(Hrabovské listy 01/2025, autor textu: Karla Slívová) Na známého ostravského moderátora Romana Pastorka nemusíte narazit jen při sledování televize, ale i při procházkách Hrabovou. Před jedenácti lety se k nám totiž přestěhoval a Hrabová se hned stala jeho oblíbeným místem. První adventní neděli nás Roman provázel slavnostním rozsvícením vánočního stromečku, a tak se s ním naši občané mohli vůbec poprvé setkat při moderování hrabovské kulturní akce. I my jste této příležitosti využili a položili mu pár otázek.
Jak dlouho bydlíte v Hrabové? Jak jste se sem dostal?
Do Hrabové mě přivedla náhoda v roce 2013. Hledal jsem místo, kam bych se natrvalo usadil. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že bych se přestěhoval někam do hor, lákaly mě Beskydy. Vzhledem k tomu, že mám nejvíce pracovních závazků v Ostravě, rozhodl jsem se nakonec zvolit bydlení právě zde. Když jsem narazil na inzerát, který nabízel dům v Hrabové, moc dlouho jsem se nerozmýšlel.
Co vás na Hrabové tak zaujalo? Jak se vám zde žije?
Hrabová splňuje všechno, co od bydlení očekávám. Líbí se mi, že máme na dosah jak „civilizaci“, tak přírodu. Mám dva psy, takže je pro mě prioritou to, že se můžou volně proběhnout kolem Ostravice nebo je můžu vyvenčit na dlouhé procházce kousek od domu. Na druhou stranu je fajn, že jsem za pár minut v centru. Také nemůžu opomenout dobrou občanskou vybavenost, jako rodič čtyřletého syna jsem také velmi spokojen se školkou.
Vaše pracovní náplň je různorodá. Věnujete se moderování, fotografování, ale i „DJingu“. Co z toho vás nejvíce baví?
Ani jednoho bych se nemohl vzdát. Právě ta pestrost mě baví a naplňuje. Začínal jsem jako moderátor v Radiu Jih v roce 1996. To pro mě byla velká škola. Učil jsem se, jak překonat ostych a driloval jsem mluvený projev. Následně jsem prošel i dalšími rádii – zmíním Evropu 2 nebo rádio Čas. Momentálně jsem zakotvil ve Fresh rádiu, které hraje taneční hudbu. Rádio jako médium bojuje o své místo a pozornost posluchačů s ostatními médii, ale pořád mě baví. S mojí letitou praxí je to pro mě dnes více zábava než práce. Mám skvělé kolegy a celkem se nám daří být u velkých akcí tady na Ostravsku.
Nejvíce vás lidé znají z populární televizní soutěže Bludiště. Jak dlouho pořad moderujete a jak jste se k němu dostal?
Do televize jsem se dostal v roce 1997. Přihlásil jsem se původně na konkurz moderování hudebního pořadu Medúza, ale vybráni nakonec byli Richard Krajčo s Alešem Juchelkou. Záhy mi zavolali z produkce, jestli bych neměl zájem o moderování nového soutěžního pořadu Bludiště, který je určen dětskému divákovi. Řekl jsem si proč ne a nabídku jsem přijal. Je to dlouhých 27 let, ale diváky soutěž stále baví a soutěžní týmy se pořád hlásí.
Jak vůbec vypadá natáčení takového pořadu?
Když jde vše podle plánu, natáčíme tři dny v měsíci od rána do večera. Natočení jednoho dílu, který v televizi trvá necelou půlhodinu, zabere přibližně čtyři hodiny. Jednotlivé soutěžní disciplíny jsou velice různorodé, jejich příprava je proto časově i technicky náročná.
Do soutěže se hlásí žáci 8. a 9. ročníků základních škol. Jak se soutěžící změnili v průběhu času, kdy pořad moderujete?
Doba se vyvíjí a je to znát. Zaznamenal jsem horší fyzickou zdatnost soutěžících. Dětem před dvaceti lety nedělaly takový problém pohybové sportovní disciplíny. Do jisté míry upadá i znalost třeba historických reálií. Je s podivem, že některé dnešní děti nevědí, kdy začala druhá světová válka, nebo kdo byl Tomáš Garrigue Masaryk. Samozřejmě se mladá generace orientuje v jiných tématech. Snažíme se jít s dobou a otázky neustále obměňovat a aktualizovat.
Většina lidí, kteří se pohybují v televizi, se snaží prorazit i za hranicí Ostravy. Vás nikdy nelákalo být součástí velkého showbyznysu?
Lhal bych, kdyby řekl, že mě ta myšlenka nikdy nenapadla. Ale pro velkou slávu musí člověk mnohé obětovat, a to jsem se rozhodl nepodstupovat. Jeden taky nemá jistotu, jestli by se mu to vůbec povedlo. Představa, že bych měl svůj život strávit v ruchu velkoměsta, jakým je Praha, daleko od rodiny a přátel, mě nikdy nelákala. Raději preferuju klidnější život v Ostravě, která koneckonců hostí jedny z největších hudebních festivalů v Evropě.
Máme za sebou vánoční svátky. Co pro vás toto období znamená?
Předvánoční období je pro mě docela hektické. Moderuji firemní večírky nebo jiné vánoční akce. Pravá pohoda u mě proto začíná až opravdu těsně před Vánoci, kdy úplně pracovně vypnu a naplno se věnuji rodině. O to víc si tyto svátky užívám jako otec malého syna, který se těší na Ježíška. Jistě mi dají za pravdu i ostatní rodiče, že děti dávají těmto svátků úplně jiný rozměr.
Co děláte ve volném čase?
Jak už jsem zmínil, mám dva psy – australské ovčáky. Ti vyžadují, abych s nimi každý den chodil na procházky. Právě Hrabová je pro ně ideálním místem, já si vyčistím hlavu a psi se pořádně proběhnou a unaví. Rád vyrazím s rodinou na výlet do hor, těším se, že až syn trochu povyroste, budeme moci podnikat trochu náročnější túry. Vzhledem k mé profesi se snažím orientovat v aktuálních hudebních trendech, hudba je pro mě také způsob relaxace. V neposlední řadě se rád věnuji focení, zejména se zaměřuji na portréty a svatby.
Jsme na prahu nového roku 2025. Co od něj vy osobně očekáváte? Co byste popřál našim čtenářům?
Já bych si přál, aby se zklidnila situace ve světě a zažili jsme rok, kdy budou převažovat spíše ty dobré zprávy a měli více času na ty, které máme rádi. Děkuji za rozhovor.
Karla Slívová, foto Roman Pastorek
