(Hrabovské listy 03/2025, autor textu: Karla Slívová) Hrabovské zahrady zdobí spoustu krásných a zajímavých exponátů. Někdo si potrpí na dokonale upravený trávník, další soused vystavuje před domem svou sbírku trpaslíků, zejména dámy se pak rády pochlubí stále nazdobenými truhlíky. Jan Kohoutek, hrabovský rodák a nadšenec do historických vozidel, však strčil do kapsy sběratele i zahradníky snad z celé Ostravy. V roce 2018 si na svém pozemku vystavil historickou tramvaj. Všem kolemjdoucím tak chtěl připomenout, že to není ještě tak dávno, co přes náš obvod vedly koleje a na nich se proháněla tramvaj podobná té jeho.
Fotografie jsou na Google Photos:
Vzpomínáte si na okamžik, kdy vás poprvé napadlo, že si pořídíte tramvaj?
Nápad se v mé hlavě zrodil v roce 2010. To jsem se upnul k myšlence, že bych rád obyvatelům Hrabové, ale i všem náhodným kolemjdoucím, přiblížil, jak vypadala tramvaj, která přes Hrabovou v minulém století projížděla. Je to s podivem, ale dost často jsem narážel na to, že ani někteří místní nevěděli, že ještě před pár desítkami let zdobily Domovskou ulici koleje.
Jak dlouho trvalo, než jste svou vysněnou tramvaj našel?
Dalo by se říct, že tu, o kterou jsem nejvíce stál, jsem nenašel. Hledal jsem přesně ten model tramvaje, zvanou komárek, která Hrabovou projížděla. Po pár letech neúspěšného pátrání jsem se musel smířit s tím, že staré tramvaje se těžko shání. Stále jsem však věřil, že se mi nakonec podaří nějaký historický kus získat.
Nakonec jste přeci jen váš „poklad“ našel.
V roce 2018 jsem dostal tip od známého, který kdysi viděl starou polorozpadlou tramvaj na zahradě v Polance nad Odrou. Moc šancí jsem tomu nedával, ale zkusil jsem štěstí a jel jsem se na místo podívat. Opravdu tam stála – stará tramvaj! Sice nebyla v úplně nejlepší kondici, ale i tak jsem měl velkou radost. Majitel ji padesát let „archivoval“ na své zahradě a vytvořil si z ní zahradní domek plný nářadí a dalšího harampádí. Bylo dost náročné ji transportovat až ke mně na zahradu, ale s pomocí přátel a těžké techniky se mi to nakonec podařilo.
Zmínil jste špatný technický stav tramvaje. Co všechno bylo nutné opravit?
Nejprve jsem se zaměřil na exteriér. Postavil jsem kolem tramvaje lešení, natáhl plachtu, tramvaj zastřešil a vrhnul se na renovaci. Sundal jsem veškeré obložení, některé laťky se ještě použít daly, většina ale byla tak zchátralá, že jsem musel pořídit nové. Tramvaj jsem opatřil novým nátěrem, rozhodl jsem se pro zachování původní hnědé barvy, i když tramvaj komárek byla červená.
Pak jsem se pustil do obnovy střechy, udělal jsem nová okna a nové dveře. Renovoval jsem všechny nátěry, zalepil díry a praskliny. Práce bylo jak na kostele, ale postupně mi začalo dílo vzkvétat pod rukama a tramvaj začínala připomínat autentický historický vůz, o kterém jsem tak snil.
Vytvořit z polorozpadlého vraku téměř zbrusu novou tramvaj vás muselo stát nejen spoustu času, ale i peněz.
Kromě prostředků z vlastní kapsy mi hodně pomáhají známí i kamarádi. Ti třeba před čtyřmi lety zorganizovali Koncert pro tramvaj a vybrané peníze jsem pak použil na potřebný materiál. Nemalou sumou mi přispěl i náš obvod. Na informační tabuli stojící v blízkosti tramvaje je kromě povídání o historii tramvajové dopravy v Hrabové i qr kód, prostřednictvím kterého mohou lidé přispět jakoukoli částkou. Vážím si každé koruny, která mi přijde.
Jaké jsou reakce kolemjdoucích? Ne každému zdobí zahradu tramvaj.
Máte pravdu, takový kolos málokterý procházející přehlédne. Dlouhou dobu zakrývalo tramvaj lešení, ale jakmile jsem ukončil práce na exteriéru a tramvaj ukázal v celé její kráse, lidé se začali zastavovat čím dál častěji. Když mám prostor, tak rád každému povyprávím příběh o hrabovské tramvajové trati a těším se, že do pár měsíců bude tramvaj přístupná opravdu všem zájemcům i bez mé asistence.
Hodláte tramvaj trvale otevřít veřejnosti?
Ano, práce na renovaci interiéru, který byl ve zchátralém stavu, stále pokračují. Nové podlahy, světla, větrací okýnka, dělicí lišta mezi řidičem a cestujícími, to vše byla ve všech směrech náročná práce.
Zájemci o prohlídku tramvaje se z Domovské ulice dostanou přímo dovnitř, kde se budou moci posadit na krásnou dřevěnou lavici. Rád bych udělal v tramvaji stálou expozici pro zájemce o historické tramvaje. V plánu je vytvoření informačních panelů, kde budou kromě krátkého textu k vidění i dobové fotografie. Vitríny nabídnou pohled na tematické předměty různého druhu, od jízdenek po oblečení.
Rád bych využil této příležitosti a poprosil všechny čtenáře Hrabovských listů, kteří by měli doma nějaké dobové fotografie týkající se tramvajové dopravy v našem obvodě, potažmo historických tramvají obecně, aby mě laskavě kontaktovali na telefonním čísle 732 410 331. Snímky bych si ofotil a majitelům zase vrátil. Kdyby měli občané dokonce i nějaké tematické předměty, které bych si mohl zapůjčit a ve své tramvaji vystavit, byl bych jim velice vděčný.
Kdy do vaší tramvaje zavítají první návštěvníci?
V srpnu tomu bude přesně padesát let, co vyjela tramvaj komárek na svou poslední jízdu Hrabovou. Této příležitosti bych rád využil a uspořádal menší kulturní akci, která bude jak pod záštitou našeho obvodu, tak i Dopravního podniku Ostrava. Program už se rýsuje, ale detaily ještě nebudu prozrazovat. Občané budou o podrobnostech akce včas informováni a věřím, že se dostaví v hojném počtu. Už teď však můžu konstatovat, že 31. srpna bude u hrabovské tramvaje veselo.
Jak jste se vůbec ke svému koníčku dostal?
Celý svůj život jsem tíhnul k historickým vozidlům. Vyučil jsem se automechanikem a už v mládí jsem si pořídil prvního veterána, kterého jsem tehdy ještě parkoval u rodičů. Už několik let se renovací starých aut i živím, takže jsem jeden z těch šťastlivců, kteří dělají něco, co je opravdu baví. Dlouhá léta se také účastním veteránských akcí a srazů. Spolupracuji s Dopravním podnikem Ostrava, kde pomáhám např. v rámci Muzejní noci nebo jiných akcí.
Když Hrabovou jezdila tramvaj, byl jste ještě malý kluk. Jak na toto období vzpomínáte?
Tramvají jsem jezdil každý den do školy, byla to krásná doba. Lítali jste s kamarády po venku, zažívali různá dobrodružství. Obzvlášť vzpomínám na Františka Viščora, zvaného Vodník, který se staral v Hrabové o výhybky. Trávil s námi dětmi hodně času, chodili jsme společně na hřiště vedle trati, kde nás učil badminton a jiné sporty. Když měl někdo nějaké problémy ve škole, snažil se nám pomoci a často nás i doučoval. Opravdu mu na nás záleželo, věnoval se nám, i když to dělal jen ze své dobré vůle ve volném čase. Když se v roce 1975 trať zrušila, přestali jsme se s Vodníkem vídat a naše cesty se nadobro rozešly. Mockrát jsem si na něj vzpomněl. Možná si někteří po přečtení rozhovoru tohoto laskavého pána vybaví, byl bych rád, kdyby se mi nějaký pamětník ozval a povyprávěl mi, kam se Vodníkův život dále ubíral.
Děkuji za rozhovor.
Karla Slívová, foto Jan Kohoutek
