(Hrabovské listy 09/2024, autor textu: Karla Slívová) Celých šestnáct let stál Bohumil Rundt v čele samostatného městského obvodu Hrabová, který vznikl v listopadu 1990. Díky této přelomové události se mohl nejen Bohumil Rundt, ale i další zastupitelé podílet na rozvoji Hrabové. Tuto neopakovatelnou příležitost se jim podařilo využít na maximum a Hrabová je dnes i jejich zásluhou klidným místem s venkovským charakterem.
Vzpomenete si ještě na okamžik, kdy jste se rozhodl vstoupit do komunální politiky?
Po sametové revoluci došlo k velký změnám v celé společnosti a otevřely se zcela nové možnosti. Pro Hrabovou to zásluhou našich aktivních občanů Břetislava Stárka a Břetislava Mutiny znamenalo vznik samostatného obvodu. To pro všechny obyvatele byla důležitá změna, jelikož to znamenalo více pravomocí a logicky tak více možností, jak ovlivnit budoucnost Hrabové.
Já osobně jsem ale neměl ambice být součástí komunální politiky, natož stát se starostou. Mí kamarádi mě oslovili, jestli bych s nimi nekandidoval, rád jsem jim vyhověl, ale nečekal jsem, že výsledek bude takový.
Jak se lišila polistopadová komunální politika od té dnešní?
Nějakou dobu se již v komunální politice nepohybuji, takže se mi těžko srovnává, nicméně myslím, že se nebude zásadně lišit. Snad v začátcích byla motivace zastupitelů vedena nadšením něco opravdu změnit a obec rozvíjet, a ten cíl byl jasný. Tomu odpovídal i styl diskusí, který se mi zdál více konstruktivní s větší snahou dojít ke společné domluvě. Dnes do toho více vstupují mnohdy protichůdné zájmy a diskuse jsou složitější. Samozřejmě je to také o úrovni slušnosti v politice, a nejen komunální, která obecně poklesla.
Jaké pravomoci jste tenkrát v rámci samosprávy měli?
Hrabová jako samostatný obvod byla investorem všech akcí, které se rozhodla realizovat. Dneska se to může zdát až neuvěřitelné, ale jestliže jsme např. chtěli opravit střechu na naší základní škole, prostě jsme se do toho pustili. Sami jsme si mohli určit, co konkrétně se bude v Hrabové budovat nebo rekonstruovat, tím pádem byly všechny akce rychlejší, i když jsme za ně nesli plnou zodpovědnost my. Pravomoci se postupně ubíraly a dnes je mnohem složitější než dřív některé nákladnější akce prosadit.
Samospráva se po revoluci podílela i na tvorbě územního plánu Hrabové, ten je přitom dnes v rukou města. Hrabovští zastupitelé tehdy mohli mluvit do toho, jak konkrétně bude náš obvod vypadat. Všichni jsme měli jasnou představu, Hrabová pro nás byla místem s vesnickým rázem obklopeným rodinnými domky, stromy a další zelení.
Co konkrétně jste v 90. letech jako starosta řešil?
Byly to věci zásadní a bylo jich logicky dost. Hrabová byla po dlouhá desetiletí opomíjeným místem, potýkala se s mnoha problémy, a bylo na nás, abychom ji co nejvíce zmodernizovali a ulehčili občanům zejména v otázkách jejich každodenního fungování. Určitě bych zmínil rozsáhlou plynofikaci Hrabové. Během několika let bylo plynofikováno více jak 290 domů. S tím samozřejmě souvisí i stavba kanalizace tam, kde to bylo možné, a obnova vodovodního řadu.
Na počátku 90. let jsme prosadili likvidaci haldy Vítkovických železáren v katastru Hrabové. V roce 1995 došlo ke zrušení kotelny Šídlovec vytápěné hnědým uhlím. Také se nám podařilo privatizovat přes 300 bytů na Šídlovci, bytový fond byl tehdy díky nízkým nájmům nedostatečný, a tak si převodem bytů do soukromého vlastnictví přišli na své jak noví majitelé bytů, tak místní samospráva. Samozřejmě toho bylo mnohem více, třeba nová střecha na hrabovské základní škole, nový domov důchodců, výstavba chodníků, cyklostezek apod.
Určitě také vzpomínáte na počátek nového století a vznik průmyslové zóny…
To byla pro Hrabovou přelomová událost, ke které jsem měl já osobně své připomínky a námitky. Hrabovou jsem viděl jako klidné místo, nechtěl jsem si připustit, že by měla být obestavěna továrnami. Jelikož pravomoci našeho městského obvody nebyly tehdy už tak velké jako v 90. letech, průmyslová zóna dneska tvoří neodmyslitelnou tvář Hrabové. Na jedné straně z toho samozřejmě těžíme, ale má to i negativní dopad na život v Hrabové.
Byl jste starostou dlouhých šestnáct let, je nějaká událost, která vám utkvěla v paměti více než ty ostatní?
Jednoznačně požár kostela svaté Kateřiny, který téměř do základů vyhořel 2. dubna 2002. Tento symbol Hrabové byl opravdovou pýchou pro všechny, a to nejen pro věřící. Když jsem viděl kostel v plamenech, nemohl jsem uvěřit svým očím. Již následující den jsme vyhlásili veřejnou sbírku na obnovu kostela. Nikdo tehdy nepochyboval o tom, že kostel bude opět zdobit naše okolí. Diskutovalo se o tom, jak stavbu nového kostela uchopit, nakonec se rozhodlo o zachování jeho původního vzhledu.
V roce 2006 jste se již starostou nestal, byť jste i v těchto komunálních volbách dostal největší počet hlasů. Proč?
Čtyři volební období starostování již byly dost a chtěl jsem, aby vedení obce převzali mladší zastupitelé, kteří by vnesli do rozvoje obce nový impulz. Jestli se to povedlo musí posoudit sami obyvatelé. Navíc nikdo z nás nemládne a já jsem se po tolika letech starostování začal těšit na své koníčky a trochu odpočinku. V komunální politice jsem ale ještě pár let zůstal.
Kdybyste se měl zamyslet nad tím, proč vám voliči dali tolikrát svou důvěru, co byste odpověděl?
Upřímně sám nevím, byla jiná doba, zastupitelé tolik nepolitikařili, byli schopni kompromisu a ústupků. Sám jsem vždy razil a razím na prvním místě slušnost, úctu k občanům. Rád jsem s lidmi jednal osobně, alespoň v začátcích svého starostování neexistovala žádná elektronická komunikace, tak to ani jinak nešlo.
Vzpomínám si, že jsem během povodní 1997, které samozřejmě zasáhly i Hrabovou, sedl na kolo a objížděl jsem dům po domu, abych se zeptal, jaké škody voda lidem napáchala a jestli potřebují nějakou pomoc. Nejen já, ale i ostatní mí kolegové. Nikdy mi nebylo vlastní jen přihlížet, zvedat telefony a úřadovat ze své kanceláře.
Co říkáte na aktuální dění v Hrabové?
K tomuto tématu nemám de facto co říct. Už jsem trochu nastínil, že z komunální politiky dýchala za mého starostování přátelštější atmosféra než dnes, proto jsem rád, že jsem ji před pár lety mohl vypustit z hlavy a momentálně si nejvíce užívám hrabovských cyklostezek při svých pravidelných vyjížďkách na kole.
Děkuji za rozhovor.
Karla Slívová, foto Ilona a Libor Hromádkovi
