Jsou to již téměř čtyři roky, kdy Petr Žižka napsal na svém webu „Z kraje do světa“ poutavý článek „V křovinách pod čtyřproudovkou na Frýdek-Místek se skrývá kaplička“. Několikrát o dané kapličce již psal i pan Vladimír Slavík, přesto si dovolím o této kapličce napsat i já.
Kaplička v Mitrovicích, jak ji zachytil Petr Žižka v roce 2016
První zajímavostí, která pravděpodobně nikde nezazněla, může být skutečnost, že se o kapličku mimo jiné starala teta naší hrabovské občanky paní Šárky Tomisové, která mi k tomu dále ještě napsala:
Přestože jsem tam nikdy nebydlela, měla jsem tam prarodiče a trávila tam spoustu času. Každopádně, o kapličku se vždy starala i má teta a kaplička byla podle mě obrácena k dálnici, ne k horám. Je milé, že se o postavení kapličky pravděpodobně zasloužil můj pradědeček Tomis, jak jsem zjistila z článku pana Slavíka: Jak je psáno v kronice, kapličku postavenou někdy v 18. století bylo nutno pro sešlost zbořit a postavit novou. Zasloužil se o to p. Tomis, tehdejší vlastník tohoto pozemku.
Leden 2020, aktuálně je okolí „prořezáno“, respektive byly pokáceny i některé nebezpečné stromy.
Druhou zajímavostí určitě pro někoho bude, že v současnosti se o kapličku nejvíce stará náš hrabovský občan F.J. (nepřeje si, aby bylo uvedeno jeho jméno), od kterého jsem se dozvěděl, že kapličku původně pomáhal opravovat jeho „staříček“ z matčiny strany (z té doby je i níže uvedená fotografie).
A konečně poslední zajímavostí, kterou si dovolím k níže uvedenému přepisu dodat, je historická fotografie kapličky, kterou jsem získal právě od občana F.J., kde mladá slečna zleva by mohla být jeho matkou:
1928, archiv F.J.
Leden 2020, Radomír Orkáč
Přepis popisného textu u kapličky:
Kaplička stojící na katastru Mitrovic je relativně mladá, ale i ona má svou historii. Byla postavena v letech 1927 — 1928 z peněz, které byly nastřádány sbírkami a odkazy předků a dále z příspěvků téměř všech mitrovických a některých paskovských občanů.
Náklady na její zbudování činily 6 765 Kč. Jak krásně popisuje slavnost jejího vysvěcení, si můžete přečíst z péra zemřelého pana Františka Branicha. Bylo to v roce 1928, kdy probíhaly oslavy desetiletého trvání státu. Občané mitrovičtí mimo to, pořádali ještě domácí slavnost svěcení zcela přestavené a zvětšené kapličky.
V sobotu 4. srpna po parném dnu nastal vlahý večer. Třpytivé hvězdy z jasné oblohy jakoby vzhlížely k ozářené kapli, kterou mitrovická děvčata okrašlovála kvítím, věnci a růžemi. Jen na západě stál mrak, který plnil obavami všechny, kdož si přáli, aby zítra bylo krásně, když již tak dlouho nepršelo.
V neděli ráno, když sluničko vyšlo, stála tu kaplička čistá, bílá jako nevěsta v bílém závoji, lemovaném zeleným věncem. Po stranách a vzadu stale 7 smrčků, na jejichž větvičkách třpytily se rosné krůpěje jako drahokamy. Před kaplí vpravo jako z houští se vynořovala kazatelna potažená černobílou látkou lemovanou zeleným věncem s růžemi.
Za potokem postavili kramáři krámky s perníkem a cukrovím. Před desátou se začali scházet občané ze sousedních obcí: Hrabové, Bělé a jiných. Těsně po desáté přišel průvod z Paskova s hudbou, družičkami a třemi kněžími. Páter Stibór, rodák mitrovický, za asistence p. děkana Martina Lubojackého, faráře z Paskova a Dr. Josefa Černíka, profesora z Prostějova, vykonal světící obřad, při němž p. rechtor zpíval litanii ke všem svatým. Pak vystoupil na kazatelnu p. Černík a po přečtení evangelia pronesl jako úvod toto:
„Čím lépe kdo zná dějiny svého národa, své vlasti, tím více ji miluje“
Proto zběžně probral dějiny naší osady, vzpomněl, že jméno Mitrovice dostala po svém zakladateli hraběti Mitrovském z Paskova. Na jeho žádost tehdejší farář Jan Volný půdu jim darovanou rozměřil a rozdělil mezi budoucí osadníky. Potomci původních majitelů na některých chaloupkách se ještě dnes udrželi.
O původní kapli řekl, že byla starší než Mitrovice. Byla postavena v místech, kde byl zabit rolník, a jeho rodina ji dala postavit k uctění jeho památky. Zvonek na kapli nesl datum 1838 a jméno sv. Pavel. Třikrát denně zazníval jeho hlas, aby upozornil občany, že mají aspoň na chvilku nechati všedních starostí a pozvednouti mysl k Bohu. A zazněl-li jeho hlas mimo obvyklou dobu, ať spěcháme se zeptat, nad ztrátou koho to kvílí, s kým se budeme loučit, koho vyprovázet na cestu poslední. Připomínal, abychom kapli zachovali potomkům, jak to učinili naši otcové, abychom se scházeli rádi u kapličky v měsíci květnu ku společné pobožnosti. Pak děkoval všem, kteří na zbudování kaple měli zásluhu, zvláště těm, kteří dali k tomu podnět, přáli být si činnými při stavbě, avšak nedočkali se toho a dřímají již věčný sen. Pak podotknul, že mše sv. bude sloužena v Mitrovicích dnes poprvé. Po kázání sloužil mši sv. páter Stibor za hudby a zpěvu písně Cyrilometodějské „Ejhle oltář Hospodinův září“. Po ukončení bohoslužby byli přítomní poděleni obrázky na památku. Černý mrak, jenž nerozhodnut stál na západě, o jedenácté vystoupal výš a pokropil nás všechny trošku na zkoušku. Slunko hřálo dál. Až po třetí hodině přišel pořádný liják a svlažil tak velmi vyprahlou zemi.
Dne 19. ledna 1930, Fr. Branich
Tolik k historii, a jaká je současnost?
V měsíci květnu se občané scházejí pravidelně ke společné „májové“. Ještě lze vzpomenout, že během války došlo k průstřelu věže kapličky. Střecha eternitové břidlice byla poškozerná, a tak v padesátých letech došlo k opřavě poškozených částí kaple. V roce 1960 byla eternitová břidlice ze střechy odstraněna a nahrazena plechem. Brzy po roce 1989 byl z kapličky neznámými pachateli odcizen původní zvon. V dnešní době je kaple odříznuta od Mitrovic dálnicí na Frýdek Místek. Přesto je tohle místo pravidelně navštěvováno místními věřícími.
Popisný text u kapličky
