(Hrabovské listy 09/2023, autor rozhovoru: Karla Slívová) Jistě se mnou většina z vás bude souhlasit, když s trochou nadsázky napíšu, že Romana Stuchlého zná, snad kromě našich nejmenších, každý občan Hrabové. Někteří z nás ho navštěvují pravidelně, jiní jen při kulturních akcích, které u nás přibývají, jak houby po dešti. Roman je, i dle svých slov, šťastný muž, více jak dvacet let dělá, co ho baví a i když během sezóny pracuje sedm dní v týdnu, vyzařuje z něj pohoda a optimismus.
Počkejte. Že žádného Romana Stuchlého neznáte? Že to jméno slyšíte poprvé? Myslím, že po přečtení první otázky mi dáte za pravdu, že Roman je opravdu nejznámější muž Hrabové.
Spousta Hrabovanů vám neřekne jinak než Kuman. Kde se vzala tahle přezdívka?
Říká se mi tak už dobrých třicet let a troufám si tvrdit, že půlka mých zákazníků si myslí, že se tak opravdu jmenuju. Málokdo mi dnes řekne jinak. Přezdívku jsem získal během dospívání, kdy jsem hrál aktivně fotbal a asi jsem svým spoluhráčům připomínal známého holandského fotbalistu Ronalda Koemana (Kumana). Jestli to bylo stylem hry nebo vzezřením, to už nevím. Každopádně se přezdívka uchytila a myslím, že mnozí čtenáři mé pravé jméno doposud neznali.
Jak dlouho provozujete v Hrabové své okno s občerstvením?
Zdá se to neuvěřitelné, ale otevřel jsem v roce 1997. Sami si spočítáte, že budu letos uzavírat dvacátou sedmou sezónu. Ti, kteří ke mně chodili před dvaceti lety pro nanuk, dnes chodí na pivo se svými partnery a dětmi. Více jak dvacet let jsem takový nenápadný pozorovatel okolního dění. Když jsem začínal, pivo jste u mě pořídili za dvanáct korun, dneska prodávám dvanáctku za třicet pět.
Co vás vůbec vedlo k tomu, začít s podnikáním zrovna na sokolském hřišti.
Okno, ve kterém se čepovalo pivo, fungovalo na Sokole dávno přede mnou. Otevřeno bylo hlavně při fotbalových zápasech, v ostatní dny se bývalým provozovatelům nedařilo nalákat požadované množství zákazníků. Z nějakého důvodu nikdo moc dlouho nevydržel a nájemníci se dost střídali.
Já jsem v devadesátých letech začal pracovat Na Vyhlídce. Její majitel měl v nájmu i sokolské občerstvení. Dostal jsem od něj nabídku, abych se okna na hřišti „ujal“. Kývnul jsem a světe div se, i když začátky byly náročnější, lidi začali chodit a táhne je to na Sokol stále.
Čím si vysvětlujete, že právě vám se tady začalo dařit?
Sám nevím. Určitě je to nižšími cenami, které se snažím udržet. Dvanáctku pivo u mě dostanete za třicet pět korun, v jiných hospodách byste zaplatili třeba o pět i deset korun více. I jiné nápoje a pochutiny jsou u mě levnější než u konkurence. V dnešní době, kdy rodiny mnohdy počítají každou korunu, může být i toto rozhodujícím faktorem.
Taky si myslím, že roli hraje prostředí, které je přátelské pro všechny. Děti si můžou hrát na hřišti nebo si půjčí balón a jdou si kopat, nemají, kam utéct. Rodiče si zatím můžou bez starosti poklábosit u piva. Cyklisté ocení dobrou dostupnost cyklostezky. I když jsme uprostřed města, je zde patrný venkovský ráz, který je v dnešní uspěchané době stále více vyhledávaným.
Jde na vás vidět, že práce tady vás baví, s každým se dáte do řeči, každý vás zná. Měl jste někdy chuť to „zabalit“?
Nikdy. Jak jste sama řekla, s trochou nadsázky se znám s celou Hrabovou. Mými zákazníky jsou lidé všech povolání a věkových skupin. S každým se snažím domluvit, naštvu se tak dvakrát za rok, nikdy nekřičím. Tenhle pozitivní a vstřícný přístup se mi již řadu let vyplácí, lidé se za mnou rok co rok vrací, a to je pro mě velké zadostiučinění. Navíc jsem sám sobě pánem, nemám žádné zaměstnance, nemusím řešit spory na pracovišti a podobné nepříjemnosti.
Na druhou stranu musím přiznat, že jsem člověk, který má rád klid, takže se s úderem podzimu, když už i zákazníci kvůli počasí chodí méně, začínám těšit na pár měsíců odpočinku. Občerstvení zavírám v říjnu s posledním fotbalem.
Není tu na vás někdy až moc rušno?
Při zábavách, kterých už ale také není tolik, co kdysi, jsem schopný úplně vypnout a věnovat se jen své práci. Ještě před patnácti lety jsem zažíval třeba deset zábav za sezónu. Bylo tu opravdu živo, mnohdy až do rána, ale postupně začaly vesnické zábavy ztrácet na popularitě a dnešní mladá generace už tento druh pobavení moc nevyhledává. Letos jsme měli fotbalovou zábavu a já jsem pořádal již tradičně Taneční večer pro starší a pokročilé. Bylo plno, ale zatancovat si chodí spíše střední a starší generace.
Zábavy sice ubývají, zato jiných kulturních akcí je u vás každým rokem více.
A přibývá i lidí, kteří na ně chodí. Je dobře, že Hrabová po kulturní stránce vzkvétá a lidé se pořád rádi druží a baví se. Hodně záleží na počasí, ale když je hezky, tak i na tak velkém prostoru, který tady máme, lidé sotva najdou místo k sezení. Velké oblibě se těší třeba Gulášfest nebo Pálení čarodějnic, ale spoustu akcí pořádají pravidelně i naši hasiči nebo fotbalisté. Rád také spolupracuji s kulturní komisí a komisí pro děti a mládež. Vždy se domluvíme, co je třeba zajistit, aby zavládla spokojenost na všech stranách.
Neuvažoval jste někdy, že rozšíříte své podnikání a začnete U Kumana připravovat i něco k jídlu?
Kdysi dávno jsem měl pec a pekl pizzu. Skončil jsem s tím, jakmile se Na Vyhlídce otevřel Chachar. Občas se mě zákazníci ptají, proč nevařím, ale nikdy jsem nic takového neměl v plánu. Hygienické normy na provoz kuchyně jsou dost přísné, navíc bych musel zaměstnat nějakého kuchaře, a jak už jsem uvedl, mám rád svůj klid. Vůbec nemám problém s tím, když si lidé, kteří ke mně přijdou posedět, objednají jídlo a nechají si ho tady dovést. Když se sejde více lidí a slaví se třeba narozeniny, mám zdarma k zapůjčení dva grily.
Přemýšlel jste někdy o tom, jak dlouho budete chtít své občerstvení ještě provozovat?
Je pravda, že se někteří mí vrstevníci už pomalu začínají těšit na důchod, ale popravdě já jsem nikdy na to, že skončím, nepomyslel. I když každý rok „jedu“ téměř sedm měsíců v kuse, během následujících pěti si dost odpočinu a v únoru už se upřímně začínám těšit na nadcházející sezónu. Snažím se nic neplánovat a uvidíme, třeba budu čepovat pivo ještě dalších dvacet let.
Blíží se podzim a s ním i doba, kdy se odeberete na několikaměsíční odpočinek. Jak nejraději volný čas trávíte?
Jakmile v říjnu zavřu, odjíždíme s pár přáteli na chalupu úplně mimo ruch velkoměsta. Žádný křik, slabý signál, civilizace v nedohlednu. Jen lesy, rybníky a klid. Tam si po tom více jak půlročním maratonu vyčistím dokonale hlavu. Jelikož nevydržím dlouho v „nicnedělání“, v předvánočním období pomáhám s prodejem kaprů.
Co možná nejvíce volného času trávím se svou třináctiletou dcerou. Často podnikáme různé výlety do přírody, snažím se ji vést ke sportu. Právě tomu se sám věnuji již od mládí, téměř celý život hraju fotbal, ale baví mě i jiné sporty, třeba florbal nebo badminton. Mojí velkou zálibou je rybolov, rád nahodím a relaxuji třeba i u nás na Pilíkách.
Děkuji za rozhovor!
Karla Slívová, foto Ilona a Libor Hromádkovi
