(Hrabovské listy 07/2024, autor textu: Martin Slepička) Hrabovský patriot a dlouholetý radní hned dvou ostravských městských obvodů Petr Balušek starší by v červenci letošního roku oslavil půlkulaté 75. narozeniny. Bohužel mu to však nebylo dopřáno, neboť nedlouho po dovršení svých jedenapadesátin 23. srpna roku 2000 podlehl rychle postupujícímu onkologickému onemocnění. I přes svůj předčasný odchod se ale Petr Balušek poměrně významným způsobem zapsal do soudobých dějin Hrabové, které pomáhal utvářet jako jejich přímý aktér zejména v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Kdo to byl a jakou veřejně prospěšnou činností se zasloužil o rozkvět Hrabové?
Co se týče Baluškových životních osudů, je jisté, že se narodil 17. července 1949 do rodiny hrabovského obuvníka a spolupracovníka protinacistického odboje Bohumila Baluška a jeho manželky Žofie, rozené Olšanské. V dětství jej kromě místní základní školy, kde absolvoval devítiletou povinnou školní docházku, formovaly tři jeho starší rodné sestry Libuše Balušková (1929–2016), Anna Jurečková (1931–2017) a Marie Sněhotová (* 1938), s nimiž žil v dnes již zaniklém rodinném domě na Paskovské ulici č. 108 v sousedství dnešní zastávky Kostelík. V profesní oblasti spojil po dvouleté základní vojenské službě u tankového vojska svůj život, tak jako řada jiných Ostravanů, s předním severomoravským hutním podnikem – Vítkovickými železárnami. Na jejich učilišti se vyučil frézařem a na této pozici zůstal v železárnách zaměstnán až do smrti. Z oblasti rodinného života není možno opomenout, že se Petr Balušek v hrabovském dřevěném kostele sv. Kateřiny Alexandrijské v listopadu 1973 oženil se zdravotní sestrou Annou Baluškovou (* 1954), rozenou Hoškovou, s níž měl celkem tři děti – mistra uzenářské výroby, úspěšného chovatele a dlouholetého komunálního politika Petra Baluška mladšího (* 1976), obuvníka a školníka Pavla Baluška (* 1978) a pracovnici v sociálních službách Terezu Hořínkovou (* 1982), rozenou Baluškovou.
Vedle příjemných starostí o početnou rodinu se ale Petr Balušek řadu let věnoval veřejně prospěšné politické, osvětové, kulturní či spolkové činnosti v prospěch rodné obce, v níž zanechal trvalou stopu. Vedle toho, že si v mladém věku v divadelní hře „Vojanu“ Marjánka, matka pluku stačil zahrát se známým filmovým a divadelním hercem Inocencem Březinou, se angažoval ve prospěch hrabovské římskokatolické farnosti a místního sboru dobrovolných hasičů. Kromě již vzpomínané svatby v místním kostele rovněž ministroval, zpíval ve sboru a staral se o farní hospodářství. Jako člen hrabovského sboru dobrovolných hasičů zase sloužil řadu let v zásahové jednotce. V hasičském sboru se proslavil především nezištnou pomocí při zničujících povodních v roce 1997, kdy s nasazením vlastního života zachraňoval obyvatele Ostravy před utonutím. Zejména v Nové Vsi ohrožované rozvodněnou řekou Odrou, ale i v domovské Hrabové, kde se zároveň jako člen povodňové komise městského obvodu Hrabová podílel na koordinaci evakuačních a likvidačních prací. Není divu, že za svou obětavou a usilovnou pomoc ve službě občanům dostal hned dvojici osobních vyznamenání, a to od starosty Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Ing. Rudolfa Manouška a od primátora města Ostravy Ing. Evžena Tošenovského.
Kromě výše uvedených aktivit je ale nutno u Petra Baluška připomenout především jeho politickou angažovanost, kterou započal ve druhé polovině osmdesátých let 20. století. Protože pocházel z katolického prostředí, vstoupil do Československé strany lidové, jež byla v té době legální stranou Národní fronty Čechů a Slováků s prokomunistickým vedením a často protikomunisticky smýšlejícími členy. Za lidovce kandidoval pod programem národní fronty hned v květnu 1986 a stal se poslancem Obvodního národního výboru Ostrava 3. Záhy pak byl v červnu roku 1986 zvolen jedním z 15 radních tohoto nejlidnatějšího ostravského městského obvodu, kam tehdy náležela i Hrabová. Ve funkci radního Ostravy 3, v níž vždy pamatoval na zájmy obyvatel Hrabové, zůstal jako výrazný a nezprofanovaný politik i po pádu komunistického režimu v Československu. Právě tehdy sehrál důležitou úlohu při nenásilné přeměně obvodního národního výboru v demokratickou samosprávnou instituci. Předně je důležité zdůraznit jeho vystoupení v Radě ObNV Ostrava 3 na jaře 1990, které společně s peticí 1308 občanů vedlo k zabránění vybudování skládky domovního odpadu na ploše bývalých rybníků poblíž staré hrabovské rodinné zástavby.
Dále je třeba uvést, že Petr Balušek stál v roce 1990 také u vzniku nového samosprávného městského obvodu Hrabová. Pokračoval v aktivní činnosti v rámci lidové strany a není divu, že byl v prvních svobodných komunálních volbách konaných v listopadu 1990 jako oblíbený politik zvolen s druhým nejvyšším počtem hlasů hrabovských zastupitelem a záhy i radním. Obratem se zařadil mezi nejvýraznější opory dlouholetého starosty Ing. Bohumila Rundta a v první polovině devadesátých let 20. století se podílel na utváření demokratických orgánů hrabovské samosprávy, nového úřadu i stěžejních investičních projektech ve prospěch občanů. Ti se na něj ostatně s důvěrou obraceli i díky zastávaným funkcím člena komise pro občanské záležitosti, letopisecké komise či již vzpomínané povodňové komise. Do Zastupitelstva i Rady městského obvodu Hrabová byl díky své oblibě zvolen ještě dvakrát v letech 1994 a 1998. Po Baluškově předčasné smrti v srpnu roku 2000 jej v místním zastupitelstvu nahradil Mgr. Jiří Slepička, v radě pak Ing. Bedřich Chlupatý. Po zádušní mši v hrabovském chrámu, jenž Petr Balušek starší celý život s nadějí navštěvoval, byl pohřben do rodinného hrobu na zdejším hřbitově.
Martin Slepička, foto Petr Balušek mladší
