Několik poznámek k minulosti zaniklého Šedova kříže

(Hrabovské listy 02/2025, autor textu: Martin Slepička) Na základě přání jednoho z vážených hrabovských občanů se pokusím v následujících řádcích věnovat významné, ale bohužel již nenávratně zničené památce, která ještě v minulém století patřila do dosti početného souboru hrabovské drobné sakrální architektury, a to takzvanému Šedově kříži.

Ten se během 19. a 20. století tyčil na horním konci Hrabové asi půl kilometru jižním směrem od starobylého panského hospodářského dvora, respektive Lyčkova statku přímo na katastrální hranici oddělující Hrabovou a Paskov. I když zůstala podrobná historie tohoto nevšedního kříže pohřbena pod zapomnětlivými nánosy času, pokusím se v následujících řádcích Hrabovanům připomenout alespoň to málo, co o Šedově kříži zaznamenaly historické prameny.

Pohled na Šedův kříž od Paskova, kolem 1926 (Pamětní kniha obce Hrabové 1922–1937)

Co se týče vzniku Šedova kříže, jediné spolehlivé vodítko nám poskytuje poškozený list uložený ve fondech Státního okresního archivu Frýdek-Místek, z něhož lze vyčíst, že kříž byl dokončen ještě před 30. červnem roku 1872. Jeho stavebníkem (fundátorem) se za přispění římskokatolického farního úřadu v Paskově stal paskovský občan a rolník Antonín Šeda, jenž byl německojazyčným záznamem zapsán jako Anton Scheda. S myšlenkou na stavbu kříže přišel zřejmě již v polovině šedesátých let 19. století, neboť již od ledna 1865 byly každoročně na výstavbu kříže ukládány nižší stovky rakouských zlatých, tedy přibližně částky dobově srovnatelné s celkovou roční mzdou dělníka na Ostravsku. Bohužel není zřejmé, proč došlo k výstavbě Šedova kříže. Dávno zemřelí pamětníci ale vyprávěli, že se měla stát v jeho blízkosti tragická událost, tedy nejpravděpodobněji úmrtí či vážný úraz některého z Šedových blízkých rodinných příslušníků, v němž mohla hrát roli v 19. století dvojice stále ještě existujících ostrých pravoúhlých zatáček na nezpevněné cestě.

Přesné místo výstavby Šedova kříže, tedy po levé straně cesty vedoucí z Paskova do Hrabové na hranici mezi katastrem obou sídel nedaleko meandru řeky Ostravice, poprvé zachytily mapy třetího vojenského mapování, jež probíhalo na Moravě v letech 1876–1877. Topografická situace se u kříže zásadně změnila až v době první Československé republiky, kdy došlo v dubnu 1926 k žádoucímu napřímení a vyasfaltování povrchu Paskovské ulice mezi Hrabovou a Paskovem, čímž se zrychlila doprava a zvýšila bezpečnost rozmáhající se automobilové dopravy v okolí Lyčkova statku. Šedův kříž se stal dobrým orientačním bodem na začátku aleje vedoucí do Hrabové, která byla součástí okresní silnice mezi Moravskou Ostravou a Místkem.

Šedův kříž na mapách třetího vojenského mapování v letech 1876–1877 (Arcanum Maps)

Právě z doby kolem roku 1926 pravděpodobně pochází i jediná mně známá fotografie Šedova kříže, která se díky vlepení do nejstarší hrabovské obecní kroniky z let 1922–1937 dochovala. Z fotografie je možno především vyčíst, jak kříž vypadal. Byl velmi monumentální, v nadživotní velikosti a měřil na výšku možná až čtyři metry. Tělo kříže neslo profilované ozdobné prvky a dobře umělecky provedený korpus Krista dovoluje usuzovat, že jej vytvořil školený sochař. Kříž přečkal bez úhony i německou okupaci a průchod fronty za druhé světové války, avšak po změně trasování silnice do Paskova na počátku šedesátých let 20. století bohužel nepřežil intenzivní výstavbu průmyslového zázemí, objektů a železniční vlečky černouhelného Dolu Paskov a v roce 1963 definitivně zanikl. Zůstává tak nadále jen ve vzpomínkách nejstarší generace Hrabovanů.

Text a foto Martin Slepička