Hrabovští senioři tvoří silnou základnu obyvatelstva našeho obvodu. Jak už to tak bývá, jejich vzpomínky a názory na život jsou velice rozmanité a můžou být v mnohém inspirací pro nás všechny. V rubrice Hrabovských listů pokládáme našim seniorům tři otázky:
- Co vám udělalo v životě největší radost?
- Co byste změnili v Hrabové?
- Máte nějakou zajímavou vzpomínku týkající se Hrabové?
Soňa Suchánková
- Největší radost mi dělá žití v Hrabové, kde jsem se narodila. Mám tady i své děti a vnoučata a před pár
dny se ze mne stala prabába. Radost mi celý život dělala práce chirurgické sestry a sport. - Já už asi nic nezměním, ale kdybych měla tu moc, přála bych si více zeleně než zástavby, protože je tady už těsno.
- Vzpomínek je hodně. Jedna z nich je založení volejbalu v Hrabové z bývalých ligových hráček a asi deset let úspěšných zápasů na „Čafce“. Dále vznik Klubu českých velocipedistů, jehož jsem členem. Také musím zmínit k a ž d o r o č n í akci Sportovní klání seniorů, na které se už teď těším.
František Janša
- Odpověď není snadná, v životě člověk zažije více radostí, a tak těžko vybrat tu největší. Třeba nástup do školy, tenkrát taková dřevěná kůlna naproti nynějšího úřadu. Pak třeba získání výučního listu s nástupem do Vítkovických železáren Klementa Gottwalda, modrá knížka, narození syna, dcery, posléze vnuček. Taky bylo fajn dožití se důchodu, sehnání vysokého kola a vloni třeba radost z povedené IVCA Rally. Tak jen mohu doufat, že se ještě nějaká ta radost dostaví, třeba si někdo po přečtení vzpomene, že má doma nějaké fotky svého předka se starým kolem, nebo dokonce průkaz našeho klubu. To se už těším.
- Co bych změnil v Hrabové? Bylo by to velmi těžké. Když někdy (denně) zabrouzdám na „interfernet“, bývám otráven z komentářů na stránkách naší obce a jinde. Značně mi vadí ta zloba, že někdo má jiný názor než já. Asi jsou pravdy dvě, nebo i víc. Kdybych měl tu moc, tak by už byl chodník v zatáčkách před statkem. V současnosti je chodník vlevo, potom vpravo. A mezi nimi, přejdi, hazardére! Asi tam řádí nějaká norma, či předpis.
- Vzpomínku mám na krásnou, březovou alej od našich zatáček až k Paskovu, kde stál Šedův kříž. Ten bohužel zmizel v nenávratnu při stavbě šachty. Poslední břízy byly pokáceny po roce 2000. Škoda, byly krásné, měly tak asi šedesát let.
Text a foto Miroslav Houžvička
