V den 116. výročí si v nepravidelné rubrice Zpátky do minulosti připomeneme smutnou událost – vraždu strážmistra Janhuby z Hrabové, která rozbouřila Moravu a Slezsko. Níže uvedený článek Milana Slívy jr. byl uveřejněn v roce 2016 v Hrabovských listech.
Na počátku velikonočního víkendu roku 1906, v noci z Velkého pátku 13. dubna na Bílou sobotu, krátce po půlnoci, šli spolu dva hrabovští četníci po cestě vedoucí na hrázi rybníka Šídlovec. Velitel hrabovské četnické stanice František Janhuba a mladý četnický nováček, teprve tři měsíce sloužící Josef Pokorný.
Proti nim šel neznámý mladík, který rázně směřoval na četníky a ti se museli rozestoupit, aby mladík mohl projít. Strážmistr Janhuba se zeptal na jeho jméno. Mladík procedil mezi zuby „Franc” a vracel se k četníkům. Náhle vytáhl revolver a střelil strážmistra do nohy. Četník nedbal zranění a skočil po mladikovi, aby ho zadržel. Ten však střílí znova, do četníkovy hrudi a zasahuje jeho srdce. Janhuba padá do prachu cesty. Četník Pokorný zůstává stát v šoku, neschopen jakkoliv zasáhnou a vrah prchá.
Bezradný Pokorný utíká na četnickou stanici, kde vše sděluje závodčímu Františku Otáhalovi, který utíká na pomoc zraněnému, nalézá však pouze strážníkovu chladnoucí mrtvolu. Ohledáním zjišťují, že se v době, kdy šel četník Pokorný pro pomoc, ztratila Janhubova služební puška. Bezvýsledně pátrají v okolí.
Případ byl chybně dáván do souvislosti s vraždou obchodnice Riesové, která byla téže noci zavražděna a oloupena v krámě na Cihelní ulici. Ukradená puška se druhý den našla v Hrabůvce v mlýnském potoce, kousek od bydliště skutečného vraha. Teprve 18 letého Josefa Břenka, dělníka z Hrabůvky, původem ze selského rodu z Hrabové. Zlostného a prchlivého mladíka, který chodívával ozbrojen dvěma revolvery a zhlížejícího se v krvavých knihách a příbězích.
František Janhuba zemřel mlád a daleko od domova. Pocházel ze Zeletic, vesnice kousíček na západ od Kyjova, v okrese Hodonín, kde se narodil 26. března 1870 v rodině krejčího. Umírá tedy krátce po svých 36. narozeninách a zanechává po sobě manželku, s kterou byl ženatý teprve 4 roky a také dvě malé děti. Četník Pokorný je za své selhání a porušení předpisů od četnictva zeměbraneckým soudem ze služby propuštěn. Vrah Břenek nejprve utíká do Pruska, ale zakrátko se vrací, žije zde a dokonce i pracuje na doklady svého kamaráda. Když se kolem něj začíná stahovat smyčka, využívá toho, že se jeho kamarád snažil neúspěšně dostat do Ameriky a vyhnout se tím službě v armádě, a na jeho doklady a lodní lístek tam prchá.
V červenci je však dopaden a v říjnu deportován zpět a postaven v Novém Jičíně před soud, kde za svůj čin dostává 15 let žalaře. V lednu roku 1907 se neúspěšně pokouší o sebevraždu. V souvislosti s amnestií u příležitosti vzniku samostatného státu je omilostněn před vypršením trestu a později se vrací do USA, kde se stává řidičem. V roce 1907 proběhl i soud se sedmi lidmi, kteří Břenka kryli a pomáhali mu uprchnou. Pět jich dostalo krátké tresty (nejvíce 8 měsíců).
Dne 22. července 1906 proběhlo slavnostní odhalení pomníku, kterému předcházela velká mše svatá v kostelíku a to za účasti významných osob tehdejšího života. Při odhalování pomník posvětil farář Mohapl a z improvizované kazatelny u pomníku pak přednesl řeč. Pomník však měl v důsledku poničení neznámými vandaly v době po skončení první světové války poněkud jiný nápis a vzhled, než jak jej můžeme vidět dnes.
Býval to dva a půl metru vysoký jehlanec ze žuly umístěný na podezdívce. Původně byl na něm vyryt kříž a pod ním znak rakousko-uherského četnictva, což byly dvě služební pušky zkřížené s dvěmi propletenými šavlemi a uprostřed krabice s patronami. Nápis na pomníku byl německo český a zněl: „Frant. Janhuba, c.k. závodčí, titulární strážmistr. Věnováno od důstojníků a mužstva c.k. zemského četnického velitelství č. 4. Dne 13. dubna 1906 ve vykonávání služby padlému druhu.”.
Pomník také stával jinde než jak jej známe dnes. Byl na druhé straně ulice Paskovské, v místech, kde začíná autobusová zastávka Šídlovec směrem na Paskov.
V levé dolní části pomníku také můžete vidět ulomený roh. Důsledek zásahu střepinou zbloudilé bomby ve II. světové válce. František Janhuba je pohřben u našeho kostelíka a jeho hrob tam najdete i dnes.
Autor: Milan Slíva jr.
Pěkné povídání. Škoda, že se už nepodařilo vytvořit další část naučné stezky. Památník Janhuby je jedním z míst, které by si tabuli zasluhovalo a bylo v plánu jako jedno z prvních…
Napadlo mě to když se radnice ptala, jaký název by měla nést jedna z nových ulic. Pak díky skleróze a jiným neduhům jsem to vypustil z hlavy. Chodím kolem památníku denně, tak co kdybychom ho takto uctili!