V loňském roce 2016 jsme si připomněli 120. výročí založení dobrovolného hasičského sboru v Hrabové. Přinášíme další část textu z publikace 70 let dobrovolné požární ochrany v Hrabové, jež byla vydána roku 1966.
Ostatní dosud zveřejněné díly:
- 120. výročí založení hasičského sboru, první část
- 120. výročí založení hasičského sboru, druhá část
- 120. výročí založení hasičského sboru, třetí část
- 120. výročí založení hasičského sboru, část čtvrtá
- 120. výročí založení hasičského sboru, část pátá
- 120. výročí založení hasičského sboru, část šestá
- 120. výročí založení hasičského sboru, část sedmá
- 120. výročí založení hasičského sboru, část osmá
- 120. výročí založení hasičského sboru, část devátá
- 120. výročí založení hasičského sboru, část desátá
- 120. výročí založení hasičského sboru, část jedenáctá
- 120. výročí založení hasičského sboru, část dvanáctá
- 120. výročí založení hasičského sboru, část třináctá
- 120. výročí založení hasičského sboru, část čtrnáctá
- 120. výročí založení hasičského sboru, část patnáctá
Léta 1964-1965 se projevují v zintenzivnění činnosti místní jednoty směřující k důstojné oslavě 70 let založení. Po neúspěších v okrskových soutěžích v létech 1961-1963 se začalo v roce 1964 s poctivou přípravou soutěžícího družstva a výsledek se projevil obsazením druhého místa v prvním kole soutěže. Tím si zajistilo účast a postup mezi nejlepší družstva města, které se zúčastnily velkého námětového cvičení v Ostravě, v rámci 100letého výročí dobrovolné požární ochrany v naší vlasti.
V únoru 1964 bylo na návrh Obvodního národního výboru v Zábřehu dohodnuto, zrušit a odevzdat do šrotu nepojízdný autobus, zakoupený sborem v roce 1937. Poslední jízdu ve vleku provedl s. Josef Kroček st. Byl to první motorový dopravní prostředek v našem sboru, zakoupený za těžce nastřádané peníze. Sloužil v dřívější době k přepravě mužstva a techniky při cvičeních, k zásahům na požářišti, při povodni, nebo i pro krátké zájezdy, při kterých členové v družném kolektivu čerpali čerstvé síly pro další odpovědnou dobrovolnou práci v požární ochraně. Zvýšená aktivita členstva se projevila v dobré preventivní a výchovné činnosti, která měla příznivý ohlas mezi našimi spoluobčany. V místníní JZD provádíme pravidelné prohlídky objektů a upozorňujeme pracovníky JZD na různé příčiny požáru.
Rok 1965 byl rokem 20. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou. Jako dar k tomuto významnému výročí opravili členové MJ za účinné spolupráce s ObNV v Zábřehu a pod vedením s. Vojtěcha Černíka a Jaroslava Janše celou požární zbrojnici s hospodářskými budovami. Při této opravě odpracovali členové celkem 1072 hodin a celkový náklad činil 3768 Kčs. Největší měrou přispěli s. Vojtěch Černík st., Jaroslav Janša, Ludvík Líčka st., Antonín Frey, František Sumara a Adolf Borek, kteří obětovali svůj volný čas a spolu s ostatními příslušníky MJ přispěli k lepšímu vzhledu naší obce. Je to také dar členů k 70letému trvání dobrovolné požární ochrany v Hrabové.
Během posledních dvaceti let přihlásilo se k práci v dobrovolné požární ochraně mnoho členů a členek, zvláště v období let 1950-1960. Většina z nich však brzy vystoupila, někteří se odstěhovali, mnozí zůstávají nadále členy MJ, ale ochabli v činnosti. Další část členstva, která pochopila důležité poslání dobrovolné požární ochrany v naší společnosti, zůstala věrna požárnické práci a plní svědomitě členské povinnosti. Mnozí z nich zastávali různé funkce a ti nejschopnější spolu se staršími, zkušenými činovníky, tvoří dnes kádr vedoucích funkcionářú v místní jednotě. Před dvaceti lety, v roce 1946, přihlásili se do sboru a dosud jsou činnými členy tito soudruzi: Vojtěch Janša, Jaroslav Janša, Oldřich Janša. V roce 1947: Vojtěch Černík ml. a Ludvík Lička A později: Bohumil Lipina, Josef Bjaček, Jiří Folta, Břetislav Karlínský, František Sumara, Jiří Konečný, Stanislav Foltýn, František Adámek, František Nováček, Josef Laryš, Alois Švindrnoch, Rudolf Štusek, Antonín Frey, Pavel Mutina, Václav Janša, Zdeněk Janša, Vlastimil Kroček, Josef Kroček ml., Milan Kocurek, Václav Tichopád, Josef Adámek, Jan Cechmánek, Jan Vítek, Ladislav Sumara, Vladimír Slavík, Lumír Samák, Zdeněk Lýko, Zdeněk Koláč, Jan Sýkora, Václav Sýkora, Drahomíra Trojančíková, Jaroslav Čechman, Milan Chlupatý, Josef Chlupatý, Rudolf Doležálek, Leopold Pieter, Jan Bláha, Josef Bulař. V roce 1965 přistoupili: Zdeněk Piskoř, Bedřich Chlupatý ml., v roce 1966: Rudolf Volný, Alfons Břenek, Vojtěch Olšák, Petr Balušek, Karel Janša, František Skotnica a Alois Budín. Po reorganizaci závodních jednot v roce 1965 se přihlásili k činnosti v místní jednotě mjr. požární ochrany František Krupa ze ZPÚ VŽKG a Zdeněk Kroček ze ZPÚ NHKG.
Čtyři naši členové jsou absolventy ústřední školy ČSPO v Bílých Poličanech. Kurs velitelů absolvovali: Rudolf Stuchlý, Miroslav Piskoř a Rudolf Štusek — kurs strojníků Jan Sýkora. V jubilejním roce čítá naše jednota 71 členů, z toho jednu ženu.
19. prosince 1965 na výroční členské schůzi zvolili si členové výbor, který vede naši jednotu v jubilejním roce 70 let založení dobrovolné požární ochrany v Hrabové. Do čela postavili již po třiatřicáté s. Aloise Adámka, místopředsedou – Vojtěcha Černíka st. velitelem – Rudolfa Štuska, jeho zástupcem a referentem mládeže – Jana Bláhu, jednatelem – Jiřího Konečného, hospodářem – Aloise Lipinu, materiálně-technickým referentem – Ludvík Lička st., organizační ref. – Augustin Firek, ref. kulturněmasové práce – Vlastimil Kroček, ref. CO – Jaroslav Janša, revizoři účtů – Miroslav Piskoř a Jan Ertl, zapisovatel – Václav Sýkora a členy výboru: Rudolf Balušek, Bohumil Balušek, Inocenc Březina, František Krupa, Antonín Frey, Rudolf Doležálek, Adolf Borek a Vojtěch Janša. Nový výbor byl rozšířen o mladé členy, kteří projevili zájem o odpovědnost k práci v požární ochraně. Nový výbor si kromě svazových úkolů vytyčil jeden v prvořadých, zajistit důstojné provedení oslav v jubilejním roce: Pořádáním požárnického plesu, divadelní představení, které sehrají členové divadelního souboru Vojan, výstavku o požární ochraně a činnosti MJ a slavnostní schůzi spojenou letní slavností.
70 let uplynulo. Co se tu vystřídalo obětavých pracovníků, kteří bez náhrady a zvláštnichpochval, vedeni krásnou, vznešenou myšlenkou pomáhat bližnímu, sloužili nezištně idei bratrství o lidskosti. Jistě by se nikdo z nás nedopočítal, kolik hodin celkem bylo věnováno při různé činnosti — cvičení, školení apod. Ty, kteří začínali, jsme už dávno odprovodili k věčnému spánku. Rady se vystřídaly a nejednomu opět hlava zbělela a čas zapsal do tváře více jako pět desítek let. V našich řadách stojí další následovníci, kteří převezmou odkaz a budou pokračovat ve slavné tradici, ale za docela jiných podmínek. Naše dnešní společnost zařadila požární ochranu do lidové samosprávy, tzn., že už nepotřebujeme nedůstojné žebrání a vztahovat prosebně ruce o dar různých mecenášů. Místní jednoty CSPO jsou v péči národních výborů, které ze svého rozpočtu zajištují požární techniku, tzn., že MJ musí o ni pečovat a šetřit ji v maximální míře, protože to jsou hodnoty vytvořené lidem a slouží k ochraně a účinnému zásahu proti živlům. Zde vidíme podstatný rozdíl mezi dobou dřívější a současnou. Na těchto několika stránkách jsme nahlédli jen krátce do historie a činnosti dobrovolné požární ochrany v naší obci. Kdybychom probírali podrobně veškerou práci členů místní jednoty za 70 let činnosti, jistě by nám nestačil desetinásobný formát této brožury.
Těch několik málo stránek však podává jasný obraz o ušlechtilosti a obětavosti lidí, kteří stáli u kolébky hnutí, toto budovali a vychovali další generaci, která zůstala věrna zásadám a odkazu svých předchůdců, dosud stojí v řadách organizace a dobrovolně plní povinnosti. Tato drobná, mravenčí práce požárnická nepřináší žádné osobní zvýhodnění, ale je prospěšná celé naší společnosti. Od příslušníků požární ochrany vyžaduje dobrovolnou kázeň, lásku, nadšení a obětavost a to nejen když zazní poplašný tón trubky nebo sirény k pohotovosti, ale především při provádění preventivněvýchovné práce, kterou se snažíme zabránít příčinám vzniku požáru. Lépe je požárům předcházet, než bojovat s plameny. My požárníci víme, že je to práce velmi náročná, málo dramatická, ale práce prospěšná, často občany podceňována. Je totiž zvykem, že se hodně oslavuji hrdinové, kteří zachraňují při živelní pahromě, ale jestliže pohroma nevznikne – bylo jí účinnou preventivní péčí zabráněno – pokládá to každý za věc zcela samozřejmou. Málo koho napadne, že svou nedbalostí, nepozorností, podceňováním nebezpečí ohrožuje svůj vlastní majetek nebo výsledky práce našich pracujících v průmyslu, zemědělství apod., nebo přímo lidské životy. Hmotné škody dovedeme svou pílí nahradit, ale zmařený lidský život je vždy pro nás velmi citelnou a bolestnou ztrátou. Pomáhejme proto požárníkům chránit před požáry výsledky práce na pracovištích všech odvětví našeho národního hospodářství, chraňme životy všech a hlavně dětí! Nepodceňujme ani to nejmenší nebezpečí! Odstraňujme sebemenší příčiny požárů – výsledky se projeví v bezpečném a radostném životě všech občanů naší vlasti.