Závadův hrob byste na hřbitově v Ostravě-Hrabové hledali marně, svůj věčný sen sní Vilém Závada na slavném pohřebišti na Vyšehradě. Po místním rodákovi je však pojmenovaná místní jedenáctikilometrová naučná stezka se 14 panely, jejímž autorem je Petr Žižka.
Sluníčko mě vyhnalo ven, jet se trochu protáhnout, přestože bylo kousek pod nulou, nemohla jsem odolat.
Infotabule praví, že Hrabůvka a Hrabová si v minulosti byly velmi blízké, zvláště proto, že měly splečného majitele a také proto, že obě mají týž původ svého jména odvozený od habru – postaru hrabu, rostoucího na zaplavovaném území řekou Ostravicí.
Stezku jsem jela opačně, tedy nejprve kolem Ostravice po cyklostezce. Vždycky, když jedu kolem, obdivuji nový krásný park Hrabovjanku, jejž navrhovala architektka Iva Škrovová, stejně jako lesopark v Klimkovicích. Právě někde v těchto místech stával kdysi mlýn, Ostravice svou silou poháněla mlýnská kola.
Projela jsem lávkou přes Ostravici a vydala se směrem ke Vratimovskému jezu. Tam jsem se dověděla na panelu, jak Ostravice jako prudká, ostrá tepna dala toku jméno a další zajímavosti. Řeka byla také přirozenou zemskou hranicí mezi Českým královstvím a Polskem, ale také příčinou sporů, neboť po povodni čato měnila své koryto.
Pokračovala jsem ke druhé lávce a překročila tak řeku zpět.
Těšila jsem se na koně bývalého Lyčkova statku. Mají tam na komíně atrapu čapího hnízda a já vzpomínala, jak jsem se nechala nachytat a fotila, než jsem pochopila, že je to atrapa. Lyčkův statek je unikátní. Jednak tím, že je nejstarším statkem v Hrabové a dosud přes všechny peripetie osudu slouží svému účelu. Navíc je Lyčkův statek dokladem dávného osídlení, jež ovlivnilo vývoj obce.
Chvilku jsem si prohlížela stoletou tramvaj, kterou opravuje místní nadšenec pan Jan Kohoutek. Udělal již na ní spoustu práce.
Miluji pohled na malebný dřevěný kostelík sv. Kateřiny Alexandrijské a kochám se jím, kdykoli jedu kolem. V okolí kostela stojí hrabovský úřad. Výstavná budova se kdysi hemžila dětmi, neb to bývala škola.
Nejstarší zmínka o Hrabové pochází z 2.8. 1297.
Fotky jsou na Google Photos:
Zdroj: Na příspěvek mě upozornil Jura Axmann, děkuji. S doslovným převzetím textu i fotek souhlasila autorka Ludmila Janoušková.