Dnes bych se rád ve svém povídání zastavil u našeho obecního zpravodaje – u Hrabovských listů. Mám k tomuto zpravodaji zvláštní vztah. Po dobu tří let jsem se aktivně podílel na jejich vzniku. Jako editor, grafik, sazeč a jen bůh ví jakou činnost jsem tehdy ještě vykonával. Pracoval jsem v tandemu s šéfredaktorem Petrem Žižkou a oba jsme se snažili dělat zpravodaj jak jen to nejlépe šlo. Zpravodaj pod Petrem Žižkou nasadil vysokou laťku a držel ji po celou dobu, než v důsledku planých slibů minulého vedení a vlivem dalších shod a souher okolností, jsme vydali v roce 2019 poslední číslo. Petra řadím, částečně i vlivem této naší společné anabáze, mezi své nejbližší přátele. Vzpomínám si, kolik času a úsilí tvorba tohoto periodika zabírala, přestože jsme jej připravovali jako dvouměsíčník.
Následně tehdejší vedení vyhlásilo výběrové řízení na nového šéfredaktora, přičemž mě osobně jako uchazeče předem deklasovali podmínkami ve výběrovém řízení stanovenými tak, abych se přihlásit nemohl. Vítěz výběrového řízení se však ani po půl roce kýžené funkce neujal a tak tehdejší rada sáhla, již bez výběrového řízení, po další osobě. Volba padla na Ing. Jana Dvořáka. Nevadilo, že neměl pro tuto činnost žádné tvůrčí předpoklady. S o to větším sebevědomím začal vydávat zpravodaj s měsíční periodicitou. Na vzhledu se tato změna příliš negativně neprojevila, jelikož o tu se nově začali starat profesinálové z tiskárny, kde se Hrabovské listy tiskly. Co nejvíce utrpělo, byla obsahová stránka. Jak samotný text, kdy jsem začal předkládané vnímat spíše jako „Deníček autisty“, než zajímavé informace o dění u nás, tak po stránce obrazové. Zde, jak jsem pochopil, vlivem nízké sociální inteligence nového šéfredaktora, se rozkmotřil se skvělými fotografy manželi Hromádkovými a byl odkázaný především na své autorské fotografie nízké úrovně technické i umělecké.
Více v článku na blogu starosty Milana Slívy…
Zdroj: Text i obrázek převzat z www.starosti.eu.