou pověstí. Prý lidé v šestnáctém století nebyli schopni takovou stavbu rozložit na jednotlivé trámy, ty převážet a kostel znovu postavit. Otázka ale také je, zda by se to vůbec vyplatilo. Nebylo levnější, tedy dnešním jazykem ekonomičtější, postavit vše úplně znovu? Kdo ví, písemné doklady neexistují, dnešní logické postupy jsou vzdáleny zdravému selskému rozumu před půl tisíciletím a pravdu se asi už nikdy nedozvíme.
Na druhou stranu, už jen to, že se tato legenda nese, svědčí o tom, že něco na tom bude. Je dost dobře možné, že příběh vznikl úplně jednoduše a zakládá se na sice pravdivém základu, nicméně s převozem rozloženého kostela nemá nic společného. Celé by to mohlo být tak, že hrabovský kostel je postaven z kmenů stromů, které rostly v Beskydech, třeba zrovna na území Metylovic.
Zajímavostí je, že zatímco v Hrabové se o této legendě v kostele samotném nedozvíte, v Metylovicích je ve vstupu do zdejšího kostela zmínka o této lidové pověsti.
Zatímco legenda o tom, že hrabovský kostel svaté Kateřiny stával v Metylovicích, může mít nějaký pravdivý základ, o jiné pověsti lze s úspěchem pochybovat: hrabovští sedláci prý chtěli postavit kostel na místě zvaném Prašivka, což je místo, které se nachází vedle dnešní čtyřproudovky z Ostravy na Frýdek-Místek. Pověst říká, že dřevo, tedy možná ony již zpracované trámy, které lidé složili na Prašivce, se přes noc samo přestěhovalo do míst dnešního kostela. Prý poté, co se tento div několikrát opakoval, rozhodli se Hrabované, že asi je zhůry dáno, kde má kostel stát a postavili jej tam, kde je dnes. No, jak už jsem napsal, této povídačce nelze uvěřit ani příslovečné „zbla“.
Dramatická současnost
Nicméně přesuňme se v čase o staletí a podívejme se na současnost kostela. Ta je velmi dramatická a oproti pověstem a legendám je pochopitelně lehce doložitelná. Dřevěný kostel v Ostravě-Hrabové doslova lehl popelem na Velikonoce roku 2002. Příčinu se nikdy nepodařilo přesně určit, ale nejspíše se jednalo o zkrat elektroinstalace. I když místní říkají, že šlo o čin zloděje, který požárem zahladil stopy. Každopádně památka tenkrát zmizela ze světa. Za neuvěřitelně krátkou dobu se věřící a místní radní přičinili o stavbu nového svatostánku a v listopadu 2004 stál nový kostel.
Naštěstí zvítězila varianta postavit kostel stejný, tedy opět dřevěný. Jenže nastal problém – nikde nebyly přesné plány původní stavby! Nakonec projektanti a stavbaři vycházeli z fotografií a postavili ne kopii, ale repliku kostela, tedy stavbu, která v největší možné míře dodržuje původní ráz a tvar kostela. Pravdou je, že dnes už nikdo není schopen říci, že v nějakých detailech se kostel liší od toho, který v Hrabové stával. Zcela nový je naopak interiér, z toho původního se nedochovalo téměř nic. Kostel opravdu shořel úplně „do mrtě“, s výjimkou několika trámů, které dnes jsou zapasovány do nové stavby a zájemce je pozná podle jiné barvy.
I Petr Bezruč kostel znal
A když už jsme u těch zajímavostí kostela, přidám ještě jednu. Zmiňuje se o něm totiž i Petr Bezruč ve svých Slezských písních. V básni Rybníky za Paskovem najdeme tuto pasáž:
„Hrabovský Bůh chud jak my. Chrám má
dřevěný s dřevěnou věží.
Daleko do nedozíráma
paskovské rybníky běží.
Skláněly hlavičky šikmo své
na břehu metlice rusé:
potápky, lysky a rackové
chechtali v jednom se kuse.“
Zjevně tedy i Petr Bezruč chápal stavbu ze dřeva jako něco laciného. Dává najevo, že „hrabovský Bůh“ neměl na zděnou stavbu. Kdo tenkrát mohl tušit, že právě klasické roubenky (a kostel svaté Kateřiny není nic jiného, než velká roubenka) budou jednou obdivovány pro své nenahraditelné kouzlo? A stanou se vyhledávanými klenoty.
Dnes klenot Ostravy
A právě tím dřevěným klenotem je kostel v Hrabové dnes. Jedná se o jednu z nejznámějších památek Ostravy. Je pýchou místních lidí. A je a zdrojem překvapení pro návštěvníky, kteří nechápavě kroutí hlavou nad tím, kde se v průmyslové Ostravě, vzal dřevěný kostel.
Foto/text: Petr Žižka
P. S. Autor si nehraje na historika, příběh je třeba brát opravdu jen jako legendu.
