Hrabovští senioři tvoří silnou základnu obyvatelstva našeho obvodu. Jak už to tak bývá, jejich vzpomínky a názory na život jsou velice rozmanité a můžou být v mnohém inspirací pro nás všechny. V rubrice Hrabovských listů pokládáme našim seniorům tři otázky:
- Co vám udělalo v životě největší radost?
- Co byste změnili v Hrabové?
- Máte nějakou zajímavou vzpomínku týkající se Hrabové?
Milan Filipovský
- Radost mi stálé dělá mít kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi, a já jim to mohu stejnou měrou vracet. Dále mi dělá radost, že jsem soběstačný a zdravotně na tom docela dobře. Mohu realizovat své koníčky a v nemalé míře se věnovat trénování mladých fotbalistů v Řepišti.
- Jsem velmi rád, že bydlím v Ostravě-Hrabové, kde jsem sloužil jako městský policista. V žádném případě bych již neměnil nic, protože se mění vše samo. Jen mě štve neukázněnost některých řidičů nákladních vozidel, kteří stále jezdí po ulici Paskovské, a to od rondelu ke statku, kde je dopravní značkou stanoven zákaz vjezdu vozidel nad 12 tun. Tyto nákladní vozidla nejen že ničí asfaltový povrch vozovky, ale taktéž ničí okolní domy, a to otřesy těchto vozidel. Průjezd vozidel způsobuje také hluk a znečištění okolí.
- Vzpomínky se pojí zejména s dobou, kdy jsem tady sloužil jako městský strážník, poznal jsem mnoho dobrých lidí, kterých si dodnes vážím. Poté jsem dostal byt na ulici Bělské a stal jsem se správcem tohoto domu. Tím pádem se mi splnil sen a já jsem mohl pokračovat v tom, co jsem začal. Nejen trénovat mladé fotbalisty, ale i nadále vzpomínat na maličkosti, které pomáhají lidem.
Pavla Svobodová
- Radost mi doposud dělá zdraví mých nejbližších i mé. Ale zároveň mi radost nedělá vědomí, že to v dnešní uspěchané době nemůže říct každý. Hodně radostí si mohu připravit sama – baví mě sport, hrabovská kultura, pes i vnučky, teď si užívám tu nejmladší. Snad si i ty starší nemohou stěžovat.
- Hodně chodím na procházky a pozoruji okolí. Nemám, co bych vytkla nebo navrhla. Za mě to tady na vesnici funguje. Pominu-li teď problémy, které byly v důsledku rekonstrukce vodovodního řadu na Paskovské ulici. Ale i to brzy skončí. Ale co by mohlo být lepší, je milé pozdravení. Přibývají tady mladé rodiny a nějak se s tou situací, že se na vesnici zdravíme, neumí srovnat. Tak to dohánějí paní učitelky ve školce a děti na procházkách kolektivně zdraví. Třeba to i rodiče naučí.
- Ta událost není tak stará. Loňské vítězství hrabovského družstva B na sportovním klání „starců“. To každoroční soupeření našich údů, dostat je do pohybu, dělat si i z toho srandu, je pecka. Díky tvůrcům. A pořád nechtějí zařadit mezi disciplíny tu mou – skok do „futrálu“. Tak ještě tady pobudu, abych i letos měla hezkou vzpomínku na tuto událost.
Text a foto Miroslav Houžvička
