Hrabová má originální a hlavně zábavnou naučnou stezku: je ručně malovaná, čtivě napsaná. Obec ji dostala k výročí 720 let od založení. (5plus2, Martin Jiroušek)
OSTRAVA | Místo, kde u hrobu svého přítele položil kytici prezident Václav Havel, i to na Prašivce, kde stanovala armáda generála Laudona. To všechno stezka v Hrabové popisuje. Představuje, kde stával vodní mlýn, a unikátní výstavbu sídliště. I takové jsou zajímavosti, se kterými se mohou seznámit lidé na nové naučné stezce v Ostravě-Hrabové.
Tvoří ji více jak tucet zastavení, která obsahují unikátní ručně malovanou formu. „Na nové naučné stezce, která provází obyvatele a návštěvníky ostravského obvodu Hrabová od září, se zájemci seznámí s historií obce, která slaví 720 let od první zmínky,“ říká její spoluautor Petr Žižka.
Stezka začíná u známého dřevěného kostela a u hrabovského úřadu. „Lidé se dozvídají například o tom, že prvním místem, které navštívil při svých cestách Československem prezident Václav Havel, byla právě Hrabová. Havel tam v lednu 1990 položil kytici u hrobu svého přítele, disidenta Jaromíra Šavrdy,“ popsal autor.
Nejde jen o známá fakta z dějin ostravského obvodu – nová stezka má i své objevné části. Jednou z nich je například tábořiště obávaného vojevůdce, který v 18. století přiměl své odpůrce vyděšeně volat zlidovělou nadávku „himmellaudon“.
„Novinkou pro mnohé bude jistě i to, že v Hrabové, na návrší zvaném Prašivka, měla svůj tábor vojska generála Laudona. Pokřik himmellaudon tak zněl určitě i v blízkosti naší Hrabové,“ vysvětlil hrabovský patriot Petr Žižka.
Stezka pokračuje kolem rybníků k řece Ostravici. Podél historické zemské hranice Moravy a Slezska vede k místu, kde ve středověku stával vodní mlýn, a dál k sídlišti Šídlovec. „To je zajímavé tím, že vzniklo v unikátním stylu a dodnes je ukázkou velkoryse řešené bytové zástavby,“ vysvětlil místní zvláštnost Žižka.
Stezka nese jméno místního rodáka, básníka a spisovatele Viléma Závady. Narodil se roce 1905 v Hrabové a zemřel v Praze v roce 1982. Zájemci, kteří se po jeho stezce projdou nebo projedou na kole, poznají krásná místa Hrabové, která je součástí Ostravy, ale zachovala si svůj venkovský ráz.
Autoři stezky zvolili čtivý styl, texty vyprávějí příběhy o jednotlivých místech a jsou doplněny originálními kresbami. Ručně kreslená je i mapa se zvýrazněnými dominantami obce.
K novince vypravené malovanými panely se pochvalně vyjadřují i místní. „Včera odpoledne jsem si prošel celou naučnou stezku a tímto vyslovuji autorům svůj obdiv. V roce 2013 jsem pozval své bývalé spolužáky s manželkami k prohlídce Hrabové, ale tehdy jsem musel vystačit jen se svým komentářem, a trasu jsem vedl přes restaurátorskou dílnu pana Jakubka, navštívili jsme kostelík a zahradu pana Slámy. Proto jsem nafotil jednotlivé panely a kolegům i dalším přátelům poslal a zároveň je vyzval, aby se přijeli příležitostně podívat. Je to mimořádné a záslužné dílo,“ říká Jan Sikora.
Rámy zely prázdnotou
Instalace stezky se stala ostře sledovanou záležitostí, protože působila tajemně. Nejprve se na vybraných místech objevila více jak desítka dřevěných rámů, které ale nejprve zely prázdnotou.
Debatu o nich rozvířila diskuse na Facebooku a Petr Žižka byl záhy dotazován na jejich význam. „Debatu jsem zaznamenal a musel jsem vysvětlit, co je to za rámy. Takže nezbývalo než prozradit, že budou sloužit nejen pěším, ale také třeba cyklistům. Věřím, že lidé, kteří přes Hrabovou třeba jenom projíždějí nebo se po ní procházejí, se dozvědí mnoho zajímavého. Myslím si, že i mnozí z těch, kdo tady žijeme, budou překvapeni, kolik je tady pěkných perel, které když se navlékly dohromady na pomyslnou ‚šňůrku‘, vytvořily náhrdelník kolem celé Hrabové,“ zmínil.
Iniciačním bodem pro vytvoření naučené stezky se pro Petra Žižku stala právě nevědomost: i v případě skutečných rarit, jako byla první návštěva prezidenta mimo sídelní město. „Například ještě před vznikem stezky jsme zjistili, že skoro nikdo neví, že Hrabová je prvním místem mimo Prahu, které navštívil Václav Havel hned krátce po svém zvolení prezidentem země,“ vysvětlil.
Základem stezky ovšem nejsou jen „suché informace“, ke čtivosti jednotlivých panelů přispívá i jejich zábavná forma. „Měli jsme podmínku, že text nesmí nudit. Obvykle je to totiž tak, že text obsahuje plno nezáživných pasáží, je přeplněný daty, a ty si stejně nikdo nezapamatuje. Ani historické fotografie, zpravidla černobílé, moc neprospívají. Nic proti černobílým fotografiím, mám je rád, ale postupovali jsme jinak, věřím, že originálně,“ dodal Žižka.
Část každé tabule tvoří mapa, která určuje, kde se turista nachází. Následuje příběh o daném místě, aby se člověk dočetl nějakou zajímavost, která se tam odehrála nebo se kterou je ono místo spojeno. „Neopomíjíme ani historická fakta, ta mají vždy svůj prostor. Zájemce se dozví, co má smysl navštívit v okolí, a je tam i hádanka pro děti, ať se nenudí. Někdo má rád holky, jiný zase vdolky a já vím, že budou lidé, kteří očekávají od stezky více. Osobně jsem přesvědčen, že na tabulích se má člověk dozvědět hlavně základní informaci. Nemůžeme přece suplovat odbornou literaturu, vysokoškolská skripta ani vlastivědný sborník,“ podotkl.
Vše je ilustrováno originálními malovanými obrázky. Může za to náhoda, že se místní patriot rozhodl oslovit vydavatelství CBS a firmu Malované mapy. „Společně jsme se rozhodli, že na naší mapě budou vyobrazena třeba i zvířátka, která potkáváme při procházkách – tedy koně, ale taky bažanti, srny,“ vysvětlil autor. Sešel se proto také s místním myslivcem a ten mu poradil, že na malbě by neměla chybět nejen srnka, ale také liška.
Přestože Petr Žižka byl hlavním iniciátorem naučné stezky, pomáhal mu celý tým poradců: pomohl starosta Igor Trávníček, autorsky se na textech podílel Martin Slepička, Milan Slíva, Radek Orkáč, Mirek Houžvička, Vladimír Slavík, pan Rundt, Jan Šumbera, Jan Dvořák a mnoho dalších.
Zajímavostí je ovšem i atypický formát stezky, který umožňuje zájemcům připojit se k ní ve kteroukoli chvíli z kteréhokoli stanoviště, aniž prý ztratí orientaci. „Stezka vytváří okruh, takže je vlastně jedno, kde její návštěvník začne. Někdo může mít start u podchodu v Hrabůvce, někdo u řeky, kam přijede autem, někdo přijede od Paskova,“ popsal Žižka.
Přesto jakýsi začátek tato stezka má: u úřadu – kostela, tedy u odbočky k hřbitovu. „Vede Domovskou a dál až k Pilíkům, kolem statku k řece a zpět po proudu řeky až k bývalému mlýnu a na Šídlovec. Pro cyklistu ideální výlet, pěší si to může na několika místech zkrátit,“ prozradil Petr Žižka.
Ten titulek vypadá jako by to byl nedostatek – přitom okruh je jejím velkým plusem.
Také na mne ten titulek takto zapůsobil, ale věřím, že to autor nijak negativně nemyslel. A hlavně jsem rád, že autor článku a redakce věnovala naší stezce tolik prostoru – celá titulní strana a celá strana 3 nejčtenějšího týdeníku v kraji, to je paráda. Je fajn, že se o Hrabové píše, nebývalo to zvykem, byli jsme jak v ilegalitě. Proto mi ani nevadí, že mi autor vsunul do textu i jednu přímou řeč, kterou jsem neřekl a rozhodně bych ji nepoužil. Protože to jsou malé věci:-)
PŽ